|
„Po
válce jsme se přestěhovali na důl poblíž
Kopist. Již se tam netěžilo a jáma
byla používána jen k dopravě materiálu.
Náš dům sloužil původně jako cech.
Scházeli se v něm havíři před fáráním
a také, když se na dole stalo neštěstí,
byli v domě ukládáni mrtví horníci.
V
domě již od našeho přestěhování se
děly podivné věci. Často večer mezi
osmou a devátou hodinou bylo slyšet
kroky, praskání nábytku a otvírání
dveří. To hlavní se ale přihodilo, až
když v bytě vedle nás zemřela
sousedka. Byla to krásná a zdravá žena
a její skon nás překvapil.
Manžel
ale dlouho netruchlil a zakrátko se znovu
oženil. Jeho nová choť, jako každá žena,
začala ihned v bytě provádět změny. Přestavěla
nábytek, předělala skleničky v
kredenci, zkrátka změnila, co se
dalo.
Potom
novomanželé odjeli na svatební cestu.
Jednou v noci jsme z jejich bytu slyšeli
hřmot jako při stěhování nábytku.
Hluk trval dlouho do noci. Rodiče si
mysleli, že sousedé se již vrátili domů,
a nevěnovali tomu pozornost. Jen nadávali,
že kvůli kraválu nemohou spát.
Jenže
sousedé se vrátili až za 3 dny a onu
hlučnou noc rozhodně doma nebyli. Když
otevřeli dveře, málem zkameněli: nábytek,
sklo v kredenci i ostatní věci v bytě
stáli jako za časů nebožky.
Soused
svolal všechny lidi v domě, aby se to přišli
podívat, a prohlásil, že to mohla udělat
jen jeho mrtvá žena, protože nikdo jiný
by to tak přesně zpátky nedokázal rozmístit
věci v bytě. A záhy se z tohoto strašidelného
koutu odstěhoval.
|
