|
Klub psychotroniky a UFO |
|||
ŠUMAVA |
StB na stopě bludiček? |
Určitou pozornost opět vzbudil zřejmě již několikrát diskutovaný případ o tom, jak bludičky zmasakrovaly expedici vyslanou na Šumavu StB proto, aby tento jev blíže prozkoumala. Událo se to takto: „Značně jsou v celé oblasti Šumavy rozšířena pověrečná vyprávění, kde v různých verzích vystupují noční můry a světýlka (Viz Jaroslava Voráčková: Světýlka na Křemelné - Pověrečná vyprávění ze střední Šumavy, vydalo Panorama pro Muzeum Šumavy, Sušice 1990). Jsou zákeřné, nelítostné, rozšířené hlavně v místech s množstvím bahnitých pozemků, mokřin a slatí. Světýlka obvykle svítí modrým plamenem, bloudí kolem cest, na osamělých místech, a těm, kdo je spatří a neopatrně se prozradí, přivodí nejhorší úděl. Vždy usilují o život člověka, a to i v případě, že na ně nikdo nevolá ani nehvízdá, zavedou z cesty, ušlapou, rozdrásají apod. Jiné verze nazývají tyto bytosti „svatými světly“ nebo „svatými mužíky“ (!). Ve všech verzích nesmí člověk před světýlky mluvit, křičet, má i tichounce dýchat. Světýlka napadají vše, co se ozývá, a to obvykle roztrhají (např. v jedné povídce ublíží i člověku, jemuž tikají v kapse hodinky) nebo lákají a svedou člověka na nebezpečnou a obtížnou cestu, až se sám vyčerpá. Zajímavá jsou pověrečná vyprávění, kde světýlka skutečně žhnou. Postupně zapálí oděv na celém těle, člověk utrpí těžké popáleniny a zemře.
Tento text je převzat z http://www.okultura.cz/article/articlestatic/57/1/1/. Stejně je citován v knize Otomara Dvořáka Démonické pasti, kde je ještě uvedeno číslo spisu - MV, sekce IIb., přihr. 3/C, spis XXII/C/T , kde je tato událost zaznamenána. O. Dvořák píše, že to, že tento tajný spis existuje, tvrdí „členové psychotroniky a UFO“. Chceme-li tento příběh ze sedmdesátých let ověřit, neměl by být problém onen spis dohledat. Na první zádrhel však narážím už při ověřování zdroje. KPUFO (tajemník L. Šafařík) popírá, že by kterýkoliv člen tvrdil cokoliv o existenci takového spisu. Na přímý dotaz proto O. Dvořák zdroj upřesnil takto:
Takže tudy cesta nevede. Za to vede přímo na www stránky Ministerstva vnitra ČR, odkud dostávám téměř vzápětí odpověď od PhDr Jiřího Úlovce z odboru archivní správy a spisové služby MV:
Po e-mailovém upřesnění se ozývá telefonicky paní Jana Kálecová (doufám, že jméno přepisuji správně), tel. 221 008 472. právě z Archivu bezpečnostních složek s tím, že uvedené číslo vůbec neodpovídá tomu, jak jsou spisy v tomto archivu číslovány – živý spis má jedno číslo a po přesunu do archivu dostane jiné, archivní. Dohledat tuto signaturu tedy nelze. Ještě by byla možnost, kdybych znala jméno a datum narození alespoň jednoho z účastníků této události a spis se potom mohl zkusit najít podle těchto údajů. Jenže takové informace nemám. Takže pátrání končí neúspěšně. Následně jsem se dozvěděla, že po stejné stopě vyrazil před časem také Ivan Mackerle s tímto výsledkem:
Krásný příběh se tedy nepodařilo žádným způsobem doložit. Možná ještě existuje nějaké naděje, že se jej podaří doplnit o další podrobnosti a dohledat potom. A i kdyby ne, stále zůstává jiskřička naděje, že se v něm skrývá alespoň nějaké pravdivé jádro. Hlavně proto, že ona „světýlka“ se v tomto případě chovala docela typicky a hlavně podobně, jaké jiné jevy tohoto druhu. Např. na pražském Vyšehradě, jak píše Popelka Biliánová:
Nebo z téhož zdroje:
JUDr. Jitka Lenková ZaZ, číslo 4/90, ročník III/XVIII/2009. Internet: http://www.zahadyazajimavosti.cz/ |