Kruhy v obilí jsou vidět pouze z letadla - ne, nejde o žádné agrosymboly, ale o pozůstatky dávných staveb - rondelů, které zde postavili lidé v 6. tisíciletí př. n. letopočtem. Znatelné jsou pouze z letadla, při vhodně vrostlém porostu.

Jičín - Před několika dny byl opět uskutečněn let zaměřený na vyhledávání a dokumentaci archeologických památek. Tentokrát jsem vyhledávala kruhové objekty na polích osetých obilím v místech již zjištěného osídlení v mladší době kamenné.

První "kruhy" jsem zachytila v červnu 1995. Nyní byly všechny znovu nalezeny a fotografovány. Ke třem známým lokalitám přibyla čtvrtá. Ta je ze všech nejzajímavější. Jedná se o Vitiněves. Zde jsou na poli mezi silnicí a areálem zemědělského družstva celkem tři soustředné kruhy. Východní část vnějšího a středního kruhu byla zničena stavbou silnice do Milíčevsi, nejmenší kruh je úplný. Průměr této soustavy je asi 80 metrů. Při stavbách v areálu družstva byly v polovině 60. let zjištěny objekty sídliště druhé vlny zemědělského obyvatelstva přišlého k nám postupně z Předního Východu a Balkánu během 6. a 5. tisíciletí před naším letopočtem. Nálezy z jam a kulturních vrstev jsou uloženy v jičínském muzeu.

Další kruh byl snímkován na katastru Kovače poblíž silnice z Jičína do Hradce Králové. Tento kruh je neúplný, leží totiž na dvou polích rozdělených regulovaným tokem Lužanky. Patrná je jen část na oraném poli. Kromě obvodového tmavého kruhu je uvnitř plochy patrný i obdélný objekt - snad chata. V okolí kruhu byla sebrána pravěká keramika, která může pocházet z mladší doby kamenné.

Soustava kruhů je na polích jižně od hradiště Češov. Naposled byl snímkován velký kruh průměru odhadem asi 320 metrů. Ten byl doposud patrný jenom jako úseč kruhu deformovaná západním směrem pohybem do svahu a orbou. Ze země je doposud vidět násep a příkop, který jej provázel po jeho vnitřním obvodu. Kruh je značně veliký, na jeho vnitřní ploše se nejeví žádné další objekty. Další dva navzájem nesoustředné kruhy leží blíže k hradišti a při posledním letu nebyly vidět. Na starším snímku je na ploše většího z nich patrný obdélný objekt.

Velký jednoduchý kruh byl na vlhkostní příznaky snímkován jižně od školy ve Veliši. Je součástí areálu o ploše asi 5 km2, dnes mezi obcemi Veliš, Podhradí a Bukvice, opakovaně osidlovaném v mladší době kamenné. Na polích jsou stále patrné rozorané jámy a chaty sídlišť, která zde byla stavěna v mladší době kamenné.

Zjištěné kruhy se jmenují podle svého tvaru rondely. Budoval je lid, který označujeme podle výzdoby jeho keramiky jako lid kultury s keramikou vypíchanou. Rondely interpretujeme jako shromaždiště tehdejších obyvatel několika vesnic v jeho okolí. Zde se shromažďovali a řešili své problémy, organizovali práci na polích a výrobu všeho potřebného. Patrně zde prováděli svůj způsob uctívání. Je jisté, že už při stavbě těchto objektů uplatnili své poznatky, například z astronomie. Ty byly důležité například pro stanovení začátku jarních prací. Rondely mají obvykle čtyři vstupy orientované přesně ke světovým stranám. To předpokládá znalost termínu ranní a podzimní rovnodennosti i obou slunovratů. Vlastní rondel se skládal z jednoho, dvou či tří soustředných kruhů. Ty byly vytvořeny příkopem s hrotitým dnem a palisádou - plotem zasazeným do hliněného náspu. To se mohlo až třikrát opakovat. Na vnitřní ploše těchto objektů byly nalezeny chaty. Má se za to, že byly obydlím šamanů - kněží, kteří prováděli oběti a další kultovní praktiky a snad i řídili například práce na polích. Výjimečně zde byly nalezeny i kostrové hroby, snad významných jedinců komunity.

Čtyři uvedené objekty jsou prvními svého druhu objevenými i na Jičínsku. Jsou zcela přirozenou součástí velmi početných sídlišť mladší doby kamenné. Možnost je zjistit nastala až po roce 1990, kdy se letecká prospekce stala běžnou součástí archeologického práce. Pozemní prospekcí jsou tyto objekty téměř nezjistitelné. Během několika desetiletí by pak zmizely postupným rozoráváním. V této souvislosti je zajímavé, že se i dnes vyskytují na polích všude tam, kde v mladší době kamenné byly sprašové půdy a kde se dodnes oře a osévá.

Eva Ulrychová, OMaG Jičín