|
Vše se začalo dít po 50 letech mého věku, nyní je mi 60 let. Též bych rád upozornil, že jsem nikdy při mých zážitcích nebyl pod vlivem alkoholu či jiných drog a že si rozhodně nevymýšlím, abych se činil zajímavým. Protože mě tato oblast zajímá, tak si občas na toto téma něco přečtu, dvakrát jsem byl také na semináři ve Vlašimi. Když se nad tím vším více zamyslím, připadá mi, že jsem spíše skeptik. Moje žena říká, že když na tyto věci myslím a zajímají mě, tak abych se nedivil, že je k sobě přitahuji.
Mám chalupu poblíž Prčice. Koupil jsem ji na inzerát před deseti lety. Původní majitelé mně zde nechali veškeré vybavení, neboť chalupu sami zdědili a nechtěli zde bydlet. V tom vybavení je i starý budík, který někdy moje žena natahuje kleštěmi. Asi před sedmi lety jsem tu byl ale sám, což jsem dost často. Kolem páté hodiny ranní začal tento budík zvonit, až se úplně vyzvonil, protože jsem byl líný vstát. Upozorňuji, že budík nebyl natažený nejméně 14 dnů, a když jsem si ho prohlédl, zjistil jsem, že ručička buzení je nastavená na 7 hodin. V osm ráno odjížděl můj soused autem. Ptám se:
"Kam jedeš?" On povídá: "Zemřel mi otec, jedu to ohlásit." "V kolik hodin?" "O půl páté ráno." Je tu možná souvislost, a jaká?
Před dvěma lety zemřela zde ve vesnici jedna paní, se kterou jsem se znal, protože jsem k ní chodil nakupovat tvaroh. Byla moc hodná. Asi týden po její smrti jsem pracoval v dílně a myslel jsem na ni i na tyto věci záhrobní, a tak mne napadlo, zda se mi ozve, když to na ni zkusím. Řezal jsem právě na pásové pile a v duchu dvakrát či třikrát povídám:
"Paní XX, jestli jste tady, praskněte mi tu pilu!" Ve vteřině prásk - a bylo po pile. To teda nevím.
Vloni v zimě na chalupě v noci spím a ve zdi u mé hlavy (ta zeď je kamenná, 80 cm tlustá) jako by někdo kopal krumpáčem kameny a
jíl. Vzápětí nato se z půdy ozvalo v pravidelných intervalech, jako když někdo klepe ostře kladívkem do kov. To trvalo asi hodinu, tři dny po sobě. Poslední den za mnou přijel syn a v noci to slyšel také. Prý jsem se tam měl jít podívat. Ani nápad! A co v té zdi?
Ještě jeden případ. Asi před sedmi lety na chaloupce v létě asi v 23 hodin. Sedíme celá rodina dole v pokoji u televize. Šel jsem si uvařit kávu do kuchyně. To ale musím z pokoje na zahradu a asi 10 metrů venkem jít do kuchyně. Jakmile jsem vyšel z verandy, jen jsem zavřel dveře, hlavu jsem měl skloněnou, zjistil jsem, že stojím ve světelném kruhu o průměru asi 1,5 metru, ale okolo byla tma. Zvedl jsem oči od země a podíval se před sebe. Zajímavé je, že okolo kruhu, ve kterém jsem stál, byla tma, a když jsem se podíval před sebe, viděl jsem jasně, šíleně jasně osvětlenou bílou zeď od sousedů a před ní, asi 6 metrů ode mne, borovici a smrk, na kterých jsem viděl naprosto zřetelně každou větvičku a detailně jehličí.
Ještě jednou upozorňuji, že se mi nic nezdálo, nic jsem nepil ani netrpím pomatením mysli.
|
