České Budějovice

Klub psychotroniky a UFO

Konec tiché lásky

„Václavíčku!" vykřikla ta nebohá žena. I na dálku kupodivu poznala, že se stalo něco hrozného.

Nikdo v širokém okolí neuměl udělat takové jitrnice, jako blahé paměti řezník Václav Janoušek. Aspoň mi to vyprávěla moje babička, která s ním ve 30. letech minulého století sousedila. Prý to býval bodrý chlapík, ale jen do doby, kdy jeho ženu postihla psychická porucha.

TĚŽKÝ POROD

Stalo se to tak. Janouškovi měli tři děti, ale pořád jen dcery. To víte, pan řezník si přál syna, kterého by zaučil do řemesla. A tak měli ještě čtvrté děcko, ačkoliv paní už byla ve vyšším věku. Bohužel, porod vytouženého kluka doprovázely komplikace spojené s krutými bolestmi, které poznamenaly duševní zdraví postarší rodičky. Od té doby byla paní Janoušková, jak se říkalo v našem kraji, na těžší straně.

Nikdo z vesničanů neznal diagnózu choroby, vědělo se však, že pacientka občas trávívá pár týdnů někde v léčebně. Tedy v blázinci, šeptalo se po vesnici.
Ale i když byla doma, zůstávaly všechny starosti o rodinu na panu Janouškovi. Ten se měl co ohánět, a aby nosil víc peněz, přijal místo hlavního řezníka v městských jatkách. Vstával ve čtyři ráno, v půl páté spěchal z kopce na nádraží a jezdil vlakem do dvacet kilometrů vzdáleného města.

SILNÝ VZTAH

Paní Janoušková trávila většinu dní stejně. Poté, co děti samy sebe vypravily do školy, přicházela do domu naší babičky, vešla do kuchyně a tam mlčky seděla celý den. Babička na ni sem tam mluvila, ačkoli věděla, že se nedočká odpovědi.

„Paní Janoušková, tady máte oběd," předložila jí v poledne talíř s jídlem. „Paní Janoušková, dejte si mlíko s buchtu," říkala odpoledne. Duchem nepřítomná žena se vždy neznatelně pousmála a předložené jídlo pomalu snědla.

Její manžel šiji pak po návratu z práce odvedl domů. A tam, když obstaral, co bylo potřeba, jí večer vyprávěl, co přes den zažil. Ona mu prý občas krátce odpovídala. Ale jenom jemu, s nikým jiným hovořit nedokázala.

Byla to velmi zvláštní dvojice. Tomu vztahu nikdo z vesnice moc nerozuměl, ale každému bylo jasné, že je nesmírně silný.

A pak přišel ten osudný den. Bylo krátce po poledni, moje babička domyla nádobí a sedla si ke stolu. Naproti ní seděla paní Janoušková, jako vždy tiše zahleděná nepřítomným pohledem kamsi do dáli.

Najednou sebou prudce trhla. „Václavíčku!" zakřičela vyděšeným, chraplavým hlasem. Vzápětí vyskočila, vrhla se ke dveřím, a než se babička stačila vzpamatovat, byla pryč. Od té doby ji v naší vesnici už nikdo nikdy nespatřil.

Nešťastnou, zoufale plačící a bosou ženu běžící po silnici k městu málem porazilo nákladní auto. Řidič naštěstí stihl zastavit. Se závozníkem ji násilím vtáhl do kabiny a vzhledem k její vyšinutosti ji dopravil do špitálu. Odtud pak napořád putovala do léčebny psychicky chorých pacientů.

Večer se celá vesnice dověděla, jaká hrůza se toho dne ve městě stala. Na jatkách se po poledni utrhl obrovský býk, kterého vedli na porážku. Všichni hned utekli!

OSUDNÁ CHYBA

Jediný, kdo se mu odvážil postavit do cesty, byl urostlý pan Janoušek. V takové situaci si už za život poradil mockrát. Jenže teď nějak nešťastně klopýtl, upadl a rozzuřený býk mu velkými rohy třikrát probodl plíce! Než sehnali doktora, byl zkušený řezník mrtvý.

• Dopis Věry H. z Č. Budějovic zpracoval D. Pacek. Chvilka pro tebe č. 36/2010

(c) Klub psychotroniky a UFO * České Budějovice, 2011