Záhada Lemberku

Po zpřístupnění jsem ho mohl navštívit a navíc jsem mohl mluvit s bývalou průvodkyní. Se svými přáteli, libereckými záhadology a tak trochu okultisty, jsem podnikl dva výlety na tento zajímavý zámek. A výsledky obou návštěv byly pozoruhodné. Především, bývalá paní průvodkyně, která si velmi dobře pamatuje návštěvu pana Mackerleho, měla jisté výhrady k jeho reportáži. V útulné chalupě, v přátelském prostředí vzpomínala na svoji průvodcovskou činnost a na zvláštní úkazy, kterých byla svědkem. Se svou bývalou kolegyní trávily volný čas v zámeckých pokojích. Jejich nerozlučným společníkem byl kocour. A tento kocour si s velkou oblibou lehal do jednoho křesla. Jednou však si do křesla chtěla sednout paní průvodkyně. A tu se stalo něco zvláštního a nepochopitelného. Paní průvodkyně ne a ne do křesla usednout. Zvláštní tajemná sílají v tom vždy zabránila. Zavolala svoji kolegyni a situace se opakovala. Přesto, že jim to bylo divné, žádné obavy nepociťovaly a časem si na tento jev zcela zvykly. Paní průvodkyně několikrát zdůraznila, že ani ona, ani její kolegyně nepociťovaly žádný strach. Dalším zajímavým úkazem, se kterým se setkala, byl jednoho dne naříkavý dětský pláč v "bajkovně" (jedná se o místnost vyzdobenou malbami na motivy Ezopových bajek). Bajkovnu několikrát prošla, nic neviděla a po chvíli pláč ustal.

Léta plynula, zámek se pomalu opravoval, bývalá průvodkyně je již v důchodovém věku a na její místo nastoupily mladé průvodkyně. A pochopitelně mě zajímalo, zda v současné době nepozorovaly něco zvláštního. Odpovědi byly negativní. Ale při druhé návštěvě si průvodkyně Renata vzpomněla na něco, co bylo velmi pozoruhodné. Svěřila se mi, že jednou v létě roku 1992, když prováděla skupinu turistů, slyšela ona a část turistů zcela zřetelně těžké kroky v místnosti, kterou předtím po ukončení prohlídky uzamkla. To je totiž předpis. Zcela oprávněně se domnívala, že v místnosti se někdo z turistu ukryl s jistě nekalým úmyslem. Reagovala bleskurychle a šla zavolat policii. Policie se během dvaceti minut dostavila i se služebním psem. Policisté prošli veškeré zámecké komnaty a výsledek jejich šetření byl negativní. Co to jenom mohlo být? Vrzání stěn nebo podlahy nepřicházelo v úvahu. Tím méně halucinace. Později jsem se odhodlal zavolat policii v Jablonném v Podještědí s cílem dalšího zjištění případných poznatků během policejního šetření. Policista na druhém konci drátu byl velmi ochotný, i když připouštím, že při vyslovení mého přání si možná v duchu ťukal na čelo, ale přesto potvrdil negativní výsledek akce. Byl jsem zvědav na chování služebního psa, ale to policista nebyl schopen zodpovědět, protože policejní stanice nevlastní služební psy a v případě potřeby si je půjčuje z hraničního oddělení.
Svým popisem nehodlám za každou cenu dokazovat výskyt "poltergeista" na Lemberku. Prodávám jen tak, jak jsem koupil. Existuje však také poutavý popis (měsíčník Expres 2/92) strašidelných fenoménů na jednom hradě, kterým je bezesporu Starý Bernštejn u Doks. Zajímavé je, že i tento hrad, stejně jako Lemberk, byl v majetku pánu z Dube.