|
Bylo to v šedesátých letech. Spávala jsem v té době v kuchyni
na gauči, ani nevím, kým a proč mi byla určena tato postel. Každou noc jsem tedy
uléhala zde a každou noc k mému lůžku chodila bytost, kterou jsem nikdy neměla
odvahu spatřit, které jsem se jako malá holka hrozně moc bála. Probíhalo to asi
takhle. Uprostřed spánku jsem najednou slyšela zřetelné kroky. Přicházely směrem
ke mně. Nikoho jsem neviděla, pomalu jsem se probouzela, ale oči jsem držela
zavřené a strašně se bála, že postava zase přistoupí až do mé těsné blízkosti a…
Slyším i teď naprosto zřetelně, že do rukou bere „noviny“ a
pomalu, doslova děsivě, je pečlivě mačká a mačká, až je z nich koule! Odhrnuje
mi peřinu od hlavy, odhrnuje i límec pyžama a kouli mi pomalými pohyby, zato
urputně zasunuje za krk. Cítím ten „obsah“ za krkem, nemůžu dýchat, nemohu se
ani pohnout…
Zpocená jsem vždy ležela a vnímala všechno dění zřetelně,
věděla jsem, že se mi to jen nezdá. Vyčerpáním jsem nakonec znovu usnula, bytost
odešla. Zdali a případně co mám za límcem, jsem se odvažovala zjišťovat až za
ranního rozbřesku.
Ráno jsem plačtivě mamince vyprávěla, že zas ta „paní“ přišla
a zas mi strkala kouli z novin za límec. Maminka nejdřív váhala, než vyslovila
otázku, co a kdo by to jen mohl být? Netušila a já také ne. Nevím, kolik let
tenhle dětský zážitek vlastně trval, ale z paměti mi nezmizel. Maminka mi po
nějakém čase mého „zoufalství“ poradila, abych zkusila spát jinak otočená -
obličejem nikoli ke zdi (jak bylo mým zvykem), nýbrž do místnosti. Ale kdepak. I
když jsem usnula tak, jak mi maminka radila, přesto se ke mně dostala ona bytost
i z druhé strany. Potud příběh z dětství, který se odehrával zhruba v mých 6 - 8
letech.
O deset let později přišla krutá realita. Byla jsem těhotná a
v devátém měsíci, těsně před porodem jsem náhle částečně ochrnula. Pravá ruka a
levá noha postupně zmrtvěly. Za krkem, někde v páteři, byla ohromná nateklá
boule, o které lékaři jen spekulovali, co by to mohlo být. Nic nepomáhalo, ono
se s tím vlastně v těhotenství ani nic moc dělat nedalo. Medicína byla ve
čtyřiasedmdesátem roce oproti té dnešní doslova v plenkách, a tak si mne
přehazovali jak „horký brambor“ a nechápavě kroutili hlavami. Poprvé jsem
vyzkoušela například akupunkturu, ale ani ta, stejně jako další tradiční či
netradiční metody, nepomohla. Nakonec jsem 20. července ochrnula celkově na ruce
i nohy. Porod proběhl císařským řezem, narodila se mi dcera.
Hned třetí den po operaci mě převezli na „Karlák“ s
podezřením na nádor v krční páteři. Následovala složitá operace. Skutečně jsem
tam měla doslova vklíněn tumor mezi čtvrtým a pátým obratlem! Dle lékařů jsem se
s oním osteoklastomem (nádorem) už narodila, ale nikdy by se snad ani nemusel
projevit, protože jsem byla titěrné postavy. Až nárůst váhy jej doslova odtrhl a
utlačil v centru nervstva, co mohl. Stejně se ale asi nikdy nedozvím, kdo mi v
dětství dával najevo svým atakem, co se v mém těle děje a chystá.
|
