Běhařov a jeho záhady
|
|
Zdejší zámeček (obdélná patrová budova s mansardovou střechou ) je následníkem
tvrze prvně připomínané roku 1352. V 18. století přestavěn barokně, novější
úpravy z 1. poloviny 19. století a z let 1923 - 1927, kdy patřil malíři A.
Kalvodovi (za něj zde malířská škola). |
|
Lebensborn - arijský experiment |
V roce 1939 byla na zámku zřízena ozdravovna pro
německé děti, ty sem jezdily na několikaměsíční školy v přírodě. Zámek byl
oddělen vysokou zdí a byla snaha zabránit styku těchto dětí s dětmi českými.
Později se na zámku začaly objevovat velmi mladé, ponejvíce devatenáctileté
Němky, kterým místní říkali „Plemenice“. Byly opečovávány a vykrmovány v tzv.
projektu „Lebensborn“, na produkci tzv. čisté arijské rasy a měli mít každá
kolem dvaceti dětí. Vede se spor, zda k plození mělo docházet na zámku nebo až v
Německu. Nicméně místní zaznamenali zvýšený
pohyb vyznamenaných příslušníků SS na zámku, kteří dostávali tuto návštěvu za
odměnu. Pro to, že Lebensborn tady skutečně fungoval hovoří i to, že jakýkoli
styk s Němkami (pouhé letmé objetí) se trestalo smrtí a zámek byl chráněn zvenku
českým četnictvem a uvnitř německými složkami. |
|
Štáb StB
|
V roce 1950 hlavní štáb StB a OBZ při akci Suttý
& Touš, což byli převaděči našich lidí do a z Německa. Při akci převedení
majora Rachače k nám došlo k jeho zatčení a StB přišla na kontaktní schůzku
namísto něj. Suttý dostal trest smrti a Touš 10 let. Později v létech 1955 až
1990 zámek součástí psychiatrické léčebny - OÚNZ Klatovy. Zanedbáván,
nepřístupný a v neutěšeném stavu.
|
|
Podzemní chodby |
Podle pověsti vede od zámku Běhařov podzemní
chodba na zámek Klenová nebo na zámek v Týnci. V létech 1976 částečně zkoumaná,
ale díky zasypání neprůchodná. Podle jiných pramenů byla jen budována pro
možnost útěku při přepadení.
|
|
Zázrak kolem sochy sv. Prokopa
|
V běhařovském kostele stojí na oltáři mohutná socha
sv. Prokopa, dosti pěkné práce. Ta pochází prý ze sázavského kláštera, v
němž byl sv Prokop opatem. Když nepřátelé kláštery bořili a kněze v nich
mordovali, utekli se někteří kněží sem do lesů šumavských a přinesli s sebou do
kostela onu sochu. V 17. století kostel vyhořel, byla socha z ohně vynesena a po
dvou letech odvezli si ji sedláci do Lipkova, tam byla 104 let na půdě
uschována. V roce 1881 a 1882 lidé v Lipkově vidívali v noční, době neobyčejné
světlo. Toho času tato svatá socha přišla do rukou hostinskému, jménem Altmann v
Lipkově. Jedné noci spaly dvě děvečky na půdě; najednou ta starší viděla u lože
svého stát sv. Prokopa, který k ní pravil: Už tu s vámi dlouho nebudu; přišel
můj čas, půjdu zase na své místo. O tom se dověděl pocinovický farář a radil,
aby Altmann tu sochu navrátil sem do kostela.To se stalo 10. června 1883 v
přítomnosti více než 4000 lidí v slavném průvodu.
|
|
Poklad v zaniklé vsi
|
Na panství se rovněž nacházela zaniklá ves
Budislavičky. Ta se rozkládala na jednom z nynějších polí bývalého panského
dvora, na kterém se již po dlouhá staletí zemědělsky hospodaří. Ves byla
pravděpodobně vypálena v husitských válkách nebo v nepokojných časech po nich.
Při orbě se objevovaly obrysy bývalých stavení. Při bližším pohledu je vidět, že
se jedná o žárem vypálené půdorysy osmi zhruba čtvercových stavení. Nalezly se
kusy hliněných nádob, staré podkovy a koncem 60. let 20. století poklad. Při
hluboké orbě obnažila radlice pluhu hliněnou nádobu až po okraj naplněnou
stříbrnými mincemi, kterých nálezce napočítal úctyhodných 1146 ks. Na mincích
byl většinou vyražen obrázek panovníka, který drží žezlo. Nálezce byl poctivý a
stříbrný poklad nahlásil tehdejším pracovníkům klatovského muzea, kteří provedli
první ohledání a nakonec nález poslali na ohodnocení do Prahy, kde bylo určeno
stáří mincí na 800 let (12. stol.) a jejich hodnota (jen orientačně) byla
vyčíslena na tehdejších 60 000 korun. Psal se neklidný rok 1968 a podle slov
nálezce se na pole po proniknutí zvěsti o pokladu vrhlo mnoho "zlatokopů", kteří
jej překopávali v očekávání dalších objevů a snadného obohacení. Pole
Budislaviců ale další poklad nevydalo. Jen poctivému hospodáři se při dalších
jarních pracích podařilo objevit nedaleko předcházejícího nálezu mincí ještě
archeologicky významné zbytky hliněné pece a dvě hlubší jámy se zbytky zvířecích
kostí, mezi nimiž nechyběla ani čelist medvěda. Druhá jáma sloužila patrně jako
sýpka, neboť se v ní nacházely zbytky zčernalého zrní.
Nedaleko vsi se zvedá skalnaté návrší Kaletinky,
pod kterým se pravděpodobně nachází neznámé podzemní prostory. Můžete si to
ověřit i vy, pokud na určitém místě poklepete na skálu a ona vám odpoví dutě. V
blízkosti tohoto místa uvidíte starý lom, ve kterém stál kdysi dřevěný
letohrádek. Podzemí v okolí obce bylo využíváno i ke zcela prozaickým účelům. Po
těžbě železné rudy zbyly na Běhařovsku až 200 metrů dlouhé chodby. Těžba v nich
byla zastavena z ekonomických důvodů až v 50. letech. Také nad nedalekým
Úborskem se nacházejí jámy a díry ve skále po těžbě železné rudy. |
Podle: zpráva M. Zacha Kučera (http://www.jesen.cz),
2009
|
