Místní zvláštnosti

Parajevy a záhadné události

Oznámení anomálních jevů

Badatelé a spřízněné duše

Český Těšín

Na Starém trhu stávala po staletí soška, o které se myslelo, že je to nějaká bezcenná barevná soška z XIX. století, až se z ní vyklubala gotická Parléřovská madona.Na Zámeckém návrší stával klasicistický pavilón, který v sobě ukrýval románskou rotundu.

Zámek

Nacházel se ve středu východní fronty hlavního náměstí  Starého Bohumína a byl tvořen původními třemi měšťanskými domy, jež byly decentně klasicistně sjednoceny a upraveny v pohodlné šlechtické sídlo. Zámek vznikl poměrně pozdě, až kolem roku 1817. Svému účelu sloužil až do roku 1886, kdy jej získali Larischové, jež na zámku již nesídlili, ale přeměnili jej na byty zaměstnanců a kanceláře. Bohužel, zámek se současnosti nedožil. Během 2. poloviny 20. století natolik zchátral, že musel být koncem 80. let 20. století rozebrán. Dnes se na jeho místě nachází  dům s pečovatelskou službou.

Hrobka hrabat Henckelů z Donnersmarcku

Hraběcí rodina Henckelů von Donnersmarck und Vösendorf, která bohumínské panství s konečnou platností získala 26. května 1629, byla ke stavbě této nepříliš velké kruhovité stavby donucena vnějšími okolnostmi.Příslušníci této šlechtické rodiny, kteří patřili mezi aktivní vyznavače protestantského pietismu, chtěli mít důstojné místo posledního odpočinku. Proto si museli nechat vystavět rodinnou hrobku, někdy v druhé polovině 17. století v samotném rohu hřbitova. Tato dvoupatrová stavba, v jejímž suterénu je hrobka a v nadzemí sakrální prostor, svým vzhledem připomíná románskou rotundu bez apsidy.Od roku 1752, kdy byla hrobka přestavěna do dnešní podoby, sloužila svému účelu již jen krátce. Poslední mužský potomek bohumínské větve rodu Johann Erdman Henckel von Donnersmarck und Vösendorf zde byl pohřben 16. března 1803. Samotná podzemní část hrobky pak byla nejpozději na přelomu 19. a 20. století vyklizena a vchod do ní byl zasypán. Nadzemní část dlouhá desetiletí sloužila jako skladiště již nepoužívaného kostelního mobiliáře. V letech 2001-2 znovu opravena a adaptována na kapli Panny Marie.

Kaple sv. Kříže zvaná Pustyňa

O bratru Antonínu – Josefu Czimmererovi , synu někdejšího bohumínského starosty Eliase Czimmerera – majitele velkoměšťanského domu č. p. 9, a bratru Felixovi – Antonínu Broském, někdejším bohumínském radním, víme s určitostí pouze to, že někdy v měsíci květnu roku 1756 byli přijati do III. řádu svatého Františka z Assisi.Oba tzv. laičtí řeholníci, kteří dnem svých slavných řeholních slibů obdrželi navíc právo nosit řeholní oděv, se poměrně záhy rozhodli pro poustevnický způsob života. Společnou žádostí z 1. července 1756, adresovanou Královskému úřadu se sídlem v Opavě, prosili kompetentní úřady o udělení souhlasu k povolení stavby nevelké poustevny někde v okolí Bohumína. Vydané kladné stanovisko z 29. července 1756 k jejich žádosti bylo ale podmíněno tím, že poustevna bude zřízena v blízkosti stávající kaple zasvěcené svatému Kříži, která pochází snad z roku 1733. Poustevna v blízkosti svatokřížské kaple, o niž oba bohumínští poustevníci pečovali, neměla ale dlouhého trvání. V roce 1782 byl totiž III. řád svatého Františka z Assisi na základě císařského dekretu rozpuštěn a poustevny, včetně té bohumínské byly ještě v tomtéž roce zrušeny.Podle útržkovitě dochovaných záznamů byla historie stavby bohumínské poustevny definitivně uzavřena někdy v průběhu druhé poloviny 19. století, kdy byla ponechána svému osudu a samovolně zanikla.Kaple sv. Kříže, která bývá mnohdy nejen v ústní tradici zaměňována s původní poustevnou, byla bohumínskými občany nadále udržována, zejména z piety právě na tyto dva poustevníky, kteří nikoli v ní, ale v její blízkosti, žili. V současné době není téměř možné kapli kvůli neexistenci přístupové cesty navštívit. Nachází se totiž uprostřed pole. Její poslední částečná oprava se uskutečnila v roce 1995 jen díky tomu, že v roce 1994 došlo k samovolnému zhroucení jejího nezvykle formovaného štítu, původně zakončeného litinovým křížem. V „křížové dny“, tj. v pondělí, úterý a středu před slavností Nanebevstoupení Páně, nebo v den památky svatého Marka (25. dubna), se ke kapli svatého Kříže až do smrti starobohumínského duchovního správce Josepha Sniegonie – Pelikana každoročně konala prosebná procesí za zachování zaseté úrody, zejména před nepřízní počasí.

Socha s pokladem

Při likvidaci podstavce sochy Jana Nepomuckého na náměstí Svobody ve Starém Bohumíně byly ve čtvrtek 20. června 2002 nalezeny historické mince a svitek zřejmě pergamenu. Ten byl bohužel již v tak zchátralém stavu, že se jej prozatím nepodařilo rozluštit. Zato 54 mincí nalezených v podstavci se posbíralo z celé Evropy. Jsou mezi nimi mince z Anglie, z doby královny Viktorie, mince maďarské, toskánské, pruské z doby pruského císařství a nejvíce pak rakouských. Ta nejstarší se datuje do roku 1660, nejmladší je z roku 1860. Nejčastěji se jedná o mince měděné v různých nominálních hodnotách, o krejcary, ale i feniky, a dokonce také stříbrné tolary.

Podzemní chodba

Při stavbě nového skřečoňského objevili dělníci podzemní chodbu. Vchod do chodby, jejíž původ a význam zatím nikdo nezná, je přímo v místech budoucího mostního pilotu. V její trase jsou i dva průduchy. V archivech a mapách se zprávy o ní nenachází.Vchod do chodby je z velké části zasypán. Je široká zhruba  1,7 metru, vysoká necelé dva metry a několikrát se zatáčí. Je v ní  spodní voda, která sahá zhruba do výše lýtek. Přístupná asi jen 40 metrů a pak  zasypaná. Vede ve směru od železnice k místnímu parku Petra Bezruče. Končí pravděpodobně u další vstupní šachtice, která těsně sousedí s komunikací a je rovněž zasypaná. Při průzkumu chodby se nenašly žádné artefakty.Záhadou zůstává, kdy byla chodba postavena, kým a proč. Variant je několik. Mohla sloužit jako spojovací chodba ke krytu civilní ochrany v nedalekém podniku. Nebo jejími prostory mohla vést kabeláž.

Podle : zpráva M. Zacha Kučera (http://www.jesen.cz), 2009