KLUB PSYCHOTRONIKY A UFO

Místní zvláštnosti

Parajevy a záhadné události

Oznámení anomálních jevů

Badatelé a spřízněné duše

Lesní běs

V mém nitru zůstává vzpomínka na únor 1948. Od autobusu jsem to měla domů pěšky asi tři kilometry. Za denního světla jsme si všichni z osady krátili cestu přes pole – potůček (často vyschlý), který lemovalo tu a tam několik převážně listnatých stromů, až k hlavní silnici, které se říkalo Císařská. Bylo asi půl sedmé večer, když jsem kráčela po oné silnici. Všude hrobové ticho, lehká námraza bez sněhu, nezavál ani vánek, cestu mi značil svit měsíce. Auta tenkrát téměř nejezdila, zvláště ne po zapadlých vesnicích jako ta naše. Ušla jsem asi polovinu cesty, když se náhle v místě, kde podél cesty protékal potůček, ozvala rána jakoby spadl velký a těžký strom, se spoustou suchých větví. V okolí nestojí žádný dům, hluk nemohl být způsoben ničím jiným. V té studené tmě jsem zůstala v hrůze na pár vteřin nehybně na místě stát, čekala jsem, co bude dál. Stále se ozýval strašidelný zvuk praskajících větví, ale mně nezbývalo nic jiného než se ubírat dál k domovu, do bezpečí. Když jsem byla nějakých padesát metrů od našeho domku, byl konečně kolem zase klid. Děs ve mně zůstal, proto jsem se rozhlížela kolem, jestli snad někdo nešel za mnou. Všude však panovalo ticho. Matka doma poznala, že jsem celý vyplašená a já jí vyprávěla, co se mi přihodilo. Uklidňovala mě, že někdo asi kradl dřevo. Já trvala na tom, že takový hluk mohl způsobit jen pád opravdu mohutného stromu. Do lesíka jsme všichni chodili na houby, lesní plody a podobně, o každém stromu jsme věděli, uvědomovala jsem si, že tak velký strom tam ani nebyl. Druhý den jsem si ověřila, že žádný strom v lesíku neschází.

Čas běžel a přišel rok 1953. Začali jsme se stavbou nového domu, otec získal povolení k pokácení několika stromů. Bylo nevlídné počasí, pracoval sám v lese. Náhle se ozvala rána, praskot větví, jako když padá strom. Otec čekal, že se někdo objeví, ale nikde nikdo. Když bylo všude kolem zase ticho, odvážil se jít podívat, kde a kdo tu kácí stromy. Přemýšlel, kdo tak mohl využít situace, aby kradl dřevo na jeho účet. Pomodlil se, ozbrojil sekyrou a vydal se na místo, odkud slyšel padat strom. Prozkoumal důkladně okolí, ale nenašel zhola nic. Přitom bylo mírně nasněženo, takže by viděl každou stopu, nikdo nemohl nepozorovaně projít kolem. Stromy stály neporušené, v poprašku sněhu žádné otisky. Otec cítil nějakou tíhu, tak raději vše zabalil a zamířil domů.

Potom byl dlouho klid, až se jednou vrátil od lesíka můj manžel, celý vylekaný. Poblíž lesíku jsme ručně vyráběli a pálili cihly, právě odtud slyšel padat strom. Marně obhlížel okolí, zda někoho neuvidí. Nikdo tam nebyl a lámání větví utichlo, aniž zjistil, odkud se ozývá, kde strom dopadl.

Za deset let se něco podobného přihodilo i švagrovi. Ještě druhý den poté z toho byl špatný, nemohl v noci spát.

Syn zažil tutéž příhodu tak nějak o dalších deset let později. Vždy se to stalo ve stejném místě, nikdo další tam nebyl, žádný kmen na zemi neležel. Nevím, co tenhle zvláštní jev vyvolává. Traduje se, že tam kdysi v údolíčku padl za války nějaký kněz. Pak se vyprávělo, že tam mohou být nějaké podzemní štoly. Prováděl se i nějaký průzkum, nic se ovšem nezjistilo. Zda je možné slyšet tam něco podobného i dnes, nebo je tam konečně klid, nevím. My už bydlíme jinde.

Marie T., Havířov, Spirit 19/2009