České Budějovice

Klub psychotroniky a UFO

Začarovaný rybník

Rybaření je magie a ryby nevyzpytatelné bytosti. O utopencích nemluvě, tvrdí pan Pavel.

Našetřil jsem nějaké peníze, zdědil po strýci byt a rozhodl jsem se, že si splním sen. S manželkou jsme dlouho vybírali, rozhodovali se mezi domkem, chatou a chalupou, až jsme kápli na chatku, která splňovala všechno. Dobré dopravní spojení, přijatelný komfort.

NA CO NÁSADU?

Navíc na pozemku byl i malý rybník zvíci větší rybářské nádrže, což bylo něco pro mě. Mám solidní rybářské náčiní, takže si opatřím rybí násadu a do roka, až kapříci dorostou, si budu moci ukájet svoji rybářskou vášeň!

„Kupovat násadu je zbytečný," ujistil mě soused Jíra. „Koukejte!"

OPILÝ PYTLÁK

Sežmoulal půlku rohlíku a hodil ho pár metrů od břehu. Nad hladinou se mihly lesklé ploutve a kousky pečiva bleskově zmizely v kulatých hubičkách.

„Jééé!" zvolal jsem nadšeně. „Tam je snad celý hejno! Až se půjdu vykoupat, tak je budu chytat do ruky!"

Jenže zatím nebylo na rybaření ani pomyšlení. Moje žena velmi nekompromisně žádala koupelnu se sprchou, a když ta byla za několik týdnů notová, vyžadoval zase můj malý syn skluzavku do vody. Jenže přímo před chatou stál pomníček. Místní rybář-pytlák tu před dvaceti lety padl opilý hubou do vody, omráčil se o kámen a utonul v hloubce sotva dvacet čísel. Rodina mu na místě se svolením tehdejšího majitele postavila památníček, ačkoli si ho ten starý ožrala dle mínění obyvatel vsi vůbec nezasloužil.

Postavit skluzavku vedle pomníku vypadalo divně. Desku s podobenkou utopence jsem vykopal a další víkend na tom místě firma postavila klouzačku.

Konečně jsem mohl vyrazit na ryby. Nakoupil jsem několik druhů návnad. Těsto s příchutí puškvorce, třpytky, žížaly, mušky. Rybičky, třeste se! Mámo, nenakupuj, oběd ulovím!

ANI MŘENKA!

Jenže se nedělo nic. Neťukla ani mřenka.

Měnil jsem místa, návnady, olůvka — a ani ťuk! Pozval jsem souseda, ten nahodil, a taky nic.

„Nojo," podrbal se Jíra. „Je to divný. Jestli ony se na vás nezloběj!"

„Ryby? Tvorové s první signální soustavou?"

„Byly zvyklé na klid, zeleň, a vy jim sem postavíte tohle," ukázal soused na klouzačku z červeného laminátu.

No, vážně žádná paráda. Přikryl jsem ji plachtou. Výsledek: nula, ryby nebraly dál.

„Ještě něco tu je ale jinak," upozornil Jíra. „Co ten pomník? Vyhodil jste ho? To jste neměl, to nic nechytíme, asi se rybářská dušička pana Vondry zlobí."

Deska pomníčku ležela opřená v garáži. Odvézt ji na skládku mi přišlo přeci jen nevhodné. Vlastně jsem ji plánoval umístit někam za rybník, kde nebude tak na očích. Možná je čas to udělat, aby ryby zase braly?

Další den jsem pomníček naložil na kolečko a odvezl na druhý konec rybníka do stinného zátiší pod stromy.

UŽ JEN JÁ SÁM

Vykopat díru na břehu a desku zasadit bylo dílem necelé hodinky. Pomník se opět pietně skláněl nad vodu. Duše asi došla klidu, protože od té doby tahám z rybníka kapra za kaprem, občas vytáhnu i lína. Ale jím je sám - manželka ani syn už nemůžou ryby ani vidět...

• Dopis Pavla K. z Budějovic zpracoval J. Pinkava. Chvilka pro tebe č. 25/2010

(c) Klub psychotroniky a UFO * České Budějovice, 2011