České Budějovice

Klub psychotroniky a UFO

Tajemné vltavíny

Zvláštní valounky z nazelenalého skla hedvábného lesku a roztodivných tvarů nenajdete nikde jinde na světě. Okolnosti vzniku vltavínů patří k záhadám, které dodnes nebyly rozluštěny.

Kosmodrom mimozemšťanů na Šumavě

Z trysek motorů vesmírného korábu vyšlehly plameny a žhavé plyny sežehly okolí. Jen drobné kamínky, které se obrovským žárem přetavily ve sklo, se leskly jako slzy na zčernalé zemi. Cestovatelé z dalekého kosmu opouštěli naší planetu, kde ještě nebyla po člověku ani stopa.

Tak nějak si představují někteří milovníci záhad událost, ke které došlo před čtrnácti milióny lety v jižních Čechách. Spáleniště samozřejmě v krátké době zahladil čas, ale sklovité kamínky tam zůstaly. Lidé, kteří na ně občas narazili, jim v dávných dobách říkávali zkamenělé žáby, vodníkovy slzy či ďáblova lejna a přisuzovali jim magický a čarodějný původ.

Vědci si jich všimli až v roce 1787 a lámali si hlavu, kde se tady vzaly. Někteří je považovali za odpad ze starých českých středověkých skláren. Jiní soudili, že to jsou taveniny vzniklé úderem blesku. Pak se začalo mluvit o jejich kosmickém původu: O hmotě vymrštěné z Měsíce, o zbytcích ze srážky Země s kometou, s kusem antihmoty, a tak dále a tak dále. Jisté bylo ale jen jedno. Jsou na naší zemi jaksi cizí a z geologického hlediska zde nemají co dělat. Nejčastěji se nalézaly v písečných nánosech v povodí horní Vltavy a proto dostaly název vltavíny. Postupně sice vyšlo najevo, že záhadné polodrahokamy se nemusejí nacházet nutně jen u Vltavy, neboť byla odkryta i naleziště na jižní Moravě v okolí Třebíče, ale protože se mezitím staly ve světě známé pod jménem moldavit (z německého překladu názvu Vltavy - Moldau), ani jejich český název se už nezměnil.

Velikost těchto tajemných nazelenalých kamínků dodnes nalézaných bývá jen do několika málo centimetrů a váha průměrně asi 8 gramů (známý je však i exemplář čtvrtkilový). Mívají velice zvláštní vzhled. Od disků, koulí, tyčinek až po kapky a nepravidelné kusy s opravdu bizarními tvary. Zajímavý je i jejich povrch. Lze jej přirovnat ke kůře starých stromů nebo k povrchu sušených švestek. Tato skulptace - roztřepenost - vznikla až chemickou korozí v zemi. Po miliónech let leptání vodou se objevily jamky, rýhy i krásný hedvábný lesk.

Šperk pro královnu

„Ďjó, moldavit,“ pokyvoval moudře hlavou nad zeleným kamínkem pan Rybář v jedné z Nerudových Povídek malostranských. Pokoušel se ho prodat do školských přírodopisných sbírek. Pan profesor si kámen prohlédl proti světlu a nabídl za něj tři zlaté ve dvacetnících. Dnes by pan Rybář za něj dostal několik stovek, ba dokonce i tisícovek, podle velikosti a celkového vzhledu.

Půvabná sklíčka fascinovala člověka nejen svým záhadným původem, ale i krásou tónů zelenavé až hnědavé barvy. Není divu, že se vltavíny brzy staly vyhledávané jako kameny do šperků. Dříve se dokonce brousily, podobně jako drahokamy, do různých tvarů a zasazovaly do drahých kovů. Bylo jich však málo a tak je „podnikaví“ šperkaři začali nahrazovat padělky ze skla. Pouhým okem byly totiž výbrusy z pravých vltavínů k nerozeznání od výbrusů z umělého lahvového skla. Na trhu se objevilo tolik nepravých šperků, že lidé přestaly věřit i pravým.

V posledních letech ale zájem o vltavíny znovu ožil. Nikde jinde na světě se totiž nevyskytují. Podobné sklovité kamínky tzv. tektity z Austrálie, Tasmánie a Indočíny nejsou zdaleka tak krásné. Dnes se však už vltavíny nebrousí, ale do zlata a stříbra se zasazují ve svém přírodním stavu, tak jak byly nalezeny se svou nenapodobitelnou strukturou. Dělají se z nich přívěsky, náušnice, prsteny, manžetové knoflíčky apod. Světovou slávu si získaly, když švýcarská vláda darovala anglické královně Alžbětě II. platinový šperk, v jehož středu byl český vltavín v přírodním stavu obklopený diamanty a černými perlami.

A jsme-li už u slavných osob, těšících se z krásy vltavínů, nesmíme zapomenout na Winstona Churchila, který s sebou údajně vždy nosil vltavín. Neopracovaný. Jen tak v kapse. Říká se, že vltavín harmonizuje organizmus, zvyšuje schopnost koncentrace a dodává člověku energii. Odstraňuje prý únavu, bolesti hlavy a chrání proti virovým nemocem. Volný kámen je s oblibou používán pro meditace.

Kdysi bylo jihočeským zvykem, že ženich daroval své nevěstě hezký vltavín. Dnes by se mládenci v jižních Čechách asi museli přestat ženit. Najít vltavín je totiž stále těžší a těžší. Nejproslulejší naleziště v pískovnách u Chlumu nad Malší a u Vrábče jsou už téměř vyčerpaná. Ty zbylé povrchové je možno nalézt na polích nejlépe po dešti, protože omyté vodou jsou nejnápadnější. A tak je možno mezi Českým Krumlovem a Kaplicí po vydatném dešti stále potkávat sběratele, jak s pohledem upřeným k zemi pomalu procházejí po polích a nedbají ani nepřízně počasí, ani dnešních přísných zákazů hledání.

Mnohem horší jsou ale hledači a organizované gangy, které na polích i v lesích kopou díry a mění tak místní krajinu v nevzhledné oraniště. Majitelé pozemků s nimi svádějí marný boj. Zátahy policistů totiž nic neřeší. Hledač musí být chycen při činu, během kopání a s vltavíny v kapse. Jinak mu není možno nic dokázat. Došlo to už tak daleko, že hluboké díry a krátery doslova odřízly kořeny borovic od půdy, a že hledači kopou štoly třeba i pod veřejnou silnicí. Při zavádění plynu v obci Vrábče proto padl kuriózní návrh. Proč by místní platili drahé kopáče? Stačí přece umístit na trasu plánovaného výkopu několik vltavínů.

Meteorit nebo UFO?

O původu vltavínů se vědci přou dodnes. Víme o nich pouze to, že se tady objevili před téměř patnácti milióny let a chemickým složením patří mezi křemičitanová skla, tedy hmotu, která v roztaveném stavu rychle ochladla a nevykrystalizovaly z ní žádné minerály. Od skel umělých i sopečných se však liší. Podle současných názorů jsou vltavíny údajně přetavenou horninou, která vznikla při žáru za dopadu obrovského meteoritu do nedalekého Bavorska. Roztavenou hmotu prý pak vzdušný vír dopravil do jižních Čech. Ovšem tato teorie má své slabiny. Chemické složení vltavínů totiž vůbec neodpovídá složení hornin z bavorského kráteru Ries Kessel, a naopak přesně souhlasí s místními jihočeskými materiály. Právě proto se objevila fantastická hypotéza, že přetavení horniny nezpůsobil dopad meteoritu, ale trysky raketových motorů mimozemšťanů, přistávajících a startujících v dávných dobách v oblasti jižních Čech.

Už dlouho se vášnivě zabývám luštěním nejrůznějších záhad, a tak jsem si chtěl se svým bývalým kolegou tuto hypotézu ověřit. V laboratoři jsme s pomocí silného hořáku napodobili start rakety nad povrchem s kameny, dovezenými přímo z oblasti největšího výskytu vltavínů v jižních Čechách. Ukázalo se však, že k vytvoření všech vltavínů by rozhodně nestačilo jen pár startujících raket. Podle našich výpočtů by muselo minimálně osm set obrovských vesmírných korábů pálit plameny z trysek své okolí po dobu alespoň dvacet sekund. Tak dlouho přece ale raketa na místě nevydrží, odlétá po pár sekundách. Ještě důležitější však je, že takto vzniklá sklovitá hmota se přece jen od pravých vltavínů poněkud liší. Ukázalo se, že při vzniku vltavínů musel kromě vysoké teploty působit i vysoký tlak. Rakety to tedy rozhodně nebyly.

„A co atomový výbuch?“ pospíšili si s další hypotézou milovníci záhad. Myšlenka o jaderné válce dvou znepřátelených flotil UFO na naší planetě v dávné minulosti se objevila už několikrát. Její zastánci se odvolávají na podobné místo v Libyjské poušti, kde se rovněž vyskytuje podobné sklo neznámého původu. Ostře se odlišuje od přírodních skel, zato však se nápadně podobá sklu, které vzniklo při pokusném atomovém výbuchu v poušti u Alamogordo v Novém Mexiku. Vedli tedy na naší Zemi mimozemšťané nebo lidé nějaké dávno zaniklé civilizace atomovou válku? Nevíme. Jisté je jen to, že vltavíny nejsou obyčejné kameny. Skutečnost, že jsou opředeny záhadou přímo kosmickou, dodává jejich matnému lesku zvláštní kouzlo.

Ing. Ivan Mackerle

(c) Klub psychotroniky a UFO * České Budějovice, 2009