|
Zatoulané čáry života
„Po válce jsem několik let pracoval v cukrovaru v Kelčanech jako kampaňový dělník. Spolu s námi tam působila i jedna veselá a výřečná paní, která tvrdila, že umí hádat z ruky. Každému, kdo měl zájem, řekla, co ho čeká a nemine. Prozrazovala vždy však jen ty lepší stránky osudu, ty špatné si nechávala pro sebe. Nechtěla nikoho zarmoutit.
Jednou si nechala číst z dlaně i naše uklízečka, velmi mladá žena z blízké vesnice. Vědma vzala její ruku, dlouze si ji prohlížela a pak řekla: Já vám nemohu hádat. Vy nemáte na dlani žádné čáry života. Jako byste před sebou neměla už žádnou budoucnost. A tak jí nic nepředpověděla. Uklízečka z toho měla legraci, že se jí čáry života kamsi zatoulaly.
Jenže ještě ono odpoledne se její osud naplnil. Když po směně čekala na autobus, náhle upadla a byla na místě mrtvá. Skolil ji infarkt..."
Podle
: Moravskoslezský den 10.9.1994
| 
