Klub psychotroniky a UFO

ŠUMAVA

Záhadné vize 

Někdy člověk vidí na vlastní oči věci, které by v dané situaci vlastně vidět neměl. Patří sem různá zjevení, vize, „zhmotnělé" představy a jiné opticky působící fenomény. Podařilo se mi získat několik věrohodných svědectví popisujících jevy, které se pokusím, byť trochu zjednodušeně, vysvětlit.

Monika P. odjížděla každé ráno autobusem z vesnice do blízkého města. Onoho rána projížděl autobus zimní horskou krajinou, všechno bylo zahaleno mlhou, příroda v bílém jako by vystupovala z jiného času.

V poloprázdném autobuse měl každý z pravidelných cestujících své stálé místo. Na předposlední zastávce u lesní křižovatky nastoupil pouze jeden muž. Byl to mírně dementní pomocný dělník, kterému všichni přezdívali Grófi. Jezdíval už z domova v montérkách. Sedl si jako obvykle tři sedadla před Moniku. Holky z práce si z něj většinou dělaly legraci, ale přitom jim ho bylo tak trochu líto. Zbytek cesty pak proběhl klidně a normálně. Po příjezdu se kamarádky z práce Moniky ptaly, jaká byla cesta, jestli zase všichni byli na svých místech. „No jo," smála se Monika, „Grófi jako vždycky v montérkách..." Ale počkej," zarazily se holky, „co blbneš, vždyť Grófi se včera oběsil!"

Monika přitom mohla přísahat, že ho viděla nastupovat a sedat si na obvyklé místo. Bylo to místo, které později zůstávalo vždycky prázdné, nikdo cizí se na ne nikdy neposadil.

Vlídný nebožtík 

V jedné nenápadné vesničce v západních Čechách mají zajímavý hřbitov, na kterém jeden čas pukaly náhrobní kameny. Tehdejší VB se snažila celou věc vyšetřit, ale na nic se nepřišlo. Přitom se každou noc náhrobky doslova lámaly vejpůl. Velké mramorové desky praskaly, jako by do nich mlátilo neviditelné kladivo. Přesto nemohli strážci zákona nikoho zadržet.

V tu dobu přijel do rodného kraje Václav D. Sel pomalu z nádraží zkratkou kolem hřbitova. Bylo krátce po devatenácté hodině a už se pomalu stmívalo. Najednou uviděl svého dávného známého, který se s ním srdečně pozdravil. Chvíli se bavili, muž Václavovi vyprávěl, že se musel proti své vůli přestěhovat, ale že už si pomalu zvyká. Pak se rozloučili a každý si šel po svém. Když přišel Václav domů, bylo velké vítání a zdravení. Jakmile však přišla řeč na onoho muže, se kterým se Václav bavil u hřbitova, zůstali všichni nechápavě zírat. Před týdnem totiž zemřel. Po této příhodě se záhadný zjev už neukázal, a ustalo i ničení náhrobků.

Co říká psycholog 

Vysvětlení psychologů je celkem jednoduché. V obou případech šlo o „omyl vyhodnocování prožité skutečnosti". Mezi takové omyty patří zdání, klamy, bludy a halucinace. Říká se, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Skutečně se může stát, že někdo tak dlouho opakuje tvrzení, které neodpovídá objektivní skutečnosti, až mu sám uvěří. Je to základ práce placených ideologů a reklamních expertů.

Zrovna tak může mít člověk silné přání nebo touhu, která ho doslova zaslepí. Například se po menším nebo větším nákupu nemůžeme dopočítat obsahu peněženky. Se slovy „to snad není možný, vždyť jsem přece nemohl(a) tolik utratit... kde jsou ty prachy?" kroutíme hlavou. Tajné přání mít dost peněz narušilo logicky přísné matematické pochody naší mysli.

Podobně nereálné probíhá naše vyhodnocování času. Biologické hodiny, o kterých se občas s nadšením píše v různých magazínech, fungují pouze podle rytmu denního světla, zrovna tak populární biorytmy mají do zobrazované sinusové pravidelnosti hodně daleko. Odhadovat správně čas se učíme už v dětském věku, a přesto i v pokročilé dospělosti, třeba při sledování zajímavého filmu, pojem času úplné ztratíme. Necvičeny divák nedokáže ani odhadnout délku krátkého záběru, jestli trval dvě nebo pět sekund, nebo délku filmů. Čtyřminutový film je často odhadován na deset minut a podobně.

Freud a jiní psychologové si všimli zajímavého procesu vytěsňování nepohodlných vzpomínek. Člověk dokáže na nějakou nepříjemnou povinnost tak nádherně zapomenout, že se tomu později sám upřímně diví. Podobných „zatmění" mysli a „oken" existuje řada.

Na druhou stranu mají někteří lidé takzvanou eidetickou schopnost vybavit si představu nějakého předmětu tak silně, že ho doslova vidí před očima. Domnívám se však, že tuto schopnost máme všichni, pouze ji máme potlačenou. Za určitých okolností, podmíněných zvláštní náladou a celkovým psychickým rozpoložením, může dojít k uvolněni blokády této funkce. Pak je možné na vlastní oči vidět své představy jako ve skutečnosti.

Učení klasické magie k tomu ovšem dodává, že popsaný jev je prvním krokem k takzvané materializaci. To znamená, že člověk, který zvládl potřebný stupeň umění koncentrace myšlenek, může tímto způsobem doslova zhmotňovat své představy. Něco podobného se samozřejmě může stát i člověku necvičenému, většinou však jde o jev krátkodobý, který se zpravidla neopakuje.

MOJMÍR JAROŠ

Podle: Mystérium 19.10.1993