Klub psychotroniky a UFO

ŠUMAVA

Ježíš na Šumavě

Kam jinam než doprostřed magické Šumavy mohl umístit děj románu Ježíš na Šumavě dnes téměř zapomenutý a uhrančivý autor Robert Michel. Příběh je to opravdu nezvyklý.

Vyšel roku 1927 ve Vídni, v českém překladu roku 1938. Bizarní parafrázi biblického příběhu autor zasadil mezi Železnou Rudu a cípy šumavských hor. V divoké krajině, v atmosféře přežívajících praktik lidové magie, vystupuje na světlo boží legenda o dítěti z chudých uhlířských poměrů. Blouznivá matka se ve svých viděních prorocky dívá na úspěchy své rodiny. Cítí se být znovuzrozenou Pannou Marií, svého vymodleného potomka vychovává jako Ježíše. Přesvědčuje chlapce o jeho výjimečnosti. Ten kolem sebe shromáždí zástup stejných nuzáků - novodobých apoštolů, sám se postaví do čela.

Malý Ježíš z hor se tak stává pastýřem bez zázraků a božího požehnání. Jen chlapcova síla osobnosti dokáže přemoci násilí; strach z divočiny, nebezpečí, ba i krutost loupežníkovu.

Nový "Spasitel“ nedopadne dobře. Matčina blouznivost, fanatická posedlost vírou a ideálem Svaté rodiny je nakonec příčinou hochova skonu; předehrou předčasné smrti v plamenech. Není divu, že román se v určitých kruzích dočkal kritiky a odsouzení.

Robert Michel se narodil daleko od šumavských slatí, vrcholků a hlubokých údolí. Pocházel z obce Chabeřice na Kutnohorsku. Narodil se 24. února 1876. Stává se důstojníkem c.k. armády a i přesto brzy nalezne cestu k umění, cestu k vlivným lidem, rozpoznávajícím spisovatelský talent. Autorovo dílo je velmi rozsáhlé a rozmanité, i časy perné vojančiny v Bosně a Hercegovině dokázal plodně zúročit, nevyhýbal se ani pohádkám, konvenčním románům a povídkám, rád experimentoval.

Nás však nejvíce zaujmou díla s nábojem mystiky a magie. Možná, že takové jsou i Oči lesa (Die Augen des Waldes) z roku 1946, zcela určitě sem patří mnohé povídky.

Krátce před ukončením vojenské kariéry (roku 1917) se údajně setkal s mystikem a básníkem Goseličem, který mu osvětlil mnohé prastaré mýty a legendy. Nadšený Michel tyto poznatky promítl i do části své tvorby.

V roce 1925 ztrácí svého druhorozeného syna Adalberta, tragédie prý přispěla i ke zrození románu „Ježíš na Šumavě“.

Uznání se spisovatel dočkal roku 1937, byl vyznamenán státní cenou za své dílo o dívčí válce. Pohanskou mystikou nabitý román o pádu bájného Děvína je i symbolickým pádem tehdejšího Československa.

Goselič Michela seznámil s celým panteonem jihoslovanských božstev a překvapený spisovatel je srovnával se šumavskými pověrečnými příběhy. Jak jsou podobné! Zkoumal vliv přírodní magie na předměty kolem sebe, byl uchvácen její každodenní přítomností v životě horalů. Byl okouzlen šumavským Obřím hradem, objeveným teprve na počátku 20.století. Archeologické výzkumy se zde počaly provádět až o více než padesát let později. Dodnes jsou rozvaliny záhadné stavby (snad hradiště či místa s náboženským určením?) velkou hádankou. Existuje sice řada rozborů, ale nikdo není schopen přesně určit, k čemu místo sloužilo. Poměrně daleko od tehdejších obydlí, beze stop po trvalém osídlení, špatně zabezpečené proti nepřátelským útokům, přesto velmi střežené a uctívané.

Michelovi přátelé se již ve třicátých letech domnívali, že Obří hrad je mimořádnou lokalitou (či spíše byl). K čemu tedy sloužil?

Šumavský románový Ježíš prý stále běhá za svou extatickou matkou. Když za větrných nocí šumavská vichřice kvílí krajinou, ozývá se dětský pláč, následovaný naříkavým ženským hlasem. To nepravá Maria volá nepravého Ježíše a jeho chudé apoštoly Protože všichni zhřešili, potulují se odlehlými končinami a čekají na svá vysvobození... 

(nov)

Spirit, 2003