Klub psychotroniky a UFO

  

ŠUMAVA

Ďáblova odplata
Chátrající dům působil už na první pohled nevlídně, přesto Katku a její kamarády čímsi přitahoval. Toužili se o něm dozvědět něco víc.

Pokaždé, když se blíží konec roku, si vzpomenu na silvestrovskou oslavu na chalupě rodičů mojí kamarádky Zuzany.
Do malebné vísky na Šumavě jsme dorazili v osmi lidech — Zuzka, Iva, Petra, Aleš, Michal, Jirka, David a já - už dva dny před Silvestrem. Chtěli jsme využít bohaté sněhové nadílky a pořádně si zalyžovat.

ZCHÁTRALÝ DŮM

Cestou k vleku jsme museli projít kolem zpustlého stavení uprostřed rozlehlé oplocené zahrady. Kdysi to musel být celkem hezký dům, ale tehdy už z něj šel spíš strach. Rozbitá okna, některá z nich ledabyle zatlučená prkny, omítka byla otlučená nebo se loupala v dlouhých cárech, střecha držela jen tak tak - v jednom místě už byla patrná díra, plot zanedbaného pozemku, který milosrdně zakrývala nadýchaná sněhová pokrývka, byl na mnoha místech stržený.

DĚSIVÝ PŘÍBĚH

Strašidelný dům podněcoval naši zvědavost. Neustále jsme Zuzanu otravovali otázkami, co je to za barák, a jestli ví, kdo v něm dřív bydlel. „Ještě bude čas, abych vám o něm vyprávěla, jen jestli se nebudete bát," dobírala si nás a my se jen smáli.

Přišel Silvestr, zábava byla v plném proudu, když Michal prohlásil, že by to chtělo trochu adrenalinu. Prý co si takhle udělat stezku odvahy do toho zchátralého domu v sousedství. „Tak na to zapomeň," okřikla ho Zuzka, „ten barák je prokletý." Všichni zmlkli a Zuzka začala vyprávět.

„Naposledy tam bydlel jeden podivín, je to už skoro třicet let. Jeho rodiče byli po smrti a jiné příbuzné údajně neměl. Já ho už nezažila, ale jmenoval se, tuším, Heler. Lidi se ho báli. Často jim prý bezdůvodně vyhrožoval, v noci se plížil vesnicí a šmíroval za okny. Občas se někomu ztratila ze dvora třeba pila nebo sekyrka, jindy někdo další přišel o slepici nebo králíka. Jenže toho blázna nikdy nepřistihli při činu. Navíc jeho otec měl za svého života v kraji obrovský vliv, a proto všichni pro jistotu jen mlčky trpěli.

ZMIZELÁ DÍVKA

Jednou před Vánocemi zmizela po cestě z obchodu sedmnáctiletá holka. Jako by se vypařila. Rozjela se pátrací akce, ale bez výsledků. Chlapi ze vsi vtrhli i do Helerova domu. Tu holku nenašli, zato ale její nákupní tašku. Heler taky nikde. Kdosi mu pak na stěnu baráku načmáral nápis: Shnij v pekle.

Přišel Silvestr a krátce po půlnoci někteří lidé ze vsi zaslechli velkou ránu. Mysleli, že to někdo tak bujaře oslavuje. Pár dní nato našli Helera ve sklepě jeho domu mrtvého. Ležel tváří ve vodě, tím sklepem totiž protéká potok - to není nic neobvyklého, spodní vodu tady má kdekdo.

ZÁHADNÁ SMRT

Ve stropě sklepa zela podivná začouzená díra, která pokračovala skrz dvěma patry na půdu až do střechy. Divné bylo, že nikde ani stopy po výbuchu. Lékař při pitvě nedovedl určit příčinu Helerovy smrti. Cizí zavinění vyloučil, Heler neměl na těle ani památku po násilí, otrávený nebyl a dokonce se ani neutopil. Prostě byl mrtvý. Začalo se proto šuškat, že zasáhla jiná moc. Prý si pro jeho zkaženou duši přišel sám ďábel."

Sotva Zuzka skončila, ozval se za okny výskot a bouchání petard. Trhli jsme sebou leknutím: kvůli Zuzčinému poutavému vyprávění jsme propásli půlnoc.

Vyprávění Katky L. z Plzně upravila J. Buršíková

Chvilka pro tebe 52/2008