Byl to poslední pozdrav ? Jak
sdělil Novinám Havlíčkobrodska pan Miroslav Ondráček v rubrice
„Setkání s tajemnem“, v polovině 90. let minulého století
se mu udála zvláštní příhoda. "Moje
sestra Žofie bydlela ve Vrchlabí. Ke stáru už špatně chodila a musela používat
hůlčičku. Měli jsme se se sestrou moc rádi, proto ji moje rodina často
vozila ke mě na návštěvu do Krucemburku. Když jí bylo pětaosmdesát, už
vzhledem ke svému stáří a zdravotnímu stavu, cestovat autem nemohla, přesto,
jak mi později příbuzní vyprávěli, slibovala, že mě s tou svojí hůlčičkou
ještě navštíví, a zřejmě si to moc přála.“ Pátého
května roku 1996 však sestra zemřela a o pět dní později měla pohřeb
doma ve Vrchlabí. Pan Ondráček se tam s ní jel naposled rozloučit společně
s manželkou a druhý den se vraceli domů. Za
dalších pět dní nato měla Žofie svátek. A právě ten den se
to stalo: "Ten
den večer jsem se díval na televizi a pak jsem šel spát do ložnice v prvním
patře. Manželka ještě zůstala dole. Na chvíli jsem ještě rozsvítil světlo
nad postelí a hodně jsem na svoji zesnulou sestru myslel. Pak jsem zhasl a chtěl
spát." V
tom okamžiku se ozvala strašná rána, jako když někdo prudce bouchne dveřmi
od skříně. "Hned
jsem rozsvítil světlo a šel se podívat, co se stalo. Místo dveří do ložnice
máme látkový závěs a před ním na zemi ležel malý kulatý obrázek z
lisovaných přírodních květin. Moje sestra Žofie měla květiny moc ráda."
Miroslav
Ondráček věří, že to byla zpráva od jeho sestry Žofie na níž před tím
usilovně myslel. Ta tak splnila svůj slib, že ho ještě aspoň jednou přijde
navštívit. Podle:
Sourozence nerozdělila ani smrt. Noviny Havlíčskobrodska,
27.3.2004 |