Klub psychotroniky a UFO Jičín

Templáři a Staré Hrady

V dosud posledním soubornějším zpracováním historie zámku Starých Hradů se nenalézá již ani zmínka o tom, že by toto sídlo, a to ještě před prvním písemně doloženým majitelem, jímž byl panský rod ze Staré a z Pardubic, drželi templáři. ¹⁾ Naopak regionální historik a místní učitel František Vojtíšek přítomnost templářů na stejném místě předpokládá, aniž by ji ovšem nějakým způsobem zdůvodňoval. ²⁾ Následující řádky jsou proto věnovány pokusu o objasnění toho rozporu, který se objevuje v historiografii Starých Hradů již přes čtyři století.

August Sedláček, ve svém díle ³⁾ uvádí, cituji: "Že tu nebývali templáři může se skorem za jisté pokládati a co o tom psáno visí jen za slabé nitky". Sedláček jako příklad uvádí článek ⁴⁾ kopidlanského děkana Františka Aloise Wacka a taktéž příslušnou pasáž díla ⁵⁾ o templářích od Josepha Wilhelma Grafa. První z těchto autorů v uvedeném článku bez jakékoliv bližší argumentace prohlašuje zcela za jisté, že původním pánem na Starých Hradech, resp. na Staré, byli templáři, kteří ji drželi až do roku 1312. Tento rok je však datem, v kterém byly v Čechách majetky zrušeného řádu v drtivé většině předány johanitům a provedeno tak i u nás příslušné papežské nařízení. Wacek však dále konstatuje, že zdejší komenda přešla právě rokem 1312 mezi statky krále Jana Lucemburského a od něj ji pak koupí získali páni z Pardubic. V tomto tvrzení se odvolává na svůj starší článek o pánech z Pardubic ⁶⁾, v kterém je obsaženo podobné prohlášení, totiž: "Páni z Pardubic získali Starou ve 30. letech 14. století, jak o tom svědčí listina z roku 1341. ⁷⁾ Starou před nimi drželi ještě roku 1312 templáři". Tuto pasáž argumentuje odkazem na životopis arcibiskupa Arnošta z Pardubic z pera Bohuslava Balbína. ⁸⁾ Wacek se konkrétně odvolává na 10. kapitolu druhé knihy. Tam je sice líčena smrt Arnoštova otce, prvního historicky doloženého pána na Staré, a současně i otištěna jeho závěť, která je právě oním prvním dosvědčením, ale ani ona, ani kapitola 13. či jiné místo v životopisu o temlářích nic neříkají.

Pro úplnost je možno dodat, že Balbín, patrně špatným čtením originálu závěti, píše všude důsledně namísto Stará "Scara" a tím i Arnestus de Scara. ⁹⁾ Výraz Scara pak etymologicky vykládá jako označení oddílu nebo skupiny rytířů ("turma Equitum"), což snad mohlo Wacka vést k domněnce, že tento výraz měl symbolizovat jakýmsi způsobem sídlo řádových rytířů. Avšak Balbín tvrdí, že tento výraz četl u starých českých historiků, přímo pak ho použil prý Kosmas při líčení válečných událostí roku 1074. Podle Emlerova vydání Kosmovy kroniky v Pramenech dějin českých se však tento výraz v příslušné pasáži všech známých rukopisů nevyskytuje a taktéž dosavadní staročeské slovníky ho neuvádějí.

Druhý autor, Joseph Wilhelm Graf, připomíná Staré Hrady ("Altenburk") ve svém výčtu míst, která drželi nebo měli držet templáři. Konstatuje však pouze, že tak tvrdí místní obyvatelé. Vznikem pověsti se dále nezabývá, ale odkazuje v této věci na pojednání Pelclovo, o němž se rovněž stane ještě zmínka.

Tři roky před vydáním práce Grafovy stejnou problematiku zpracoval profesor František Maximilian Millauer. ¹⁰⁾ Starou uvádí společně s několika dalšími lokalitami ve skupině míst, která nejsou doložena v listině, ale pouze v kronice Václava Hájka z Libočan, a pak již jen v lidových pověstech. I on se Starou detailněji nezabývá a neověřuje tudíž Hájkovy důvody. Millauer však zachytil zajímavou skupinu maleb, která by na první pohled mohla přispět i k dějinám Staré. Z dále uvedených skutečností je sice jasné, že šlo pouze jen o vzácný a jak říká sám Millauer až groteskní projev tehdejšího romantického historismu, nicméně tento malý exkurz může posloužit jako ukázka možného vzniku novodobé historické fikce.

V kostele bývalého kláštera dominikánek u sv. Anny na Starém Městě pražském (původně templářská komenda s kostelem sv. Vavřince) byly na počátku minulého století objeveny "staré" malby na skleněných vitrážích v zaklenutí kostelních oken. Tyto vitráže ve tvaru lunet byly rozděleny kolmo i vodorovně na několik polí, z nichž v horních byla vymalována různá mystická znamení (několik variant stylizovaných křížů, zobrazení živlů a znaků zvířetníku atd.). Na dolních pak byly vždy znaky údajných řádových rytířů a mezi těmito i štít s polovinou koně, jenž mohl patřit pánům z Pardubic. Již Millauer správně rozpoznal, že stylem zobrazení malby naprosto neodpovídají době, do níž se hlásí. ¹¹⁾ Taktéž připomíná, že ani Josef Schaller se v podrobném popisu kláštera, vzniklém v roce 1778, tedy ještě před zrušením řeholní instituce, a obsaženém v Schallerově popisu Prahy, nezmiňuje o malbách, které by upoutaly jistě jeho pozornost. ¹²⁾ Nakonec Millauer uvedl ještě nezaručenou historku, podle níž majitel bývalé klášterní budovy před svou smrtí v roce 1821 přiznal, že nechal malíře, kterého nechce jmenovat a který se řídil jeho pokyny, vymalovat cyklus, který by připomínal minulost budovy (proto je také na jednom z oken monogram TM - Templarii Monasterium). Stalo se tak okolo roku 1811.

K historce snad jen tolik, že pokud je pravdivá, přiznal se zmíněný majitel nejen k vážným historickým neznalostem, které u laika navíc v době před rozvojem českého kritického dějepisectví ani tak nepřekvapí, ale nepřímo k možné inspirační základně celého tohoto pochybného podniku. Z mnoha příkladů namátkou jen dva:

1) Mezi znaky je mimo jiné čtvrcený štít pánů z Lobkovic. Nejenže se druhý vůbec známý představitel rodu a první, který se začal psát z Lobkovic, Mikuláš Chudý objevuje poprvé až v 15. století (přesněji na jeho počátku a tudíž dávno po vzniku řádu v roce 1310), ale navíc Lobkovicové čtvrtí svůj rodový znak se žirotínskou orlicí až od počátku století šestnáctého.

2) Proti monogramu TM je letopočet "ANNO DOMINI CCCCCCCCCXXVII", což je fiktivní datum založení kostela svatého Vavřince svatým Václavem, které zná jen Václav Hájek z Libočan. Před ním až do roku 1541 žádný jiný doklad neexistuje.

Nejstarší prací o templářích u nás, kterou lze alespoň částečně označit za kritické dílo a kde se současně objevuje jméno hradu Staré, jsou Pelclovy příspěvky, z nichž však vyšla jen první část. ¹³⁾

Zde však přichází Stará pouze v příloze knihy tvořené přetiskem doslovně převzatého seznamu, jehož předlohou je opět Kronika česká Václava Hájka z Libočan. Právě tento opus, který byl zde již v různých souvislostech třikrát zmíněn, obsahuje m. j. v samotném závěru, za vlastním textem kroniky a na již nečíslovaných foliích, přehled klášterů podle jednotlivých církevních řádů a v rámci něho i lokality se vztahem k templářům. ¹⁴⁾ Hájek pro ně uvádí tato místa: u sv. Vavřince v místě známém V Jeruzalémě na Starém Městě Pražském, na Bezdězu, Zvíkově, Hluboké, Křivoklátě, Staré, Vamberce, Laymberce, Rzepině (Řepíně), Budyni, Ježbořicích, Písku, Kunětické Hoře, Žlebích, Nežberce (Nižboru), Swadovci (Svádově), Toužetíně, Dobříši. O ceně soupisu svědčí například fakt, že pouze jediná, to jest první, lokalita je skutečně listinně dosvědčena jako templářský majetek ¹⁵⁾. Pro žádnou z ostatních takový doklad není. Pelcl sám k seznamu dodává, že Bezděz a Zvíkov byly od počátku královským majetkem, Hlubokou mohli templáři držet hypoteticky před rokem 1277, nejsou však pro to doklady, obdobná situace je u Křivoklátu, jen s tím rozdílem, že mezním datem je tu rok 1307, kdy vlastní hrad (zřejmě jen jako královskou zástavu) držel Vilém z Házmburka (po roce 1318 je hrad královský). Počínaje Starou opírá se Hájkův seznam dle Pelcla jen o historickou tradici, přičemž u Staré mají tuto pověst místní obyvatelé ještě v paměti. Pro dokreslení je možno uvést, že naopak seznam neuvádí ani jednu lokalitu, z ostatních bezpečně doložených:

1279: patronát kostela v Dudíně

1281: ves Jemolice

1292: ves "Prietluech", patronát kostela ve Stodolku u Prahy (ves Stodůlky, dnes součást Prahy 13), komenda v Uhříněvsi

1294: komendy v Uhříněvsi a Čejkovicích, ves Vodochody

1297: dědictví po Prothlebovi z Dobrivic (blíže nespecifikováno), ves "Rudgerschlag" s novým dvorem

1298: hrad Tempelstein, vsi Dobřenice, Popice, Petrovice

1308: dvůr v Olešnici, poplatky ze "vsi Gotschalkovi" a hrad a město Bruntál ¹⁶⁾

Obdobně nepřesný je vlastní text, respektive ta místa kroniky, kde se mluví o templářích. Jde o čtyři pasáže:

1) o založení řádu v Jeruzalémě roku 1120 ¹⁷⁾

2) templáři v Čechách dostávají velký majetek od feudálů ¹⁸⁾

3) převor Petr Ostrev (!) Berka staví v Praze Jeruzalém ¹⁹⁾

4) všeobecné důvody zrušení řádu v roce 1307 ²⁰⁾

V těchto textech, které vznikly před velkým požárem (roku 1541) Pražského hradu a Malé Strany, jehož obětí se s nepatrnou výjimkou staly i tehdejší svazky des zemských (t. j. takřka úplná evidence svobodného nemovitého majetku v Čechách v období od založení v době Přemysla Otakara po rok zmíněného požáru) je Hájek kromě mnoha čistě faktografických chyb obecné i české historie také vzácně nekonkrétní - snad s výjimkou třetí zprávy - pokud jde o členy řádu či jeho sídla u nás. Naopak v seznamu uvádí už osmnáct lokalit, přičemž tato část kroniky vznikla již po požáru desk a tak se Hájkově - často účelové fabulaci- nekladlo do cesty jejich svědectví. Tím se též nesplnily naděje vyjádřené Brikcím z Licka v jeho předmluvě, podle kterých se kronika měla stát alespoň částečnou náhradou desk. Hájek se těchto svých oficiálně uváděných předloh nedržel, popřípadě jejich údaje různě upravoval v rozporu se skutečností. Například ačkoliv čerpal z kroniky Petra Zbraslavského a také ji uvádí jako svůj pramen, zařadil bullu papeže Klimenta IV. o zrušení templářského řádu k roku 1307, i když v Petrově kronice je uvedena správně k roku 1312. ²¹⁾ A tak je tomu zřejmě i s uvedeným seznamem, který se o zemské desky neopírá. Naopak jelikož již neexistovaly v době, kdy rukopis měli přehlédnout tři nejvyšší zemští úředníci v čele s nejvyšším sudím Království českého Janem starším Popelem z Lobkovic, nemohl být touto nejprůkaznější konfrontací s prameny, které by měl zmíněný sbor za normálních okolností v běžném úředním užití, Hájek usvědčen.

Jestliže se přesto vše zabýváme Hájkovým tvrzením týkajícím se Staré, pak proto, že je to jediný pramen, který o ní mluví jako o templářském sídle. Z pramenů starších ji připomíná poprvé, jak již bylo řečeno, až listina z roku 1341. ²²⁾ Je to také první doklad pro to, že arcibiskupův otec, jménem rovněž Arnošt, se píše ze Staré, protože do té doby se vyskytuje pouze s predikátem z Hostinného (1322). ²³⁾ Jeho syn se pak píše již pravidelně ze Staré v řadě listin z let 1342-1343 ²⁴⁾, ale v žádné se už nevyskytuje nic o tom, že by Stará byla v držení templářů. Stejně tak je tomu i u Arnoštovy matky Adelaidy ("Adličky"), která se objevuje poprvé už v listině z roku 1332 ²⁵⁾, ale s titulem ze Staré vystupuje opět až v listině z roku 1341 a samostatně pak ve dvou žádostech papeži z roku 1342. ²⁶⁾

Prvním narrativním pramenem, který by se mohl zmiňovat o Staré, je životopis arcibiskupa Arnošta z Pardubic od Viléma z Lestkova ²⁷⁾, děkana kapituly vyšehradské, který o ní také hovoří, ovšem vždy jako o statku arcibiskupova otce, zatímco v přímé souvislosti s arcibiskupem o ní nepíše, jelikož Arnošt se později psal jen podle významnějších Pardubic a Starou zdědili Smil a Vilém, jeho mladší bratři. Pozdější narrativní prameny mluví o Staré (až do doby Hájkovy) vždy jen při líčení života prvního pražského arcibiskupa. Tato líčení jsou často buď jen zkrácenou verzí, nebo doslovným opisem díla prvního Arnoštova životopisce. Tak je tomu například v kronice Beneše Krabice z Weitmile. ²⁸⁾ Ani jeden z těchto pramenů o templářích na Staré nehovoří..

Templáři na Starých Hradech tedy nejsou - pro období existence řádu a krátce po ní - v dosud známých pramenech tehdejší doby doloženi a teprve o 250 let později se tak stalo v pochybném Hájkově seznamu, který vznikl snad na základě legendy či jen osobního kronikářova úmyslu. Nutno připomenout, že majitelem Starých Hradů v době sepsání kroniky byl maršálek rakouského dvora Petr Rašín z Riesenburka. Pelcl správně ukázal, že jde o nepodložený údaj a další autoři zastávali stejné mínění s výjimkou Františka Vojtíška a především Františka Aloise Wacka, který nejenže Hájkův údaj uznal za správný, ale navíc ho "zpřesnil" o další smyšlenky. Ví nejen o templářské minulosti Staré, ale i tom, že ji později vlastnil král a ten ji prodal (dle jiné jeho verze daroval) v třicátých letech 14. století pánům z Pardubic. Jde o nepodloženou historickou konstrukci vycházející z majetnictví Pardubic patřících před rokem 1332 Půtovi z rodu Ronovců a po něm pozdějším pánům z Pardubic, z toho, že Arnošt starší z Pardubic byl vysokým královským úředníkem (purkrabím na královském hradě Kladsko a tím i správcem celého stejnojmenného panství) a faktu, že týž je roku 1341 doložen jako majitel Staré. Dle této interpretace se mu ji dostalo od krále darem za věrné služby s již existujícím panským sídlem. Při uvedeném dochování písemných historických pramenů, které již asi nebude dalším bádáním zásadně rozšířeno, nelze sice zcela vyvrátit teoretickou možnost přítomnosti templářů na Staré a samotně její existence jako hradu (či v jiné, architektonicky vznosné kategorii feudálního sídla) více jak tři desetiletí před tímto datem, současně však není dodnes k dispozici zatím jediný doklad písemné či hmotné povahy, který by těmto skutečnostem nasvědčoval. Rovněž dochované architektonické zbytky gotické fáze výstavby této památky i nalezené archeologické artefakty svědčí spíše pro vznik hradu okolo přelomu či spíše v druhé půli 14. století. Templářskou minulost Starých Hradů je proto nutné odkázat maximálně do sféry pracovních hypotéz.

Poznámky:

1) Staré Hrady - zámek, stať v publikaci Kolektivu autorů pod vedením Tomáše Šimka, Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. - východní Čechy, s. 462-465, Praha 1989. Karol Bílek ve sborníku V. Holmana a kolektivu; Staré Hrady, Libáň 1984, se sice o této možnosti zmiňuje, ale jak bude ukázáno dále, právem o ní hovoří pouze jako o domněnce.

2) Fr. Vojtíšek; Opomíjené Staré Hrady, b. m., b. d., nestr.

3) A. Sedláček; Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl X. - Boleslavsko, Praha 1893, s. 302.

4) Fr. Alois Wacek; Cesta z Kopidlna na Staré Hrady, Časopis národního muzea (dále cituji ČNM) 1840, II, s. 130. Sedláček mylně uvádí ČNM 1839, s. 350, ale zde je na s. 338-358 báseň Jana Hulakovského: "Věnec na hrob hraběti K. ze Šternberka".

5) Jos. Wilhelm Graf; Geschichte der Tempelherre in Böhmen, Prag 1825, s. 93.

6) Fr. Al. Wacek; Die Herren von Pardubicz und Stara. Biografische- genealogischen Skizze, Hesperus 1816, č. 34, s. 266.

7) O ní viz dále v textu i v následující poznámce.

8) Vita venerabili Arnesti, primi archiepiscopi Pragensis ., scripsit Bohuslai Balbini, Pragae 1664, lib. II., cap. 13, listina otištěna tamže, Notum ad capitulum 13., pag. 71-78.

9) Např. tamže, lib. I., cap. II., pag. 10-11. Pozdější editoři četli již správně "Stará", na př. Jos. Emler, který vydal listinu v edici Regesta diplomatica ., (dále cituji RBM) IV., č. 2067. Ačkoliv ji datoval k 29. 12. 1341, je zařazena v chronologickém pořadí k roku 1340! Z toho vychází také rozdílná datace první zmínky o Staré, která je v literatuře klade na střídavě k oběma rokům.

10) Franz Maximilian Millauer; Boehmens Denkmahle der Tempelherren, Prag 1822.

11) Přesná rytina v provedení A. Langweilla se nachází v příloze Millauerovy knihy.