KPU Kladno

I v Čechách máme několik menhirů, velkých vztyčených kamenů. Není to žádné anglické Stonehenge nebo francouzský Carnac, jen poslední zbytky staveb, které snad byly kdysi mnohem rozsáhlejší. Nevíme, kdo tyto kameny vztyčoval.

Archeologové sice předpokládají existenci jakéhosi celoevropského, snad ještě předindoevropského "megalitického lidu", ovšem ve skutečnosti o tomto národě nevíme téměř nic. A už vůbec netušíme, proč tito lidé doby kamenné vynaložili na stavbu svých kamenných monumentů tak obrovské množství práce, když místo toho mohli třeba lovit nebo odpočívat.

Největší je Kamenný pastýř

Zatímco ve Francii nebo Anglii jdou počty vztyčených kamenů do tisíců, u nás jich máme kolem dvacítky. Největší z nich, přes tři metry vysoký Kamenný pastýř, se nachází vpravo v poli u silnice z obce Klobuky (okr. Kladno) do obce Telce (okr. Louny). V podstatě to je nepracovaný kus železitého pískovce, který se majestátně tyčí proti obloze a tak není divu, že toho už o něm bylo mnoho napsáno. Zvláštní pořad mu věnovala dokonce i TV Prima. To nejzajímavější však zůstalo opomenuto. A tak se tentokrát budeme věnovat jednomu ojedinělému pokusu a jeho výsledkům.

Slunovrat 1994

Všechno začalo na jaře roku 1994. Skupinka nadšených badatelů kolem Nadace pro studium a výzkum hraničních jevů, se rozhodla pod záštitou této nadace na zorganizovat měření geomagnetického pole v okolí klobuckého menhiru. Předpokládali jsme, že by toto měření mohlo prokázat existenci nějaké zajímavé anomálie. Pro spolupráci se nám podařilo získat Mgr. Miroslava Bílého z pražské firmy Picodas. K měření jsme si vybrali den, kdy by menhir mohl být obzvláště aktivní, letní slunovrat.

Vlastní měření probíhalo jako každá obyčejná vědecká práce. Mgr. Bílý a jeho kolegové vytýčili tzv. profil, instalovali měřící zařízení, a začali měřit zemské magnetické pole v okolí menhiru. Uskutečnili tehdy snad tři nebo čtyři měření v různou dobu, 20. června večer, 21. června při východu Slunce a snad ještě kontrolní měření v poledne.

Co se stalo s výsledky?

Netrpělivě jsme čekali na výsledky měření, které jsme také prostřednictvím nadace financovali. Naše čekání však bylo marné. Pouze "neoficiálně" jsem se doslechla, že se podařilo nějakou anomálii naměřit. Osobně jsem několikrát u Mgr. Bílého urgovala vydání závěrečné zprávy o měření. Bezvýsledně. Po výsledcích měření jako by se země slehla. Asi po půl roce jsem svého marného snažení zanechala. Nadace výsledky měření prostě nedoslala, natož aby je mohla někde publikovat. O rok později jsme chtěli měření zopakovat, avšak Mgr. Bílý tehdy tvrdil, že nemá k dispozici potřebné přístroje. V návalu jiných starostí a povinností mi potom nějakou dobu na klobucký menhir nezbýval čas.

Přichází TV Prima

Nová naděje na zopakování měřeni svitla až s pořadem TV Prima Záhady a mystéria země České. V rámci natáčení dílu tohoto seriálu věnovaného menhirům v Čechách došlo i na opakování magnetometrického měření u klobuckého menhiru, přičemž nebylo možné nezmínit se o výsledcích předchozího měření. Znovu jsem několikrát urgovala výsledky měření z roku 1994 a příslušné zprávy, opět marně. Jediným výsledkem naší snahy bylo natočení několika televizních záběrů jakéhosi grafu před menhirem. Výsledky měření o slunovratu 1998 potom Mgr. Bílý shrnul v televizním studiu, přičemž ukázal graf tohoto měření. Znovu, opakovaně jsem Mgr. Bílého žádala o poskytnutí grafů, když už jsou konečně na světě. K dispozici je neměla ani TV Prima. Pomoc se získáním grafů přislíbil i Ing. Ivan Mackerle, hlavní iniciátor celé akce, ale zřejmě u Mgr. Bílého neuspěl ani on.

Co říkají grafy

	Tím by všechno mohlo skončit, kdyby nám moderní technika neumožnila z příslušného videozáznamu oba grafy okopírovat. I když tyto kopie nejsou kvalitní, ve spojení s videozáznamem je možné z nich mnohé vydedukovat. Jasně je vidět, že každý graf je zpracován jinak, což je dáno tím, že pokaždé byly použité jiné přístroje.
	Graf měření z roku 1994 znázorňuje hodnoty magnetické indukce uváděné v nT (nanoTesla). Výsledná křivka se nazývá gradient geomagnetického pole.

Výchozí hodnoty byly získány měřením na dvacetimetrové úsečce směřující od západu na východ, přičemž menhir je uprostřed. Večerní měření dne 20 6. 1994 (v 19:20 hod.) je znázorněno tou nejvyšší špičkou celého grafu, která je přesně v místě, kde stojí menhir.
Ranní měření dne 21.6.1994 (v 4:30 hod.) představuje značka - malý trojúhelníček - uvnitř špičky večerního měření. Spojnice křivky je vedena doleva na další trojúhelníček tentokrát před špičkou večerního měření.

Při večerním měření tedy anomálie dosáhla hodnoty asi 20 nT v místě, kde stojí menhir. Ranní anomálie dosáhla hodnoty cca 10 nT, ovšem tato anomálie se táhne od špičky menhiru asi dva metry na západ.

"Před čtyřmi roky jsme tady naměřili zase magnetometrické anomálie tak, jak by se daly očekávat. To znamená, kolem menhiru je gradient magnetického pole večer daný touto černou čarou, plnou čarou. Druhý den jsme měřili ráno a mělo by, předpokládali jsme, že naměříme to samé, přibližně až na velikost té anomálie. To je ta tečkovaná čára. To, proč jsme tady zase dneska po čtyřech letech po druhé, je tady vidět na těchto křivkách. Ty jejich vrcholy by totiž měly být vzhledem k profilu, který jsme tam vytyčili a přes noc ho nikdo nepřekolíkoval, by měly být ve stejném místě. A oni nejsou ... Vypadá to, jako by se ten menhir hnul, ale menhir se nepohnul, profily se nepohnuly čili naměřili jsme mírnou změnu toho magnetického pole, co se týče maxima polohy té anomálie."

Druhý graf se od prvního na první pohled liší. I když je barevný, chybí jakékoliv označení nebo popis, zůstala jen vodorovná linie se vzdálenostmi. Druhé měření bylo prováděno na stejném místě jako to první.

Komentář Mgr. Miroslava Bílého k měření 20. - 21.6.1998:
"Naměřili jsme opět anomálii magnetického pole, zemského magnetického pole, tak, jak ji ovlivňuje menhir. Menhir stojí přibližně v tomto místě, anomálie je zde, ráno červená, večer označena zeleně. Jak je vidět, maxima jsou seřazena na jedné ... jednom místě v rozptylu několika málo centimetrů, tedy naše předchozí měření se nepotvrdilo, magnetické pole se tedy ráno, při východu Slunce, nezměnilo."

To však není pravda. Při podrobnějším průzkumu dotyčného grafu totiž vyjde najevo, že večerní zelená linie kulminuje v místě, kde stojí menhir, vrchol červené linie se nachází se nachází asi o půl metru dál. Průběhy linií si jsou na obou grafech podobné, ovšem zdání zde klame ještě jednou. Zatímco na prvním grafu je západní strana vlevo a východní vpravo, na grafu druhého měření je tomu naopak. Takže pokud chceme oba grafy porovnat skutečně přesně, jeden z nich musíme obrátit, položit jej na druhý a porovnat proti světlu. Zjistíme, že i v druhém případě bylo vzhledem k velikosti křivek zjevně měřeno v nT a že hodnota geomagnetické indukce ráno opět poklesla na polovinu večerní hodnoty. V případě prvního měření je asi metr od menhiru na západ také vidět pokles magnetické indukce až na hodnotu -10 nT, při druhém měření k tomuto poklesu nedošlo a mg. indukce je +5 nT, Asi 2 - 3 metry na východ od menhiru se v roce 1994 ukázal malý pokles mg. indukce (cca 2,5 nT), o čtyři roky později se tento pokles zvětšil až na cca -20 nT. Těchto rozdílů v naměřených hodnotách si naneštěstí nikdo při natáčení pořadu nepovšiml a Mgr. Bílý je také nechal bez komentáre.

Smutný závěr

Vědci nám badatelům vyčítají, že nepoužíváme dostatečně vědecké metody, že nespolupracujeme se skutečnými odborníky v daných oborech, že diletantsky překrucujeme a zatajujeme fakta. Výzkum klobuckého menhiru jsme považovali za natolik závažný a zajímavý, že jsme se na odborníky obrátili. Sami vidíte, jak to dopadlo. Vědci staví na opakovatelnosti pokusu - za stejných podmínek se má dojít ke stejným výsledkům. Přesně tohle se však v případě klobuckého menhiru nepodařilo. Vědci akceptují, že když někde na poli stojí kus železitého pískovce, objeví se tam také anomálie magnetického pole. Z hlediska vědy je však nepřípustné, aby se tato anomálie pohybovala tak, jak to bylo naměřeno v roce 1994.

Dalším pilířem vědeckého výzkumu je zveřejňování výsledků. V tomto případě však vlastně nic zveřejněno nebylo, protože několik rozmazaných záběrů z televize žádný vědec nebude považovat za průkazný záznam toho, co bylo skutečně zaměřeno.

Za třetí by vědec měl výsledky své práce interpretovat nebo se o to alespoň pokusit. I tomu se Mgr. Bílý vyhnul. Doslova říká: "Takhle - nedokážeme říct, že to měření před čtyřmi roky bylo chybné, to ne. Dokážeme říct, jestli jsme zopakovali stejnou anomálii nebo nezopakovali. Asi tak. A pak ... holt ... Pokud jsme zopakovali, tak pak, to se trochu bojím."

Ve studiu potom Mgr. Bílý konstatuje, že podruhé se posun anomálie naměřit nepodařilo, čímž je pro něj tato záležitost zjevně vyřízena. Neměl by si však spíše položit otázku, jak je možné, že naměřené výsledky se tak výrazně liší ?

Rádi bychom v měření geomagnetické anomálie u klobuckého menhiru pokračovali. Stejně jako všude i nám, soukromým osobám, na takový výzkum chybí finanční prostředky. Státní vědecké ústavy jsou na tom podobně, nemluvě o jisté averzi "skutečných" vědců k tak pochybným tématům jako jsou třeba menhiry a jaké jejich záhadné vlastnosti. Zatím tedy můžeme otázku výzkumu geomagnetického pole v okolí největšího českého menhiru považovat za uzavřenou. Záhada jeho podivné geomagnetické anomálie však trvá dál.

A poslední dovětek

Měla jsem tento článek již asi dva týdny napsaný, když se mi dostal do ruky Magazín záhad speciál č. 2/99 (I. Mackerle a J. Podzimek), celý věnovaný případům pořadu Záhady a Mystéria. Jedna kapitola pojednává i o klobuckém menhiru a jsou zde otištěna také grafy měření magnetického pole z roku 1994 a 1998. Zatímco graf z roku 1998 odpovídá tomu, který byl ukázán v pořadu TV Prima, druhý se poněkud liší. Z grafů však není možné odečíst, jaké hodnoty magnetického pole byly vlastně naměřeny. Z čistě vědeckého hlediska je tedy cena takových grafů přinejmenším problematická.

JUDr. Jitka Lenková
Badatelské rozhledy
Badatelského centra Statenice, březen 1999

Obr. 1 - foto z TV pořadu
Obr. 2 - foto z TV pořadu
Obr. 3 - graf údajů z roku 1994
Obr. 4 - graf údajů z roku 1998