|
Moje babička byla velmi vzdělaná
žena. Ráda četla a vyprávěla mi, že naše Dušičky mají původ v keltském svátku
Samhain. Keltové věřili, že na Samhain mizí hranice mezi světem živých a
mrtvých.
BABIČKA VŽDYCKY
velmi dbala na to, abychom na
dušičky poctivě objeli všechny hroby a položili na ně kytičky a zapálili svíčky,
když to nebylo vždycky jednoduché. V případě naší rodiny totiž šlo o devět
venkovských hřbitovů rozesetých rovnoměrně po celém Středočeském kraji. Občas
bylo napínavé, zdali naše stařičká škodověnka zdolá všechny ty kluzké a někdy i
namrzlé okresní silničky.
PO REVOLUCI SE HRANICE
otevřely dokořán a já jsem v
rámci výměnného pobytu na vysoké škole vyrazila do Irska načerpat zkušenosti.
Výsledek předčil očekávání. Vdala jsem se a pořídila si dvě irsky zrzavé
dětičky. Na Dušičky, které jsem tehdy považovala za morbidní svátek, jsem
zapomněla. Daleko víc mi přirostl k srdci veselý Halloween se svými maskami,
večírky a cukrovím. Do Čech jsem se na delší dobu vrátila po dlouhých deseti
letech. Náhodou jsme se stěhovali právě na přelomu října a listopadu. Vzpomněla
jsem si na babičku a její vyprávění o Keltech a napadlo mě, že je to zvláštní
náhoda. Irové i Češi mají keltské předky. O víkendu jsme neměli co dělat, takže
jsem navrhla, že bychom mohli jet na hřbitovy. Michael je na moje impulzivní
nápady zvyklý, takže neprotestoval. Děti se nejdřív tvářily kysele, ale postupem
času se na jejich protažených obličejíčcích objevily zvídavé úsměvy. U každého
hrobu jsem jim vyprávěla o jejich předcích. O těch, kteří měli nedaleko Berouna
honosný statek, ale i o těch, co žili u Kolína v chudičké chaloupce a neměli ani
na krávu. Taky o rodině, kterou z jejich domova vyhnala stavba přehrady Orlík.
Mimoděk jsem přitom opakovala přesně to, co mi jako holčičce povídala moje
babička.
JELI ISME BEZ MAPY
(vždyť přeci trefím) a spoléhali
jsme se pouze na mou paměť, která však pochopitelně nedokázala udržet všechny
detaily. Vzdálenosti se v ní uchovaly velmi zkresleně - některé byly ve
skutečnosti mnohem delší, jiné naopak kratší. Jediným štěstím bylo, že zatímco
města zažila nebývalý stavební rozmach, vesničky zůstaly až na výjimky v
podstatě stejné. Jinak bychom v nich bloudili dodnes. Statečně jsme navštívili
osm hřbitovů, zapálili svíčky a položili v Praze zakoupené věnce. Devátý hřbitov
se nám však nedařilo dlouho najít. Už byla úplná trna a manžel i děti svorně
tvrdili, že jsme české tradici učinili zadost. Mně však hodně záleželo na tom,
abychom navštívili právě ten poslední. Na něm totiž odpočívala moje milovaná
babička.
PO DLOUHÉM HLEDÁNÍ
jsme v devět hodin v absolutní
temnotě dorazili před hřbitovní bránu. Děti se zasekly a tvrdily, že v noci na
neosvětlený hřbitov nepůjdou. Já jsem zoufale hledala alespoň baterku. Bohužel
jsem ji neobjevila, ale když už jsme dojeli až sem, prostě mi bylo líto jen tak
se otočit a odjet. Otevřela jsem bránu a strnula překvapením. Snad na každém
hrobu zářila nejméně jedna svíčka a celý hřbitov se utápěl v záplavě mihotavého
světla. Děti i Michael si všimli, že jsem se zarazila, takže vylezli z auta a
šli se podívat, co mě zaujalo.
Společně jsme pomalu šli po
pěšině takřka v nábožném tichu. Baterka nebyla vůbec potřeba.
PŘÍMO NA BABIČČINĚ HROBU
seděla velká sova a zírala na
nás. Děti úplně tiše kráčely k ní a teprve až když došly na krok k náhrobnímu
kameni, odletěla. Byl to zvláštní zážitek. V autě jsme se shodli, že je to
poprvé, kdy ani jeden z nás neměl z návštěvy nočního hřbitova nepříjemný pocit.
Naopak. Jako by každý člověk, který na hřbitově zapálil svíčku, aby si vzpomněl
na své blízké, zanechal na místě trochu pozitivní energie. A já jsem asi
pochopila, co to ti Keltové mysleli tím, že se rozostřuje hranice mezi světy
živých a mrtvých. Měli bychom si vzpomenout na své předky, protože i po nás
jednou zbudou jen ta pozlacená slova v kameni a naši potomci jsou jediné
pokračování, které se nám na tomto světě nabízí.
KDYŽ JÁ POŘÁD
tak trochu tajně věřím, že ta
sova sedící na babiččině hrobě nebyla náhoda. Že se třeba babiččina duše přišla
podívat na svoje pravnoučata... Vždyť přeci byla magická noc.
Katka (27)
Podle : dopis čtenáře, Aha
|
