Klub psychotroniky a UFO

ŠUMAVA

Umrlčí prkna

Na Šumavské Horské Kvildě se vyprávěla strašidelná povést. O Dušičkách uzavřel alkoholem posilněný mladík rouhavou sázku. O půlnoci vyjde z hostince a na rozcestí vytáhne jedno z „umrlčích prken" ze země. Lehne si na něj a přespi tak až do svítáni. Marné bylo varováni přátel, pohoršení starších, mládenec se odradit nenechal.

Těsně před půlnocí se vytratil ven, kvílející vítr a strašidelný Měsíc vytvářely děsivou kulisu. Mladík došel k jednomu z rozcestí, vytáhl zabodnuté prkno ze ze¬mě a naložil si ho na záda. Řekl si: „Přenesu prkno do komory ve svém domě, abych v noci nezmizl, tam se lepe vyspím." Ale prkno bylo stále těžší a těžší, až se mladík pod vahou nákladu bořil do půdy. Chtěl se desky zbavit, jenže ta se mu doslova přilepila na záda. Polomrtvého mladíka zachránili sousedé, ten se ale pomátl a zbytek života prožil v chudobinci. Pouze sedával, hleděl do plamínků, a když vyžel ven na vzduch, drmolil slova a věty v neznámém nářečí, kterému nikdo nerozuměl.

Umrlčí prkna patřila mezi originální obyčeje Šumavy a Bavorského lesa. Více než s křesťanstvím tento zvyk, ač se tvrdí pravý opak, souvisel s rituální magií. V každé chalupě bylo v zásobě několik prken, a když někdo z rodiny zemřel, položilo se nově prkno na dvě židle. Na prkno uložili oblečeného a vystrojeného nebožtíka, vždy tváří ke dveřím, nikdy ne naopak! Poté mu byly zkříženy ruce a zápěstí převázána růžencem. U prkna se vy¬konávaly zaříkávači rituály, rodina a blízcí drželi stráž a modlili se za zemřelého. Po pohřbu se prkno nechalo vyzdobit a opravit, odneslo se na rozcestí či ke kapličce, kde se upevnilo do země. Rituály kolem těl zemřelých způsobily zvláštní věc, umrlčí prkna byla obdařena zvláštními vlastnostmi. Dovedla trestat rouhače, zabraňovat zlu (nebo zlo naopak přivolávat), senzibilní jedinci byli schopni navazovat v blízkosti prken kontakty s dušemi zesnulých, občas docházelo i k materializaci duchů, k jejich zjevováni poblíž křižovatek.

Pokud někdo neodolal pokušení a použil „prkno nebožtíků" pro vlastni potřebu, bylo zle. Spalována v kamnech vybuchovala, nábytek z nich zabíjel. Dnes na rozcestích stojí pouhé kopie (například u kapličky „barabů" v Železné Rudě), které zmiňované schopnosti zcela postrádají. Originály uvidíte v muzeích, kostelech, u cest snad jen v Bavorsku. Magické vlastnosti způsobovala zřejmě energie z rituálů, doplňována negativní psychosomatickou energii z těl nebožtíků (nezapomínejme, že ne všichni umírali pokojně, bez bolesti a ve smíru s bohem či příbuznými). Duše „neusmířeného" umrlce je potom logicky k prknu upoutána a má tendenci se neustále vracet. Pozor na jakékoli hrátky s nimi, i dnes může být takové dřevěné „lůžko" šeredně nebezpečné pro každého, kdo patří do světa živých! 

Podle: (jn), Spirit