O Dobré hoře z trochu jiného pohledu
Doktor Lešický zná a napsal tolik pověstí z Chodska, že by snad mohly vydat na několik knih a doufejme, že tomu tak bude. Je to autor čtivý, fundovaný a oboru znalý, ale přesto pověst o Dobré hoře; tak jak ji vyprávěli staří lidé za mého mládí snad ještě nezaznamenal. Proto poslyšte i vy vyprávění o tomto divu divném zalesněném kopci, který nese ve svém názvu to kouzelné slůvko "dobro". Jdeme-li
od Domažlic směrem na Klatovy, již z dálky vidíme zpola zalesněný vrch
Dobrou horu (640,6 m), která leží mezi obcemi Hluboká a Chodská Lhota. Tato
hora je opředena nejednou pověstí. Psali o
ní Božena Němcová, Hana Štěpánková i Zdeněk Šmíd a jiní chodští
autoři. Ve všech těchto vyprávěních se píše o zlatém teleti, které se
ukrývá v hoře a k němuž bude míti přístup jen poctivý mládenec či
panna o půlnoci na svatého Jana (jak se zpívá i v písničce) a klíčem k
odemknutí hory bude zlaté kapradí. Dobrá
hora sehrála svoji úlohu i v dobách dávných Chodů jako strážní místo,
ze kterého se předávaly ohňové signály dál k Domažlicům v dobách ohrožení.
V oněch časech ovšem neležela Chodská Lhota v místech jako dnes; ale byla
níže, v místech na jihovýchod, kde se říká „Na staré vsi“. Dodnes je
patrné spojení tohoto místa s osadou Blahníky, dříve jen místo tří vodních
mlýnů a Výrovem na jižní straně. Lhota, tato prastará chodská ves byla
tak ukryta a chráněna nejen Dobrou horou ze severu a Křížovým vrchem z
jihu, ale především Německou horou na západě, která se dnes nazývá
Chlumek. Ale
vraťme se zpět k Dobré hoře, a k jedné málo známé pověsti o tomto
zalesněném vrchu. Byla prý kdysi doba tak zlá a sucha tak sužující, že
vyschnuly všechny studny, rybníky i studánky. Jediný potok napájející celé
údolí vodou také vyschnul. Nepomohlo tehdy ani modlení u pramene potoka,
který nosil životadárnou vodu. Proto místo onoho pramene se nazývá Modlín. Krajina
se změnila v šedou, vyprahlou poušť a lidé i zvířata umírali žízní.
Když byla nouze nejhorší a všichni v beznaději přestávali doufat v zázrak,
že ještě někdy vodu spatří a svlaží svoje vyprahlá hrdla, stalo se, že
hora, na které nebyla nikdy ani studánka, se otevřela a začala vydávat
tolik vody, že zaplavila celý kraj. Dodnes je pod horou patrná hluboká
rokle, kterou voda tekla. Když pak voda naplnila všechny studny, studánky,
rybníky i potoky, sama se opět v hoře uzavřela. Lidé ovšem na záchranu,
která z hory přišla nezapomněli a začali hoře říkat Dobrá hora, jako dík
za prokázané dobro a říkají jí tak dodnes. V
dnešní době je v tomto kraji snad vody dostatek, ale pověst říká, že ještě
jednou přijde taková bída, že se za vodu bude draze platit a voda bude dovážena
jako vzácné koření z dalekých krajů. Až
prý bude nejhůře, otevře se ještě jednou a naposledy Dobrá hora a vydá
ze sebe tolik vody, aby mohla smýt všechnu špínu z kraje a odnesla ji do moře.
Nato prý se Dobrá hora propadne a na dně kráteru, který po ní zůstane
bude tolik zlata, že už nikdy chodský lid nepozná bídu, hlad ani žízeň. |
||
Karel Zajíc (pro Domažlický deník, 1997) | ||
Máte-li jakékoli poznatky a informace o těchto nebo jiných nálezech, napište na naši adresu. |
Kontakty :