Honosná nádhera a
okázalost chrámů hlavních správních a duchovních center západních
Slovanů usazených na konci prvního tisíciletí v Pobaltí a na území mezi
Labem a Odrou dosáhla věhlasu v celé tehdejší Evropě. Slovanská kronika
Herolda, kněze buzovského, z 12. století obdivuje pohanskou modlitebnu
kmene Pomořanů ve městě Ratara slovy: „Chrám veliký je tam postaven
ďáblům, jejichž kníže je Radegast. Jeho socha je vyzdobena zlatem, jeho
lože nachem." Jak ale vypadal duchovní život slovanských obyvatel mimo
sídla kmenové aristokracie? Omezoval se skutečně jen na uctívání
jednoduché symboliky pohanských bůžků a domácké praktikování
náboženských obřadů u improvizovaných oltářů? Jakou úlohu v jejich
životě hrálo včelí božstvo? |
|
Expanze
slovanských kmenů na přelomu 6. a 7. století se soustředila především do oblastí
úrodných nížin v povodí velkých řek. Teprve později slovanští zemědělci začali
zakládat rodové usedlosti také na odlehlých místech, často uprostřed divokých
pralesních pustin. Podle historiků se mohlo jednat o regiony již nejméně jedno
století vylidněné a nebo i místa, kam předchozí germánská civilizace vůbec
nezasáhla.
TAJEMNÉ
RINGVALY
Německý archeolog
Joachim Herrmann je uznávaným odborníkem na slovanská osídlení 6. až 12. století
na území dnešního Saska a Durynska. Při svých terénních průzkumech
staroslovanských zemědělských osad objevil zvláštní stavby. Nevelké kruhové
zemní objekty s centrálním ostrůvkem o průměru kolem deseti metrů, obkrouženě
hlubokým vodním příkopem a nevysokým hliněným valem získaly odborný název
Ringwallsinseln Tedy kruhové ostrovy opatřené valem. Na kdysi slovanském území
Německa jich bylo zjištěno několik desítek. Byly situovány vždy na okraji
staroslovanských vesnických areálů a tvořily pravidelnou součást drobných
odloučených zemědělských usedlostí s několika nevelkými obytnými polozemnicemi.
Kruhové ostrůvky byly archeology považovány za místa sloužící vesničanům jako
útočiště před nepřítelem v nejistých dobách. Teorie využití objektů k obranným
účelům však byla od počátku zpochybňována. Ale ani její odpůrci nedokázali
věrohodně doložit pravý význam těchto miniaturních zemních staveb.
V oblasti
dnešních západních Čech se podobných objektů dochovaly zhruba čtyři desítky.
Jsou to ovšem většinou již silně poškozené, někdy sotva znatelné terénní útvary.
Také u nás neušly tyto stavby, nazývané zkráceně ringvaly, pozornosti archeologů
a historiků. Četné nálezy keramiky a stavebních zbytků z období středověku
přiměly české badatele k závěru, že se jedná o pozůstatky stanovišť strážních
věží situovaných jako obranný systém podél někdejších historických zemských
obchodních cest. Velkou většinu českých i německých ringvalů ale nelze ani při
nejlepší vůli dávat do souvislosti byť i s hypotetickými komunikačními směry
dávné minulosti. Jsou totiž často umístěné v hlubokých údolích s mokřinami, i
kilometry vzdálených od historických obchodních spojnic, a to vyvolává oprávněné
pochybnosti. Účel i dobu vzniku ringvalů je třeba hledat v dávné slovanské
minulosti území, které bylo osídlené po obou stranách dnešní česko-německé
hranice.
VČELÍ ÚL A
SVATYNĚ
Pozornosti
českého archeologa Zdeňka Buchteleho neušla nápadně častá souvislost místního
názvosloví lokalit ringvalů s chovem včel. Příkladem na našem území může být již
zaniklá vesnice Včelná - někdejší „Zeidlwiese", okolní luční plocha zvaná
Včelnice - v historických pramenech uváděná jako „Bienengarten" - Včelí zahrada,
nebo v německém příhraničí rozlehlé údolí kolem ringvalů s názvem „Zeidelweide"
- Včelí pastva.
Chov včel měl pro
staroslovanské zemědělce zásadní význam srovnatelný s chovem dobytka či
pěstováním obilí. Včelí med byl v těch dobách jediným použitelným sladidlem.
Nejen propolis, ale i med představovaly dostupné univerzální léčivo pro vnitřní
i vnější použití. Velký objem medu byl využíván našimi slovanskými předky k
výrobě oblíbené medoviny. S postupnou kultivací krajiny, pěstováním kulturních
plodin a rozvojem sadařství si osadníci stále víc uvědomovali význam včel pro
opylování, a tedy i pro získání bohaté úrody.
Zajistit včelí
chovy v podmínkách divoké přírody před škůdci ale nebylo snadné. Byly totiž
vystaveny útokům divokých zvířat žijících v okolním hustém pralese. Luky, šípy a
oštěpy proti vyhladovělým medvědům, divokým prasatům a mlsným jezevcům ale
nemohly včelí úly před zkázou účinně ubránit. A ne každý slovanský osadník měl
vlastnosti pověstného Bivoje. Jedině důmyslně vybudované včelnice na izolovaných
ostrůvcích, chráněné hlubokým vodním příkopem a vysokou palisádovou ohradou
spadající přímo pod vodní hladinu, mohly lesní šelmy zastavit. A tak slovanští
zemědělci, a možná již jejich keltští předchůdci, budovali poblíž vesnic,
stranou zakouřených sídlišť, ale na chráněných místech s jižní expozicí velmi
účelně řešené zemní stavby, které dnes označujeme jako ringvaly.
Všestranná snaha
o detailní průzkum ringvalů se neobešla bez využití schopností psychotroniků.
Ostrůvky nejsou nijak rozlehlé, a tak nebylo obtížné srovnat výsledné dojmy
senzibilů, získané prostřednictvím virgule. Shodným nálezem na kruhových
plochách několika psychotronicky prozkoumaných ringvalů bylo zvláštní místo při
severozápadním obvodu středového ostrůvku. Ve všech případech se jednalo o
necelé tři čtvereční metry s aktivitou virgule do hloubky kolem tří metrů pod
povrchem. Vysvětlit mimořádně silné vjemy senzibilů na tomto místě nebylo
snadné. Teprve na základě rámcové rekonstrukce kruhového areálu prastaré
včelnice, projekce celodenní dráhy slunečního osvitu a postupujících stínů
dřevěných konstrukcí, dopadajících na tuto plochu, mohl být vysloven
pravděpodobný závěr:
Vedle řad včelích
úlů byla severozápadní část areálu včelnice využívána slovanskými zemědělci i
jako místní kolektivní svatyně. Tvořil ji malý posvátný okrsek s oltářem pro
předkládání obětí a do země upevněnou modlou nejčastěji uctívaného božstva
severozápadních Slovanů, pravděpodobně sloupového dřevěného idolu boha
Svantovíta - dárce úrody, s nezbytným atributem rohu hojnosti v ruce.
Uspořádání
sakrálního prostoru uvnitř kruhového palisádového ohrazení včelnice lze odvodit
od archeologicky dokladované podoby velkých slovanských svatyní.
Podoba
zemědělského posvátného střediska musela být analogická. Tak jak je známá z
nálezů velkých tradičních slovanských chrámů, samozřejmě v přiměřeně zmenšeném
měřítku. Včelí svatyně sloužila ke kolektivnímu duchovnímu vyžití obyvatel, tak
jako včelnice sloužila celé osadě ke kolektivnímu chovu včel, získávání medu a
ostatních včelích produktů. Ringvaly sloužící jako účelně zbudované prastaré
objekty pro chov včel se tak stávají názorným příkladem často teoreticky
uvažovaného spojení staroslovanského duchovna s přírodou. Vedle posvátných hájů,
otevřených přírodních rituálních shromaždišť nebo ohrazených chrámových areálů
starých Slovanů představují kruhové ostrovní včelnice další podobu slovanských
přírodních svatyní.
Řada prastarých
„včelích" rituálů se dochovala až do současnosti. Donedávna patřilo k běžným
vesnickým obyčejům oznámit včeličkám narození nebo také smrt v rodině hospodáře.
Včelstvu byla vždy přisuzována vyšší kolektivní inteligence.
DOMESTIKACE -
DÍLO ČLOVĚKA. ČI DAR BOHŮ?
U včely
medonosné, tak jako u některých dalších druhů odedávna využívaných hospodářských
zvířat, není doposud uspokojivě objasněn proces pravěké domestikace. Účelná
změna genomu, nutná k vyšlechtění příznivých vlastností kolektivního hmyzu nejen
k vysoké užitkovosti, ale i k mírnému neagresivnímu chování vůči lidem, by byla
i pro současnou vědu náročným úkolem.
Přesto již
neolitický zemědělec choval zdomácnělá včelstva. Jediný domestikovaný hmyzí druh
s ustáleným genofondem optimálních vlastností plně využitelných ku prospěchu
člověka. Přispěla k tomu šťastná náhoda, nebo to byl „dar bohů"? Připuštěním
možnosti radikálního zásahu boží síly do procesu evoluce tohoto hmyzího druhu by
včelí svatyně získaly podstatně hlubší smysl. Uctívání tradičních pohanských
božstev pak může být chápáno jako výraz vděčnosti celých generací lidí za
konkrétní dobrodiní a náklonnost nepozemských sil. Vděčnosti za dobrou úrodu
zemědělských plodin díky opylení početným včelstvem a za bohatou snůšku medu.
Příkladem praktikování kultu prastarých božstev by se mohly stát právě
staroslovanské včelí svatyně. Obřadné uctívání boha Svantovíta v prostoru
magického půlkruhu úlů představuje přirozené spojení účelného využívání
životodárných přírodních sil s demonstrací lidské vděčnosti božstvu za
poskytnuté dobrodiní.
Význam a rituální
využívání ringvalů jako staroslovanských přírodních včelích svatyní nepřímo
potvrzuje i teze našeho předního historika slovanské minulosti Dušana Třeštilo:
„Náboženství předpokládá bohy, jeho podstatou však není víra v ně, ale aktivní
vztah k nim, projevující se v kultu." (TŘEŠTÍK, Dušan: Mýty kmene Čechů,
Lidové noviny, Praha 2003).
MVDr. Pavel
KROUPA
Z časopisu
Regenerace č. 4/2010 |