|
| Klub psychotroniky a UFO |
| Havlíčkův Brod |
Duchu, odejdi!
I skeptický člověk může na základě svých osobních zážitků změnit názor na existenci věcí nadpřirozených.
Prožívala jsem nelehké období. Moji osmdesátiletou maminku odvezli do nemocnice a nad jejím dalším bytím lékaři vraštili čelo. Vyjadřovali se mlhavě, její stav je prý velmi vážný.
PUKLO JÍ SRDCE?
Do toho můj muž každou noc trpěl morbidními sny a tvrdil, že je to špatné znamení, u nich v rodě vyzkoušené, a že někdo umře.
Já, i když to pro mě bylo černé období, spala jako dřevo. Maminka se zlepšovala, takže jsem nad tím sýčkováním mávla rukou. Pak, jednoho listopadového dne, jsem ji šla zase navštívit, byla veselá, večeři rychle slupla, rozloučily jsme se a já šla v dobré náladě domů. V noci jsem pak měla tísnivý sen. Seděly jsme spolu u stolu a maminka si mi celá průhledná stěžovala, že nemá už chuť žít. Můj bratr jí prý na návštěvě řekl, že by měla jít do domu seniorů nebo do „eldéenky".
Druhý den mi telefonovali z nemocnice, maminka umřela. Když jsem šla vyzvednout její věci, zeptala jsem se, jestli náhodou nebyl po mně včera na návštěvě bratr. Prý byl.
Jsem přesvědčená, že ji vyzval, aby odešla do domova důchodců, a jí z toho puklo srdce.
Po matčině smrti se doma situace nezlepšila. Manžela nadále trápily noční můry a přidaly se i vidiny. Tvrdil, že svou tchyni viděl projít kuchyní, jindy bylo slyšet šourání z předsíně, a to jsem ovšem zaregistrovala i já. Kočky se bály chodit bytem a tiskly se k sobě na gauči.
Navíc se mi začaly zdát o matce nepěkné sny. Svěřila jsem se kamarádce, která mi poradila vzít větvičku jalovce, zapálit ji a ducha, je-li u nás v bytě nějaký, vykouřit. A je dobré ještě přitom říkat: „Duchu, odejdi za světlem!"
Zapálila jsem tedy kus jalovce a kroužila s ním bytem, rozdíl byl jen v tom, že jsem matčina ducha neposílala za světlem, ale do Blanska za svým bratrem, ať si taky užije. Kočky byly z mého divného pobíhání s čadícím klacíkem u vytržení.
ZLÉ SNY PŘEŠLY
Manžela, který o mém „čarování" neměl potuchy, zlé sny přešly jako mávnutím ruky, ducha už u nás nikdy neviděl a i mně tak nějak odlehlo. Jenom nevím, jestli si matčin duch zasedl pro změnu na bratra. Od té doby jsem s ním totiž nepromluvila.
Maminka byla dlouho čiperná, ale
zlomil ji nevděk mého bratra.
Podle : Dopis Naděždy Z. z Havlíčkova Brodu
zpracoval J. Pinkava, Chvilka pro tebe, č. 43/2009