|
Předtuchy
mohou vzbuzovat nevěřícný úsměv. Co ale dělat, když se začnou plnit?
Moje teta Jiřina je poměrně dost
senzitivní bytost, často trpící silnými dojmy. Občas se jí zdají bizarní sny,
které druhý den líčí s očima navrch hlavy celému příbuzenstvu. Štěstí, že má za
životního partnera právě strýce Ludvíka, který její snové vize shazuje
skeptickými vtípky, díky čemuž se mu daří držet tetinu obrazotvornost na uzdě.
Teta mnoho lidí ve vesnici svými
vizemi vyloženě děsí. Třeba říci, že nikoli bezdůvodně. Jedné noci se jí
například zdálo o ohnivém kohoutovi, který přeskakuje ze střechy na střechu, a
do týdne lehla popelem stodola na usedlosti farmáře Pěnkavy. Jindy měla sen o
svém dědečkovi, který bojoval za první světové v Makedonii. Údajně slyšela palbu
z ručnic tak zřetelně, že ji to ráno probudilo. O víkendu si pak strýc Ludvík na
honu nešťastnou náhodou prostřelil nohu.
ZDĚŠENÁ VES
Když potom za prosincového
úplňku snila o velké vodě a místní traktorista zajel se svým strojem na přehradě
pod led, bylo celé vesnici jasné, že tady končí veškerá legrace. Někteří jí
dokonce doporučovali, aby se odstěhovala a přestala znepokojovat veřejnost.
Nutno podotknout, že teta je
celkem křehké fyzické konstituce.
Se strejdou Ludvíkem zplodili
jediného syna Jirku, který byl přímo vymodleným dítětem. Není proto divu, že se
teta Jiřina o jediného potomka odjakživa moc bála a vůbec ji tedy nepotěšilo,
když se šel učit automechanikem na internátní školu v Praze, vzdálené od domova
skoro sto kilometrů.
Onen červnový čtvrtek ji zase jednou trápil
tíživý sen: po silnici k naší vesnici projížděl pohřební vůz s pompézními
ozdobami, tažený hřebci s černými chocholy. Rakev uvnitř byla obložena věnci a
za vozem se táhl zástup vesničanů, mezi nimiž poznávala tváře některých sousedů.
NEZVĚSTNÝ SYN
Naplnilo ji to tíživými obavami,
které ovšem po několika málo dnech přešly v čirou hrůzu.
Syn Jiří, který svědomitě
přijížděl pátek co pátek navečer autobusem domů, totiž tentokrát nedorazil. Jeho
mobil byl nedostupný, telefonátem na internát přitom zjistili, že odjel brzy
odpoledne. To už pomalu přecházel humor i strýce Ludvíka.
V sobotu kolem desáté dopoledne
před domem zaskřípěly brzdy. Teta Jiřina vyběhla na dvorek a podlomila se jí
kolena. Na příjezdové cestě stál černý pohřební furgon. Funebrální zřízenec
vystoupil, obešel vůz, otevřel zadní dveře a... Z nich vesele vyskočil s batohem
přes rameno celou noc pohřešovaný syn Jiří.
„Ahoj, mami!" hlásil s
bezstarostným úsměvem od ucha k uchu a hned jí vlípnul pusu na uvítanou.
„Včera měl jeden spolužák narozky, tak jedu až dneska stopem. Je ti něco? Tváříš
se nějak divně!" A tolerantní tatínek Ludvík mu poprvé v životě vlepil pár
pohlavků. |