České Budějovice

Klub psychotroniky a UFO

Podivná znamení  

Jako malá holka jsem s úžasem poslouchala vyprávění své mamky, taťky, tet, babičky a dědy o jevech, které zažili a které pro mě jako pro mnohé lidi byly pouhým rozumem nevysvětlitelné. Třeba vyprávěni o ťukotu na dveře, za kterými nikdo nebyl, zjevení ducha u postele, spadlé hodiny, obraz, či zrcadlo z ničeho nic na zem, bez příčiny. A když vyprávěli, že po tomto úkazu se vždycky něco stalo, uraz, smrt a jiné, nechápala jsem, ale už tenkrát jsem se tomu nesmála, jen jsem hltala každé jejich slovo, v přítmí večera to mělo zvláštní kouzlo.

Nějak jsem si nepřipouštěla, že by mě v mém životě něco podobného potkalo. Plynul celkem normálně, vdala jsem se, měla děti, můj partnerský život byl pro mě hezký, až mě manžel po 20 letech opustil. V myšlenkách se mi leccos honilo a na mnohé jsem zpětně přicházela. Začala jsem uvažovat o věcech, kterým jsem dříve nepřikládala žádnou důležitost. Nyní vím, že už to byla informace z onoho světa, prostě to něco mezi nebem a zemí. Jednou při mytí nádobí v nepříliš horké vodě se mi přesně na dva stejné díly rozpůlila velká broušená váza, kterou jsme dostali jako svatební dar. 

Pak klobouk, který visel v předsíni celá léta, se přede mnou z ničeho nic snesl na zem, když jsem procházela kolem. Očko neporušené, skobička držela a žádný průvan. Stalo se to těsně před tím, než můj muž od nás odešel. V mých nejtěžších chvílích, po odchodu mého muže a po smrti mého tatínka, na kterého nemohu zapomenout dodnes, přestože je to už 10 let, se mi udála celá řada úkazů a jevů, které mi cosi chtěly říct. 

Při oslavě mých padesátin se na fotografii mamky objevil hustý, bily obláček, který tam dříve stoprocentně nebyl. Byl tam můj taťka s námi, dnes už to vím. Na chatě, kde jsme byli s přítelem (tu chatu nám taťka pomáhal stavět), spadl hluboko v polici zasunutý hrnek z ničeho nic na zem, aniž by se rozbil. Rána to byla veliká. Jeden večer jsem vzpomínala na strýce, kterého jsem jako malá holka měla moc ráda, byl večer a mně nějak nepochopitelně chyběl. Vtom se ozvala rána na okno a já, protože jsem bydlela v paneláku až dole, jsem si řekla, že je to jen pouhý žert. Nikdo tam však nebyl, když jsem prošla byt, měla jsem na zemi uprostřed dětského pokoje ležet záložku, kterou jsem si vždycky pevně zapíchla na poličku, abych ji tam našla a mohla použít, až budu číst knížku. Dnes vím, že to byl strýc, který mi dal najevo, že na mě taky myslí. A nejen on, i můj táta a možná bůhví kdo ještě, se mi sem tam z onoho světa přijdou připomenout. Je zvláštní, jak je mi v tu chvíli, aspoň na okamžik v dnešní nelehké době, krásně. 

Jana Š., České Budějovice

Spirit 46/2006

(c) Klub psychotroniky a UFO * České Budějovice, 2007