|
Klub psychotroniky a UFO |
|||
ŠUMAVA |
Opuštěná boží muka |
|
|
Pan
Vladimír U. jako každoročně přijel roku 1986 do západních Čech. Tradiční
uvítání doprovázely zvyklosti. Vykonat zdravotní procházku po okolních
lesích, navštívit hřbitovy, příbuzné, známé. Nad plánovaný program zažil
zvláštní tajemné setkání. Pod jeho vlivem se alespoň na několik dni stal
amatérským soukromým detektivem. Příčina? Zdánlivě obyčejná opuštěná
boží muka, ale opravdu jenom zdánlivě... "Bylo
tenkrát docela chladno," vzpomíná pan Vladimír. "Teple jsme
se oblékli a vyrazili do přírody. Když jsme procházeli kolem starého, již
tehdy nepoužívaného domku u železniční trati, uviděli jsme takovou
pikantnost - jak jinak se to dá nazvat? U přejezdu, používaného jen při
sezónních zemědělských pracích, stojí nějaká boží muka, ale taková
velmi podivná. Podstavec a na něm betonová roura, alespoň to mi stavba připomínala.
Šel jsem tudy již několikrát, ale nic mimořádného jsem neviděl. V tomto
roce se ovšem z roury kouřilo jako z kamínek. Nedalo
nám to a švagr za naší asistence vylezl na podstavec. Roura nebyla dutá,
jak jsme předpokládali, byla plná, uzavřená. Jen na vrcholku díra
velikosti lidské ruky. Švagr
křičel, že jde o páru, strčil tam ruku. Byla studená. Divné, že? Pára,
unikající vzhůru, by měla být teplá, myslel jsem. A hned mě všichni dali
přednášku z fyziky, chemie a bůhví z čeho ještě. A nakonec se stejně
pohádali: Švagr nadával, že si ušpinil zánovní kabát. Když jsme přišli
domů, musel jsem o tom přemýšlet. Nesouhlasil
jsem s některými názory příbuzných. Druhý den jsem se s manželkou k mukám
vrátil. Už se z nich naštěstí nekouřilo, proužek páry zmizel. Sehnul
jsem se dolů a udělalo se mi zle. Strašně
zle, od žaludku. Co to? Měl jsem dojem, že když odstoupím trochu stranou,
je to lepší. Švagr
se nám smál, jestli jsme si mysleli, že muka vzlétnou na nebesa, nebo se změní
v čerta, jsme na omylu. Stojí tam od nepaměti. Mohl se potrhat smíchy. Já
se nesmál a dotyčné místo navštívil až v roce 1993. Působí (na rozdíl
od většiny podobných staveb) nepříjemným dojmem, i když by to mělo být
právě naopak. Postrádá veškerou něžnost jiných církevních stavbiček při
cestách, nepotěší oko poutníkovo, neoblaží duši dýchnutím éterické
zbožnosti. Zjistil
jsem, že nikdo z místních sem ani nedává žádné květiny, naposledy tu něco
podobného spatřili před více než třiceti roky. Místo naprosto ignorují i
věřící, i když asi kilometr vzdálená kaplička bývá obsypána svíčkami,
květinami a věnečky, zvláště během křesťanských svátků. Ptal jsem se
trochu neomaleně - proč? Jediný
člověk mi nebyl schopen dát rozumnou odpověď. Představte si, že prý je
to nikdy nenapadlo. Je možné, že smutná boží muka vyzařují (místo
obvyklé pozitivní) energii negativní? I pejskaři, odhánějící své zvířecí
miláčky od křížků a kapliček, aby neznesvěcovali loužičkami posvátná
místa, zde žádné problémy nemají. Psi se místu zásadné vyhýbají
obloukem. Proč tomu tak je?" Zážitek
pana Vladimíra a přátel nechtěně upozornil na malou záhadu. Bohužel, zatím
nevyřešenou. Z časopisu
Spirit
(jn) |