Zajímavou příhodu, spojenou s úmrtím v nemocnici a provázenou záhadnými zvuky i kinetickými změnami, napsala do časopisu Médium, jedna z čtenářek, zdravotní sestra. 

"Pracuji jako zdravotní sestra na interně na ženském oddělení. Někdy se stane, že při nočních službách je třeba zaskočit za kolegyně na oddělení pro muže. Tak tomu bylo i onu noc, kdy jsem zažila něco velice podivného.

Dlouho do noci jsem zůstávala na ošetřovně, neboť pacienti se trousili s prosbou o prášek na spaní, nebo jen tak prohodit pár slov.

 Až před půlnocí jsem přešla do pokojíku pro personál a usedla do křesla, abych si trochu odpočinula. Jsem už zvyklá na takový, spíše polospánek, abych se rychle probrala, kdyby na mne někdo volal a něco potřeboval. Jakmile jsem upadala do lehké dřímoty, probudil mne zvláštní, dosti silný zvuk. Bylo to jako by někdo dvakrát něčím kovovým bouchl do skleněné skříňky, umístěné kousek od mé hlavy. Vyskočila jsem, ale v místnosti nikdo nebyl. Podívala jsem se na chodbu, vyhlédla z okna, ale nikde ani živáčka.

Napadlo mne tedy, že by to mohla být reakce z "jiného světa", a tak jsem té duši v modlitbě dopřála klid.

 Opět jsem odpočívala v křesle, když asi po čtvrthodině znovu něco silně zarachotilo, jako kdyby se něco skleněného rozbilo. V okolí zase pusto a prázdno, ale jakmile jsem se lépe rozhlédla po pokojíku, v němž jsem seděla, zjistila jsem, že z konferenčního stolku spadla malá skleněná vázička. Přestože dopadla na dlaždičky, nerozbila se. Ještě podivnější však byla skutečnost, jak vůbec mohla spadnout? V místnosti nebyl žádný průvan, stůl s vázičkou byl ode mne dost vzdálený, takže jsem o něj nemohla nechtě zavadit, a také si přesně pamatuji, že ona prázdná vázička stála uprostřed stolku, neboť ještě předtím mne napadlo, že by se tam vyjímaly třeba i suché květiny.

Tento druhý záhadný incident mi znovu připomněl, že může jít o nějakou zemřelou - duši. Pak už byl do rána klid.

Brzo ráno jsem prošla pokoje svých pacientů, kde bylo všechno v pořádku. Po ukončení noční služby jsem se ještě zastavila na svém (ženském) oddělení, kde jsem se dověděla, že v noci (přesně v době prvního zaklepání na sklo) zemřela jedna pacientka, babička, která byla v nemocnici už delší dobu. Byla úplně sama, bylo mi jí líto, a tak jsem se jí věnovala o něco více než ostatním pacientkám.

I ona měla ke mně náklonnost, což nakonec dala najevo i v hodině své smrti. 

M.H. z východních Čech

Z časopisu Médium, č. 12/2000

<< Zpět

Home | O KPUFO | Zajímavá místa | Pověsti | Přírodní anomálie | Tajemné události | Zajímavé internetové adresy | Kontakt