|
Jako mladé holce se mi nějakou dobu zdával stále stejný sen. Odehrával se v místě s mnoha schody, na nichž byly výrazné suky do obrazce a jako zbytek jakéhosi zápasu či vojny se tu a tam vyskytovaly záseky po sečných zbraních. Občas jsem těmto soubojům ve snu přihlížela; nebyly nijak strašidelné, spíše vzrušující. Končily vždy v dřevěné věži.
Když jsem před mnoha lety se svým prvním manželem nastoupila k divadlu do Mostu, bylo nám doporučeno, ať si uděláme výlet k hrádku
Hněvín. Vypravili jsme se tam první volný den. Cesta byla pěkná, vyhlídka zajímavá a místní vinárna útulná. Objednali jsme si oběd a pan vrchní nám poradil, abychom si chvíli čekání krátili výstupem na věž.
Stoupali jsme vzhůru věží, která mi připadala známá. Dokud byly schody nové, nic mě nenapadlo. Ale pak začaly být ze dřeva a na nich byly zřetelné obrazce ze suků; najednou jsem věděla, odkud je znám. Pak už jsem jen manželovi říkala, co nás čeká nahoře, kde bude další zásek na stěně a další podrobnosti. Všechno přesně odpovídalo mému snu!
|
