|
Přírodní
anomálie |
|
Mluvící
kameny |
Říká
se jim také "kameny Bohů". Prvně jsem o nich četl v knize od Ericha von
Dänikena, který uvádí, že se nacházejí na jediném
místě na světě, v jakémsi dole v Jihoafrické republice, 150 m pod zemí, a jsou mimozemského původu. Druhé takové naleziště bylo objeveno ve Vršanském dole u Mostu a největší zásluhu na tom má pan
Miloš Danko, člen Astronaut Ancient Society.
Vršanské koule jsou jeho
specialitou. O nálezu informoval pana
Dänikena a z "mluvících kamenů"
v Čechách se stala světová
senzace. |
Kameny se nalézají v podobné hloubce jako v Africe, 150 až 170 m pod zemí, a jejich naleziště už bylo v podstatě zničeno.
Kameny mají velikost od pingpongových
míčků až po tenisáky. Skládají se
ze dvou polokoulí, z nichž je každá jinak pólována.
Skrývají mnohá překvapení. Nejčastěji mívají valouny na spodu trochu zploštělý tvar, odkud nasávají energii, která na vrcholu vychází 27- až 30x zesílená! Jsou nejčastěji dvojího druhu. Ty větší mohou být natolik agresivní, že při natočení do
polohy sever - jih mohou z člověka brzy vysát jeho energii. Proto se doporučuje skladovat je aspoň 10 m od sebe. Nejzajímavější na nich je to, že kdo to umí, může se s nimi domluvit o tom, jak mají působit.
Menší kameny nejsou tolik agresivní a mohou se, nosit po kapsách. Léčí několik druhů chorob. Vynikající jsou třeba na artrózy; už za dva dny mohou zbavit člověka bolestí. Dovedou vyčistit,
pleť od uhrů, vytáhnout krevní výron, otoky, bolesti, chorobnou energii a urychlit léčení mnoha jiných chorob. Přesto u těch agresivnějších
nedoporučuji amatérské léčení pro
kohokoliv, kdo se s "mluvícími kameny" neumí
d omluvit. Jsou dobré pro toho, kdo vnímá tok jejich energie. |
Mluvící kameny jsem nechal zkoumat mnohými odborníky, jasnovidci či senzibily. Každý z nich objevil něco nového, a v podstatě se všichni shodli v tom, že jsou opravdu mimozemského původu.
Přítel Josef Matonoha z Proboštova k nim dodal rozsáhlejší protokoly a učinil další zajímavý objev.
Cituji malý výňatek jeho zkoumání:
"U těles (mluvících kamenů) se tvar jeví kolmo k ose, jako přetváření koule do tvaru disku. Je pravděpodobné, že tělesa měla velkou rotační energii a tavitelnou teplotu. Plyny, které se při velké teplotě a tlaku tlačily
na povrch tělesa, vytvořily bublinky a
vznikly malé kráterky. Proto považuji
tato tělesa za mimozemská. Jeví se jako
nepravidelné koule šedivého zabarvení, které jsou slepeny z několika vrstev.
Obsahují velké množství prachových zrn, která při dopadu světla zrcadlí a pod lupou se
jeví jako krystaly." |
Pan Matonoha ponořil jeden kámen o hmotnosti 56
cm3 do sklenice s destilovanou vodou a za minutu změřil nap ětí vody .Voda vykazovala napětí 54
mV. Přitom samotné kameny nemají žádnou elektrickou energii. Laicky řečeno, naházíme-li pár kamenů i do obyčejné vody, máme baterii a nepotřebujeme k tomu žádný elektrolyt, olověné články, ani separátory. |
Pokusům o rozbití
mluvící kameny houževnatě odolávají. Mému příteli Janskému se to povedlo až poté, když je autogenem rozpálil do běla. Předal mi je se slovy:
"Honem je odnes pryč. Vyzařovaly strašnou energii, jako by byly řádně naštvaný".
Kameny jsou nositeli dalších tajemných vlastností. Mohu naznačit; že pro mne udělaly takovou službu, že zachránily několik životů v jedné
ošklivé situaci, a přitom vibrovaly v krabici natolik, že jsem je raději odnesl ven z domu.
Jednou jsem kameny zapomněl ve svém pokoji a šel spát. V noci mě probudilo sucho v krku, zápach jako po spálenině,
malátnost, vyčerpání, a tyto příznaky vyčerpání energie mě držely celý den. Jedna paní, která sice věděla, jak kámen působí, ale než si to uvědomila, měla tytéž příznaky a ještě silné horečky. |
Některým odborníkům různých profesí jsem neřekl; co
zkoumají. Každá teorie o vzniku kamenů měla nějakou trhlinku a
nakonec zůstala jen ta mimozemská. Také
jsem studoval geologii, ale podařilo se mi
najít odborníka, který byl špičkou ve svém oboru. Bez předchozího upozornění jsem
mu podal kámen. Okamžitě řekl: "Taková hornina se nikde
na světě nevyskytuje."
Kameny jsem získal od psychotronika R. Veita. Ačkoliv jsem je nikdy
před tím neviděl, hned mě napadlo, co to je. Než mně stačil vysvětlit jejich vlastnosti, zmocnila se jich moje asistentka, kolegyně a spolupracovnice v odhalování záhad Iva Michoňová. Jen jsem vyšetřil dalšího pacienta, sedla si proti mému stolu a řekla: "Co je na mně divného?"
Vytřeštil jsem oči. Kolem její postavy se desetinásobně zvýšila zlatá aura. Udiveně jsem se zeptal: "Jak jsi to udělala?" Vytáhla ruce z pod stolu a v každé držela jeden kámen. |
Když si dáme dohromady vize psychometrického zkoumání, které potvrdili i jiní jasnovidci, dověděli jsme se asi toto: Mezi Marsem a Jupiterem byla krásná planeta, snad se jmenovala
Faeton. Byla zničena gigantickým výbuchem, byl to jiný výbuch než atomový, ale situace byla přibližně stejná jako dnes u nás na Zemi.
Války mezi národy. Byl zničen i Mars,
který byl na své dráze zrovna nejblíže. Planeta se změnila v mračno asteroidů a část utvořila prstence kolem Saturnu. Tyto informace nepokládám za konečné, ale brzy se dovíme přesněji, jak tomu bylo.
Naproti tomu informace získané teleportací s pomocí asistentky Ivy Michoňové bývají
vždy prvotřídní. V hypnotickém spánku vymístila své astrální tělo do minulosti a viděla toto: Kameny se k nám dostaly v dávnověku, kdy se na Zemi utvářelo uhlí. Kolem Saturnu proletělo ohromné plavidlo nějaké mimozemské civilizace, které svou přitažlivostí strhlo z oběžné dráhy tyto kameny. Dostaly jinou rotaci, čímž vznikly jejich zvláštní vlastnosti, které se ještě další tisíciletí dotvářely u nás na Zemi. |
V dalším vymístěni se Iva dostala do současné Afriky. Zjistila, že tyto kameny velmi uctívají černošští šamani.
Popisovala léčení mladíka zasaženého otráveným šípem. Musel ležet přesně podle siločar Země (na jižní polokouli obráceně než u nás) a šaman z jeho těla nejprve pomocí těchto kamenů vytáhl jed. Kameny držel v rukách obráceně vždy jiným pólem v souhlasu s pólováním těla. Nad ránou po šípu prováděl překřížením různé tahy a rána se ihned uzavřela. |
Jan
Spěváček |
Plzeňský
deník, 1994 |
|
|
|
|
|
|
| | |