KLUB PSYCHOTRONIKY A UFO

Databanka záhad okresní pobočky Jindřichův Hradec

Statečně jsem zápasil se zámkem na vchodových dveří malé kapličky sv. Václava. Ta vévodí parčíku, který se nalézá za lomnickou radnicí. Klíč se pohyboval v zámku velice ztuha. Zapůjčil mi ho místní farář a už pohledem lze poznat, že byl málo používaný. Nikdo do kaple totiž nechodil. Výjimku tvořila kostelnice Marie, která nepravidelně přicházela do zvonice vyzvánět umíráčkem, avšak používala boční vchod, kde visel jiný zámek.Nakonec uzávěr cvaknul a dveře se otevřely. Vešel jsem do šera místnosti a zděsil se. Naposledy jsem kapli navštívil jako desetiletý kluk. Jak vypadala tenkrát a nyní, je neuvěřitelné. Všechny obrazy, sochy a drahé věci z místnosti zmizely. Zodpovědní lidé věci přemístili na faru, protože jim škodila nadměrná vlhkost a výkaly ptáků, kteří se minulý rok dočasně usídlili v objektu. Překvapily mě však další poznatky. Kolem se nalézal nepořádek, špína a neobvyklá prostota. Nade mnou prolomený strop. Velice ponurý až melancholický pohled na zajímavou historickou památku, kterou jsem v minulosti obdivoval. Posadil jsem se na převrácenou lavici a vzpomínal.

Tato gotická kaple byla od roku 1359 součástí hradu, který se nalézal společně s trhovskou osadou za mohutným kamenným opevněním. Nové město dostalo název Lomnice podle slovesa lomiti, což znamenalo dobývat stavební dřevo a kámen. Tvrz chránil široký vodní kanál a také okolní bažiny. Hrad zbořili nájezdníci pána Oldřicha z Rožmberka při husitských válkách v roce 1435 a vyplenili celé město. Přetrvala jen zmíněná duchovní budova, kterou později kněží zasvětili patronu tehdejší České země sv. Václavovi.Jeden hlavní a jeden postranní vchod, malá lodžie pro muzikanty, několik dřevěných lavic, krásně vyřezávaný a malovaný hlavni oltář a válcová kazatelna s vrzajícími točivými schůdky, to všechno se mi najednou věrně promítalo v mysli a vracelo do dětství. Do kapličky nikdy nebyl zaveden elektrický proud. proto před zahájením každého obřadu kdysi obcházel kostelník všechny svíce a rozžal je voskovým šnekovým knotem na holi. Jednou jsem se ho zeptal: "Pane Vácha, proč visí u bočního vchodu ta skříňka s černou rukavicí?" "To není rukavice, to je lidská ruka," poučil mě a vyprávěl zajímavý příběh, díky němuž se lomnická kaple odlišovala od ostatních.

Příběh se udál na začátku 17. století. V dřevěné svatyni hlavního oltáře se nalézal zlatý kalich posázený žlutými a červenými drahokamy. Místní farář ho při mši plnil zbylými hostiemi od přijímání a zamykal tento poklad na dva západy. A protože ho před uložením do skříňky zbožně pozdvihoval, neunikl zraku jednoho poberty ze sousedství, který se náhodně účastnil obřadu. Rozhodl se, že onu cennost ukradne. Za temné noci se vplížil do kaple, vypáčil skříňku, vysypal všechny posvěcené bílé hostie na oltář, čímž je zneuctil, popadl kalich a spěchal ven z chrámu.V šeru zakopl o kobereček na nízkém schodku a upadl na podlahu. Poklekl a pravou ruku natahoval k povalenému kalichu. Zděsil se však. Z hnědého pláště mu totiž vyčuhoval jen pahýl. Jeho ruka odpadla. Zůstala v držadle nádoby a okamžitě zčernala. Venku varovně zahřmělo a za okrouhlými okny se křižovaly blesky. Jako by se nad kaplí snášel boží hněv. Zloděj okamžitě zanechal kalich i s rukou na kamenné podlaze a bezhlavě vyběhl pryč z chrámu. Následující den našel kněz tento zvláštní nepořádek a pochopil, co se nejspíš v noci seběhlo. Vsadil ruku do neprodyšné dřevěné skříňky se skleněným víkem a vystavil ji.Od té doby visela v kapli na boční zdi černá ruka neznámého zloděje jako výstraha, že nikdo nemá právo znesvěcovat věci patřící Bohu.Kam zmizela černá ruka?Prošel jsem kapli kolem dokola, ale skříňku s černou rukou jsem nenalezl. A tak jsem uvěřil příběhu, který mi vyprávěl přítel: Městský výbor pozval odborníky z Památkového ústavu na celkovém zhodnocení stavu kaple. Dostavili se na začátku léta. Propíchali strop, načež zjistili, že dřevěné části jsou ve špatném stavu. Vyhnali z budovy usídlené ptáky a natáhli do rozbitých oken sítě, aby tak zamezili jejich návratu. Jeden ze zaměstnanců zatoužil přesvědčit se, jestli je ve skříňce skutečně lidská ruka nebo jen vycpaná hadrová rukavice. Po velkém úsilí oddělil sklo od dřeva, jenže když tak učinil, obsah se okamžitě rozpadl na prach.Ačkoliv budova dostala nový venkovní kabát a absolvovala opravu střechy, namísto aby působila dojmem vznešeného místa, připomíná něco jako opuštěnou stodolu. Až se časem propadne ztrouchnivělý strop a malá věžička se zvoničkou dopadne doprostřed sálu, dostanou úřady záminku trosku zbourat. Navždy potom zmizí z malého městečka na jihu Čech jediný architektonický pozůstatek na středověký hrad, který kdysi městu vévodil.

 JIŘÍ KOS LOMNICKÝ

(převzato z týd. Spirit) 

[Kontakt na KPUFO JH] * [Mapa okresu] * [Památky] * [Diskusní fórum]