Jan Albrecht Křinecký z Ronova a na Dětenicích, na Novém Ronově a od roku 1614, kdy koupil Rožďalovice, též na Rožďalovicích, otec Jiřího Křineckého, dědice Dětenic, byl hejtmanem kraje boleslavského. Roku 1609 psal stavům českým na sněmě obecném na hradě Pražském, že Jan Kočí, poddaný jeho, pro nešlechetné skutky a kouzla, jimiž mu přes 60 kusů dobytka koňského umořil, ku právu útrpnému do Kopidlna podán jest a tu právem útrpným tázán, neslušné věci na Martina Janouška z Velkého Jeseníku vyznal a nenáležité věci proti Pánu Bohu a jeho svatým přikázáním na Jana Mandelíka, jinak Nežerku, ze vsi Budiměřic, na něhož už dříve 4 osoby vyznaly a vyznání své smrtí zpečetily, a to Jan Špička, Jan Čulík, Mach Rokůsek (bratr Nežerkův) a Martin Janoušek. Pátá pak Anna Brokajka na trápení totéž vyznala. /Sedláček/.

Týž Jan Albrecht dal Havla Janduláka z Jíkve, který tajně chtěl z gruntů jeho se vykrásti, aby zbavil se poddanství, a svršky (dobytek) Havlu Polákovi z Podlužan "zašikoval", v Nymburce městské radě mučiti, kde se přiznal k čarování: že s bratrem svým bič v hrnci na prach spálili, do vody sypali a klisnám Tuzestalovým v Jeseníku píti dali a klisny přestaly žrát a schly. Pomoc byla prý: "Vody, tekoucí proti slunci, po vodě nabrati a zmýti jí koně a vylíti ji zase po vodě." Když potřetí z žebříku stržen byl, vyznal, že s Petrem čeledínem k božím mukám pro zemi (hlínu) chodili a do studnice ji sypali, aby dobytek schnul. Též tu hlínu v peci sušili. Petr vzal prý sekaniny (řezanky), které koně Tuzestalovi nedojedli, do šátku ji zavázal a pod komín nad prskem do hlíny zamazal. Oznámil, aby řezanku tuto u Matoušů zamazanou zase vzali a rozvázavše po vodě pustili, že klisny opět žráti budou. Těm čárům vyučil prý ho jakýs Vašek. Odsouzen byl hrdla, ale Nymburští za něho orodovali u Jana Albrechta Křineckého, by mu milost dal. Ale ten nechtěl. Jandulák však byl tak zmučen, že byl strach, aby dříve nezemřel, než bude popraven, a proto psali Janu Albrechtovi, aby tu věc k vyřízení přivedl dřív, než Jandulák v katovně "zcepení". Na to byl Jandulák sťat. /Sládeček Dobrovice a Mikulášek Nymburk/. Panoval tenkrát mor dobytka koňského a Sládeček o tom čarování vypravuje šíře:

Když roku 1606 byl hejtmanem kraje boleslavského Hynek z Valdštejna na Dobrovicevsi (Dobrovici), byl v Nymburce pro kouzla uvězněn jakýsi Václav Kemelka a ten na mučení na sebe a na Jana Špičku , poddaného dobrovického, pověděl, že mrtvá nekřtěňátka z hrobu vytahovali, čtvrtili a těmi čtvrtěmi žlaby koním vytírali, ze studnic vodu brali a tu na rozcestí a před dvory hospodářů lili, zem ze hřbitovů brali a tu, kde chtěli, že sypali, lidské kosti že na prach pálili a s tím hrozné čáry lidem a hovadům dělali, neboť vše, co přešlo, všecko zemříti muselo. Henyk z Valdštejna dal hned Špičku právem útrpným vyslechnouti a ten vyznal, že též ze srdce zabitého psa prach dělali a ženám píti dávali, že z ubrusů na oltáři nitě křížem vytahovali, od stoličky kněze že třísky loupali a s těmi hrozné čáry a kouzla že páchali, a že se to naučil od Jana Mandelíka, jinak Nežerky zvaného, poddaného panství poděbradského ze vsi Radiměřic (měl tam statek).

Následkem toho uvězněn v Nymburce Nežerka a tam také povolán Špička. Špička zde byl třikrát mučen a Nežerka při tom stál. Špička na své výpovědi stál, ač ho bratr Nežerkův Mach Rokůsek a Ondřej Chodovský napomínali, aby na něho nelhal, že je to člověk dobrý. Avšak Špička pány pro Boha prosil, aby všichni jeho tovaryši stejně s ním byli trestáni. Potom Špičku kat po hřbetě dřel, od pravé nohy palec uťal, potom uťal pravou ruku a roztáhnuv jej na 4 kolíky, život otevřel, srdce vyjmul a jím mezi oči bil, tělo na 4 díly rozťal a naposledy na šibenici i s droby jeho do košile jeho svázanými rozvěšel. Z tovaryšů Špičkových hned pak uvězněn Jan Čulík, poddaný Dobrovic, a ten na mučení pověděl na Nežerku, že má 3 ptáky ve sklenici, a ty že mlékem krmí. Jednou prý je před ním vypustil a byli černí a ptali se Nežerky: "Co ráčíš, pane?" Také této exekuci byl Nežerka přítomen a prosil Čulíka, aby si nebral jich na svědomí a aby odvolal, co řekl, ale on setrval na svém, ač i kněz Martin Dentulín z Turtelštejna mu domlouval. Tu se Henyk Valdštejn už nezdržel a dal Nežerku v Nymburce mučit. Leč ten vše popřel a když Henyk chtěl ho podruhé na mučení dostat, zabránila tomu královská komora, kterou tehdy spravoval Zikmund Měsíček z Vyškova. Mandátem královským nařízeno Nymburským Nežerku hned propustit. Ti tak učinili, ale Henyk těžce to nesl, že takový psanec bude mu škodit čarami.

Zatím v prosinci 1606 polapen bratr Nežerkův Mach Rokůsek jinak Matěj řečený, a ten v Dobrovici na mučení žaloval na bratra Nežerku, že od Anny Brokajky nějaké koření žádal, aby je Špičkovi dala, tak že by ten na něj nic neprozradil. To koření že Nežerka u sebe má a také on Mach že je od něho vzal a chtěl jíst, aby nic nemohl říci, ale že mu je katovka z huby vytrhla. I to na bratra pověděl, že nějakého kupce u Budiměřic na louce zabil a jemu sekerou dal, a Mach že mu ho pomohl hodit do "Rokotu" (rybníka?). Byl tedy Nežerka volán do Dobrovice, ale on boje se, nedostavil se, a bratr jeho Mach v Dobrovici vpleten do kola vypustil duši.

Nežerka však znovu obrátil se ke komoře králově a dobře pochodil. Komora uložila Českému Brodu, aby obranu Nežerkovu vyslechl. Nežerka se tam hájil znamenitě. Ukazoval k nesrovnalostem Špičkovým a Čulíkovým a ke svému od mlada dobrému chování a dovolával se svědectví své vrchnosti, své čeládky i jiných dobrých lidí z Mečíře – Vesce i odjinud. I to uvedl, jak Špička ve vězení mu hrozil, že ho doma nenechá, že se mu pomstí. Nicméně však přece tázán byl právem útrpným, a to jednoho dne třikrát a druhého dne "v kozle". Ale stál na své nevině a Brodští ho zprostili i manželku jeho zločinného nařknutí s podmínkou, aby do dvou let, kdyby se naň co vyhledalo, povinen byl dostaviti se.

Henyk však nebyl s takovým rozsudkem spokojen a k jeho naléhání komora rozsudek zrušila, a to proto, že mu Henyk nebyl přítomen.

Zatím v srpnu 1609 vyznal Jan Kočí z Dětenic při právě města Kopidlna, že Nežerka, když jen zvěděl, že někdo nekřtěňátko mrtvé zakopal, je ihned vykopal a prachy dělal a k čárům užíval a též jemu Janu Kočímu že je dal a čarovat s nimi učil. Též Nežerka s Annou Brokajkou že ho učili, aby bral rosu z obilí a své obilí aby jí kropil. Také že Nežerka má brouky, kterým "filousi" říká, které posílá jménem čerta do lidských stodol, a ti že mu obilí po zrnkách přinášejí. Jemu Janu Kočímu že jich dal 6 párů a Anna Brokajka 4 páry. A když prý je tak poslal, že mu opravdu obilí nosili. A na tom Jan Kočí zemřel byv sťat.

V říjnu pak roku 1609 v Kopidlně Martin Janoušek z Velkého Jeseníka, vyveden byv na popraviště a kleče na kolenou vůči Nežerkovi řekl, že jen jeho vinou se dostal v tato místa a Nežerka že víc na sebe poví: "A cožkoli jsem mluvil na Tebe před trápením, při trápení a po trápení, to je vše věrná pravda. A poroučeje duši Pánu Bohu, na tom všem umírám a umříti chci!" A s tím byl popraven.

Také Anna Brokajka, jež bydlela ve špitále v Dobrovici a již roku 1606 na udání Macha Rokůska byla tázána právem útrpným, ale byla propuštěna, ač ledacos vyznala, byla roku 1609 po udání Jana Kočího z Dětenic znovu dána do šatlavy, ale opět vyvázla, nejspíš jen s tím, že dala zápis na hrdlo své. Teprve 1615, když ozvaly se v sousedství hlasy o jejím zlém a nepočestném životě, byla vzata na mučení a vyznala, že skutečně za půl kopy dala Nežerkovi koření, které mělo působiti, aby obviněný nemohl pravdu na mučení mluviti. A na tom setrvala. Byla pak pro cizoložství před špitálem, kde se toho hříchu dopouštěla, metlami mrskána, pak cejch jí přes hubu dán a potom na místě popravním zaživa pochována i s těmi metlami.

Také Zikmund Satalický, syn zemřelého Jana Jonáka ze vsi Chotče, obviněn byl od konšelů z Kosořic a tázán v Dobrovici právem útrpným vypověděl: "Proč on trpí? Jeho tovaryši že jsou vinnější jako předně Jan Nežerka z Budiměřic, ten že je jeho mistr, pak Václav Nádvorník (Vašek) u toho Nežerky a dále Petr Zelenka a Vaněk Hubatej. Ti že zůstávají u Salavy ve Chlebích, jakož i Kateřina, sestra Nežerkova, krčmářka v Chlebích.

Nežerka, jak o těch výpovědích doslechl, hned utekl se ke komoře české, v jejím čele byl Vilém Slavata. Henyk sám psal tedy Slavatovi, žádaje, aby Nežerka na Dobrovici byl postaven. Komora tedy rozkázala, aby Nežerka byl do Dobrovice postaven, ale jemu na zdraví aby žádným vymyšleným způsobem nic se neubližovalo, aniž on tam nebo jinde zdržován byl. K obhajování Nežerky ustanoven soused nymburský Pavel Herynk, který již dříve se Nežerky zastával a jemu žádosti a odpory psal. Ale Pavel Herynk odepřel jíti do Dobrovice klada to sobě za posměch, že by on, měšťan z Nymburka, do městýse k zločinnému vyznání jezdit měl, a proto komora rozhodla, aby Nežerka i Satalický u práva nymburského byli vyslechnuti. Tam Nežerka žádal, aby Satalický byl znovu mučen a složil jednu kopu grošů českých. Henyk se sice tomu vzepřel, ale nadarmo. Satalický byl na obou bocích pálen, až krev z obou tekla, ale setrval na výpovědích a Nežerkovi do očí řekl: "Podívej se na mne, jaké mám posvícení pro tebe. Až ty budeš na mém místě, jináč pískat budeš." Potom Satalický "třími šmiky" na hřbetě dřen a když jemu hnáty kolem zlámány byly, do kola vpleten a po povětří vyzdvižen byl. I na místě popravním, když mu Nežerka řekl: "Zikmunde, neber si mne na svou dušičku!", odpověděl: "Nečiním ti žádné křivdy, co jsem mluvil, všecko pravda je, to svou smrtí stvrdím."

Tam také Vašek Nádvorník a Jan Piskáček ho prosili, aby jim křivdy nečinil, ale on setrval na svých výpovědích a s tím zemřel. Výpovědí svou přivedl Satalický i Vaška Nádvorníka na popraviště a jediný Nežerka jako zázrakem zůstával ušetřen. To dožíralo Henyka, i psal 9. července 1616 císaři, že nelze Nežerkovi dopustit "odvod neviny", toho prý jen stavům vyšším se dostává, ale lidé selští takového "folku" míti nemohou. Také na prezidenta komory naléhal, aby Nežerka ku příkladu jiným byl trestána přitom správce komory Zikmunda Měsíčka i hejtmana Růtu zřejmě obviňoval, že byli od Nežerky podplaceni. Také psal Nymburským, aby Nežerku k vývodům nepřipustili, a oni ho skutečně nepřipustili. Ale sotva se to doneslo komoře, utržili notnou důtku. Tím podrážděn Henyk osobně s přáteli se odebral ke komoře, a když nemohl ničeho dosíci, tu Vilému Slavatovi a Jaroslavu Smečanskému řekl do očí: "Já to světle pravím a nevynímám žádného, že kdokoli se toho psance zastává, jemu je rovný!" – a šňupl si, odcházeje. A tu prý Slavata na veštvání toho Smečanského mastikulky zase odvětil: "Já to císaři oznámím, nebude mi toho líto."

V prosinci 1616 podal Henyk novou suplikaci císaři, v níž celý případ opakoval a narážel jemně, že Slavata a Smečanský jsou fedrovníci toho psance. Ale suplika zůstala bez odpovědi, neboť zatím Henyk sám ocitl se v nemilosti a bylo mu brániti se proti těžkým obviněním, takže byl nucen nadobro zanechati kroků proti Nežerkovi, jenž po desetiletém pronásledování konečně si oddechl. Zemští ti úředníci sotva asi byli podplaceni, ale snad nevěřili v kouzla či snad ujímali se Nežerky jako poddaného královského panství, ale nejspíš proto, že oni, přísní katolíci, našli tu vítanou příležitost dohněvati dobrovického luterána, kterého z duše nenáviděli.   

Podle: Václav Kubík: Kronika školy v Dětenicích založená roku 1879, s. 226-232 * LISTY STAROHRADSKÉ KRONIKY 3–4/03 (listopad 2003)