Většina z nás se kromě svého občanského povolání věnuje ve volném čase nejrůznějším více či méně rozšířeným zálibám. Pan Miloš Danko však neholduje rybaření nebo nepěstuje petržel, ale má koníčka - a nebojme se říct přímo »koně« - poněkud neobvyklého, totiž astronomii. Aby se mu lépe bádalo, zařídil si prostě vlastní hvězdárnu. A není to věc jen tak ledajaká. Je to nejmenší lidová hvězdárna na světě, známá mezi astronomy nejen v Evropě, ale i v Austrálii a v Americe a po celý rok ji hojně navštěvují nejrůznější zájemci i zvědavci. Protože není tak úplně běžné postavit si jen tak z ničeho nic hvězdárnu, pídili jsme se u pana Danka, kde se v něm jeho zájem a touha vzaly.

• Co se musí stát, aby se člověk »zahryzl« do svého koníčka s takovou vervou jako vy?

 Před léty jsem se kontaktoval s panem Erichem von Danikenem. V dopise jsem mu položil řadu otázek, které mě už dlouho velmi zajímaly: Pan Daniken mi obšírně odpověděl a navíc mi nabídl, abych vstoupil do AAS (Astronaut Ancient Society). To mě vlastně přivedlo k tomu, že jsem se stal nejen astronomem-amatérem, ale začal se zajímat i o nejrůznější nevysvětlené a tajemné jevy, které s tím souvisejí.

•  A vaše specialita z oblasti těchto tajemství? 

Tajemné vršanské koule. Dlouho jsem je nacházel na dole Vršany u Mostu...

•  Takže československá rarita.  

Ne tak docela. Ve věstníku AAS, který jako člen organizace dostávám, jsem se asi před dvěma léty dočetl, že v Jihoafrické republice ve starém vytěženém dolu, kam cestovní kanceláře vozily cizince a ukazovaly jim staré těžební techniky, nacházeli turisté zvláštní kamenné kuličky. Nosili si je na památku domů a později jeden z návštěvníků zjistil, že se mu kuličky ve vitríně samovolně otáčejí. Tato záhada mně připomněla, že jsem podobné útvary již někde viděl - právě ve Vršanech. Také hloubka, v níž se kamenné koule v JAR nacházely, odpovídala - asi 150 metrů. Prošel jsem tedy příslušný úsek dolu a tyto koule jsem opravdu našel.

•  To musel být nález skutečně velmi zajímavý.Jak v takovém případě astronom-amatér postupuje?

Asi dva měsíce po tomto mém objevu se konal sraz amatérských astronomů v Liberci a tak jsem tam ty koule spíše z recese přivezl na ukázku. To jsem ovšem netušil, co to udělá. Na výstavu se totiž dostavil také jeden senzibil a ten začal kolem vitríny, kde byly koule uloženy, čarovat s virguli z měděného drátu a zjistil zajímavou věc. Koule z jedné strany přijímají jakousi energii a na druhé straně ji asi trojnásobnou silou vyzařují. Způsobilo to takovou senzaci, že návštěvníci prakticky okamžitě všechny vzorky rozebrali. Sám jsem začal pochopitelně provádět různá jednoduchá a dostupná měření a shledal jsem, že koule jsou elektricky vodivé a že se jejich měrný odpor mění podle natočení ve směru sever-jih. Magnetické pole se mění podle nastavení tak, že na jižní straně, tam, kde koule nasává energii, je malé a na opačné straně je trojnásobně větší. Koule jsou maximálně tvrdé, nelze je rozříznout a i obrušování je složité a je při něm cítit zápach síry. Na koule také vypracovala expertizu Masarykova univerzita v Brně, která si je vyžádala, a najdete je i v Národním muzeu v Praze.

•  Váš nález měl tedy, zdá se, mezi odbornou veřejností odezvu. 

Ano. A dokonce nejen mezi veřejností odbornou, ale i laickou. Toho, že se v lokalitě dolu Vršany vyskytují záhadné kamenné koule, jsem si samozřejmě nevšiml jenom já. Lidé z okolí je začali používat proti různým chorobám, zejména kloubovým. Sám jsem byl k možnosti léčitelských účinků těchto kuliček spíše skeptický, ale když pak i u mě medicína selhala, vyzkoušel jsem to. Dal jsem si kuličku do kapsy a za dva dny bylo po problému. Pak jsem ji začal dávat i pod polštář a přešly mě jakékoli problémy se spaním. Dnes se už bez kuličky prostě neobejdu. Rozhodně to není nějaká sugesce. Tam, kde nezabral brufen, pomohla docela snadno vršanská koule svým magnetickým polem. 

• A jaký byl ohlas v zahraničí?  

O nálezu jsem samozřejmě informoval pana Danikena - a byl z toho světový trhák. Druhé naleziště na světě a zrovna v Československu! Dostal jsem dokonce pozvání na kongres AAS do Los Angeles.

•  Dá se předpokládat, že se teď na důl ve Vršanech vrhnou všichni ti, jež teď vaše povídání zaujalo.

 To asi nebude, bohužel příliš platné. Díky těžební činnosti bylo naleziště těchto záhadných koulí takřka zlikvidováno a nacházejí se tu skutečně jen velice vzácně.  

Markazitové konkrece se nacházejí v písčitých limnických sedimentech miocenního stáří v hloubce cca 160-170 metrů od původního povrchu terénu. Mají převážně kulovitý tvar a dosahují velikosti až l5 cm, řidčeji jsou tvaru elipsoidálního nebo diskovitého. Barva povrchu je obvykle okrová, což je způsobeno tenkým povlakem blíže neurčených oxy-hydroxidů železa. Na povrchu bývají nápadné subparalelní jemné rýhy. Konkrece jsou tvořeny především klasickými zrny křemene a prostory mezi klasickými částicemi jsou vyplněny markazitem, který tvoří alotriomorfní zrna o rozměrech maximálně 0,25 mm. Semikvantitativní spektrální analýzou byla stanovena množství Fe a Si nad 1 %, K v O,x %, Al a Ca v 0,OX % a Cu, Mg, Ti a Zr pod 0,OX %. V konkrecích se objevují dobře zachované fragmenty vyšších rostlin. 

Z odborného posudku Masarykovy univerzity v Brně - dokladový materiál je uložen v mineralogických sbírkách Národního musea v Praze a na Univerzitě Palackého v Olomouci.