|
Démon
nad Lidicemi ? Vyhlazení
Lidic, tato krutá msta nacistů za atentát na R. Heydrichovi,
nebyla prý dílem nacistů, ale démona, který čněl nad Lidicemi i
celým krajem od nepaměti. Sdělila
to prý režiséru Císařovskému při natáčení dokumentárního
filmu jakási stařenka z Hostouně. Císařovský si prý
vzpomněl na svého otce, který tehdy namaloval rozbořený lidický
kostel, a u obrazu hovořil rovněž o pocitu jakéhosi přízraku, příšeře
z temnot. V
této oblasti severozápadně od Prahy byly nalezeny v obilných jamách
knovízské kultury pozůstatky brutálně zavražděných lidí
i zvířat - snad oběti bohům plodnosti, války či osudu. Podle
názoru O. Dvořáka je odrazem těchto prastarých událostí
i působení takových démonických sil zasvěcení lidického
kostela svatému Martinovi (11. listopadu). Prý byla legenda o
sv. Martinovi naroubována na daleko starší a zlověstnější
mýtus. Svatý Martin (jehož jméno znamená svědek)
pocházel z rodiny římského důstojníka a byl keltské národnosti.
Rodiče pocházeli z Pikardie ve Francii, on se narodil v Maďarsku.
Žil v letech 316 - 397. Sloužil v římském vojsku u jízdního
pluku. Proto je zpodobován na koni. Když přijel do Amiensu, odkud
pocházel jeho otec, potkal polonahého žebráka, rozťal mečem svůj
plášť a polovinu mu dal. V noci pak měl sen, ve kterém viděl Ježíše
s jeho pláštěm, jenž řekl : "Tímto rouchem mě přikryl
dosud nepokřtěný Martin!" Podle jiné legendy daroval svou
tuniku v kostele mrznoucímu muži, načež se při bohoslužbě
objevila nad jeho hlavou ohnivá hřející koule. Opustil vzápětí vojsko, protože jak sám
řekl, jako vojáku Kristovu mu nebylo dovoleno bojovat se zbraní.
Byl obviněn ze zbabělosti a odpověděl, že se postaví beze zbraně
nepřátelskému vojsku. Dal se pokřtít a stal se biskupem. Nejprve
se zdráhal přijmout tuto hodnost, a tak se schoval do kurníku, ale
husy jej svým štěbetáním prozradily. Byl velmi skromný. Císař
mu jednou nabídl pohár, a on jej podal ostatním kněžím u stolu.
Byl aktivním misionářem, a postavil se proti popravám pohanů, kacířů,
za čarodějnictví. Za to byl svými církevními současníky často
kritizován. 8. listopadu 397 zemřel, pohřeb 11. listopadu se stal
svátkem. Je prvním svatým, který nebyl mučedníkem.
Dvořákovy
argumenty, že atributy sv. Martina jsou zlověstné (bílý kůň je poslem
podsvětí, a ukazuje na keltské kořeny, a také obětování a pojídání
husy na jeho svátek, je vlastně zabitím posvátného tvora bojovníků,
který varuje před nebezpečím - zjevně přejímá římský zvyk
chovat husy, které svým kejháním zachránily Kapitol), jsou
pochybné. Navíc kostely zasvěcené sv. Martinovi jsou po celém světě.
Lidice
byly tedy vybrány jako rituální oběť, nacisté byli vedeni ještě
mocnějším zlem, než které reprezentovali. Opět se připomíná
úloha tajných esoterických společností a jejich úlohy v
nacistickém Německu - společnosti Thule (která v té době
již dávno neexistovala). Podle
této logiky, kdy se vrší jedna domněnka na druhou, a za každou
cenu se hledají argumenty pro jediné tvrzení, vytváří se
konstrukce, která ve svých důsledcích zakrývá to hlavní:
nacistickou zrůdnost a bestialitu, odvádí pozornost od hlavních příčin
a viníků a přenáší ji na imaginární zlo, moloch a přízrak.
Podle : (-dm-) |