Loňského roku jsem obdržel zvláštní dárek. Šéf karlovarské hvězdárny našel při úklidu depozitářů minerál, který měl neobvyklý tvar a podle jeho tvrzení i neobvyklé vlastnosti. Jelikož se tento kámen nacházel v blízkosti počítače,tak byly obavy aby tento kamen nezpůsoboval nějaké potíže při jeho provozu a také protože si s ním nevěděl rady, ocitl se tento minerál v mých sbírkách archeoastronautických "rarit". Nejdříve ležel několik týdnů ve vitríně, ale když jsem časem narazil na určité materiály, které popisují jeho vlastnosti, nosím ho stále u sebe.

Myslím, že není potřeba popisovat tento minerál, protože mnozí z čtenářů ho vlastní a také toho bylo již dost napsáno. Připomenu jen, že měsíčník Český expres č.2/1992 otiskl obsáhlý materiál o těchto kamenech, které se nacházejí na Mostecku (Golfové míče Bohů) a v nedávné době byl otištěn velmi zajímavý článek v Magazínu 2000 č.3/1994, kde je popsána i určitá analýza tohoto minerálu (na grafu tzv. Klauzovy kameny podle jména čtenáře, který je dal na rozbor).

Je známo, že tento minerál (markazitová konkrece) se chová velmi neobvykle. Prakticky funguje jako nějaký transformátor či usměrňovač. Před časem mě navštívil jeden známý, který má velké senzibilní schopnosti a navíc se tak trochu i minerály zabývá. Po chvíli "hraní" si s kamenem,vzal papír a tužku. Na papír položil kamen a tužkou nakreslil různé, na první pohled nesouvislé čáry. Při podrobném pohledu na výslednou "čmáranici“, vyšlo najevo, že tento minerál do sebe jednou stranou absorbuje energii z volného prostoru kolem sebe a druhou stranou tuto energii vydává, ale předává ji v dvounásobném množství, čili se chová skutečně jako usměrňovač. Dokonce jsem zjistil zvláštní elektrizující efekt, který se projevuje brněním končetin, jako když jimi prochází slabý el.proud. Tento jev byl zjištěn, když v jedné ruce je vršanská kulička a v druhé jiný druh minerálu tzv.vltavín.

V posledních dnech mě tato kamenná kulička překvapila ještě jednou. Pan Ing. V. Patrovský sestrojil elektrický přístroj pro detekci elektromagnetického a sonického pole (viz kniha: Patrovský, V.: Od magie k biotronice. Stanovum, Pelhřimov, 1993, s.189), který mě zaslal pro potřeby našeho klubu. Byl jsem překvapen, když tento přístroj reagoval na tento minerál. Nezaznamenal jsem nějak zvlášť silný průvodní signál zvuku z přístroje, ale přesto tento reagoval a reaguje pokaždé, když se s ním k minerálu přiblížím. To tedy pravděpodobně znamená, že sloučeniny a prvky, které tvoří tento minerál, vytvářejí elektromagnetické pole a to je zřejmě to, co z minerálu vyzařuje.

V této souvislosti jsem si vzpomněl na článek v Magazínu 2000, kde součástí článku je i výpis sloučenin a prvků, ze kterých je minerál tvořen. Se svými poznatky jsem se svěřil panu Patrovskému a protože je to člověk s velmi tvořivým duchem a s obrovskou praxí, tak za několik dnů mě dopis oplatil svými výsledky. Pan inženýr kamenné kuličky prozkoušel svými prostředky a zde je jeho výsledný materiál:

Tajemství vršanských koulí odhaleno

V uhelném dole ve Vršanech u Mostu se v hloubce asi 150 metrů nalézají půlkulaté nebo nesymetrické tvrdé hrudky, které mají mít zajímavé fyzikální i biologické vlastnosti. Byly kdysi prý přivezeny na jakýsi seminář do Liberce, kde byly rozdány několika léčitelům. Když si dáte do kapsy kuličku, mají Vás přestat různé bolesti. Kulička prý na jedné straně energii nasává, na duhé vydává, prý magnetismus. Jak lze profanovat hraniční výzkum, ukázal článek (1).

Známý mi takovou polokuličku o průměru asi 5 cm přinesl, což mi umožnilo provést několik pokusů.

1.  Kulička není magnetická její podstatou je markazit, což je kosočtverečný disulfid železa FeS₃, modifikace krychlového pyritu.

2. Při použití detektoru elmg. pole podle zapojení č. 17 (2), dotek anténky na kulaté straně po přiblížení ruky k opačné ploché straně vyvolal reakci přístroje. Když byla anténka uvedena ve styk a plochou stranou, pak po přiblížení ruky se reakce neobjevila. Zdá se, že polokoule působí jako usměrňovač.

3. Stěžejní pokus byl proveden ve dnech 24. - 27.4.1994. Polokulička byla postavena na mírně plochou hranu a před její zaoblenou i plochou stranu byla nasypána malá hromádka pšenice a to bylo ponecháno 24 hodin.

Druhý den byla pšenice z obou stran, spolu s kontrolním pokusem, dána do Petriho skleněných misek o průměru 9 cm, odsypáno o 50 zrnech, zalito 10 ml vody. Misky byly předem desinfikovány horkou vodou. Mezi misku s pšenicí vystavenou polokouli miskou s pšenicí vystavenou ploše, byla opět na 24 hodin postavena vršanská polokulička, druhý den byla odstraněna a třetí den byly ve všech třech miskách vyhodnoceny růstové parametry s tímto překvapujícím výsledkem:

Je tedy zřejmé, že zaoblená část vyzařuje jakousi biologicky příznivě aktivní energii. Není však vyloučeno, že právě tak se chovají i polokoule z jiných materiálů, jako dřeva, plastické hmoty, kombinace izolantu a folie (orgonový akumulátor), uměle vyrobeného sirníku železnatého (50 g práškového železa se zahřeje se 32 g síry, apod.) Na různý vliv kulaté a ploché strany dřevěných polokoulí ukázal již před mnoha lety francouzský fyzik Bellizal. Polokoulí může být několik, ale lichý počet. Není vyloučeno, že k podobnému účelu jsou stavěny půlkulaté střechy některých chrámů v Nepálu a v Indii. Zájemci o experimentální psychotroniku (biofyziku) mají tedy možnost v tomto směru dále pokračovat.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Závěry jsou jak ukazuje pokus, více než překvapující. Jak mi pan Ing. Patrovský sdělil, připravuje i identický pokus s dalšími materiály a tak se můžeme jen těšit na výsledky. Určitý výzkum těchto minerálů prováděl před časem i Ing. I. Mackerle a věřím, že se časem setkáme i s jeho názorem a poznatky. Zajímal by mne i názor pana doc. Dr. Pavla Kašpara, CSc., stejně jakož i všechny zkušenosti a zjištění našich čtenářů.

Co říci závěrem? Asi by bylo nejvhodnější říci, že se žádná senzace nekoná a že většina záhadně vypadajících jevů se dá, když ne vysvětlit, tak alespoň osvětlit normálním racionálním přístupem a že se někdy dá stavět na solidně podložených faktech. Proto si dovolím všem badatelům, zejména těm, kteří mají tak trochu horké hlavy a za každým rohem vidí vliv mimozemšťanů, doporučit již zmíněnou knihu od pana Patrovského. Samozřejmě si nemyslím, že mám v každém případě pravdu. Stále velké množství jevů zatím vysvětlit neumíme. Vršanskou kuličku však nosím stále u sebe. Její neobvyklé vlastnosti mě zdárně pomáhají při bolestech páteře a kloubů. Možná se také dočkáme toho, že se sejde solidní tým odborníků, který vysvětlí, kde se berou ony zajímavé vlastnosti tohoto kamenného pozůstatku dávné minulosti.  

Odkazy: 

1) Baumgartnerová, K.: Golfové míče bohů. Český Expres. 2/1992, s. 11

2) Magazín 2000, 3/1994

3) Patrovský, V.: Od magie k biotronice. Stanovum, Pelhřimov, 1993, s. 189

Z časopisu ZAZ č. 3/1994