|
V
předešlém čísle t. l. skončili jsme stručný přehled kroniky
"Nepokojných domů"; nenadáli jsme se, že krátce na to česká veřejnost
bude rozčilena podobným případem, který sice všelijak "duchaplně"
byl vykládán, ale který, soudě dle různých okolností, pravděpodobně
nebyl ničím jiným, než samovolným úkazem mediumistickým.
Dějištěm
tohoto úkazu byla osamělá hájovna třídvorská u Kolína. V hájovně bydlí
hajný Formánek se svou rodinou.
Podivuhodné
úkazy počaly na svátek Všech Svatých o 11. hodině večerní, kdy celá
rodina ze spánku byla vyrušena třemi mohutnými ranami na kufr. Ve světnici
spaly
ženy, které po těchto ranách daly se do křiku. Hajný, spící na půdě
zaslechnuv to, seběhl dolů do světnice a ranami sekerky na podlahu snažil se
zaplašiti domnělé zvíře, které hluk ten působilo, ale marně; rány ozývaly
se znovu a to v různých místech světnice, ve stěnách, nábytku apod.
Úkazy
ty opakovaly se po celých 14 dní až do neděle dne 16. t.m. Nejvěrnější
zprávu o nich přinesla Národní politika ze dne 22. listopadu z pera svého
zpravodaje, který odebral se do hájovny třídvorské.
Bohužel,
tajuplné zvuky, které nejen že znepokojovaly obyvatele hájovny, ale i celé
okolí uváděly v pochopitelné rozrušení, přestaly až 16. t.m., tedy v době,
kdy v časopisech objevily se prvé zprávy o těchto úkazech.
Následkem
toho, náš spolupracovník, který do třídvorské hájovny odebral se dne 22.
t.m., nemohl zjistiti nic jiného, než že vyslechl hajného a jeho rodinu, kteří
vypravovali totéž, co obšírně uveřejnila "Národní politika, dne 22.
listopadu.
Podotýkáme,
že zvuky, které v hájovně se ozývaly, měly dle výroku rodiny hajného ráz
buď mohutných úderů, buď jako když kuželky se koulí, nebo jako kdyby
struhadlem po zemi se jezdilo. Jindy zase podobaly se ťapání množství králíků.
Zvuky ty kromě dotyčné rodiny slyšelo nesčíslné množství lidí, které
zvědavost přivábila do hájovny. Z Kolína dostavila se komise - policejní
komisař, revizor, dva strážníci a tři četníci, kteří všichni slyšeli
ty zvuky, vytrhali podlahu, rozbili postel, pátrajíce po příčině jich, ale
marně. Také dle sdělení rodiny hajného, potají přišli v noci dva četníci
a ukryli se do hájovny, neboť proslýchaly se pověsti, že snad hajný sám
zvuky ty nějakým způsobem vyvozuje. Když však ozvaly se známé rány, vešli
četníci dovnitř a byli sami svědky, že celá rodina zvuky těmi ze spánku
byla vyburcována. Rány ty někdy byly tak mocné, že podobaly se výstřelům
z ručnice a byly slyšitelny daleko od hájovny. Při těchto zvucích drnčela
okna, někdy ozývaly se též ve spodu stolu, který při nich nadskakoval do výše.
Obyvatelé
hájovny nejsou spiritisté - o tomto učení nemají ani zdání. Pochopitelno,
že každý, kdo o zvucích těch slyšel anebo byl jich svědkem, snažil se je
vysvětliti přirozeným způsobem.
Jedni
tvrdili, že to jest vydra, která se dostala pod podlahu, jiní, že jsou to údery
vody z nedalekých zatopených luk anebo výbuchy podzemních plynů. Rodina
hajného nechce nijaký tento výklad připustiti a to z té jednoduché příčiny,
že údery projevovaly jakousi inteligenci, neboť odpovídaly k otázkám,
kolik jest hodin apod. Okolnost, že počaly dušičkové noci, dala obyvatelům
hájovny vznik domněnce, že jejich příbytek navštívily dušičky zemřelých
a zejména duše ženicha jedné z dcer, který letošního roku se otrávil.
Rodina
hleděla tedy tyto duše upokojiti modlitbami. Všichni pozorovali, že vždy,
kdykoliv při těchto modlitbách přišla na řadu slova „Otče, odpusť
jim“; „smiluj se nad nimi,“ apod., hlasité rány změnily se v jemný
klepot, který vycházel ze všech stěn a činil dojem, jakoby radostného
souhlasu.
Kdo jest se
spiritistickými úkazy obeznámen, ví, že podobné jevy zpravidla (ač ne vždy)
dějí se, je-li přítomna osoba, jejíž tělesný organismus může k nim
propůjčiti potřebnou psychickou sílu. Proto odborný badatel musí mezi
obyvateli nepokojného místa hledati nejprve médium. V tomto případě, zdá
se pravděpodobným, že médiem jest 8letá dceruška hajného; již její vzezření,
jevící výraz jakési snivosti, tomu nasvědčuje. A skutečně zvukové úkazy
nejčastěji se ozývaly v její blízkosti; stála-li u stolu, ozývaly se ve
stole, šla-li několik kroků, ozývaly se za ní v podlaze a jedenkráte, když
vzala džbán, aby se napila vody, ozvala se rána v samotném džbánku. Zajímavo
jest, že zvuky ty ji následovaly jen dotud, pokud byla v hájovně, venku již
ne.
Pokládali jsme za svou
povinnost zpraviti své čtenářstvo o těchto úkazech; jest jen litovati, že
tak záhy přestaly, dříve, než bylo možno je zevrubně zkoumati a příčinu
jich nade vší pochybnost zjistiti. Ostatně není vyloučena možnost, že po
čase zvuky tyto v třídvorské hájovně – ozvou se znovu.
|
