|
|
Kateřina
Bechyňová z Lažan roku 1534 bestiálně zavraždila 14 mladých dívek
jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, neboť věřila, že jí
taková koupel zaručí věčné mládí.
Kronikář Václav Hájek z Libočan (zemřel
roku 1553) ve
30. a
40. letech 16. století působil jako děkan na Karlštejně. Neuniklo mu
nelidské řádění urozené paní Kateřiny Bechyňové z Komárova a na Pěčíně,
manželky purkrabího pana Jana Bechyně z Lažan, s níž jako děkan přicházel
úředně často do styku. Rozhodl se proto do těchto věcí zasáhnout a podal
žalobu u komorního soudu v Praze, příslušného pro vyšetřování přečinů
feudálů. Výslechy svědků započaly 12. prosince
1533 a
máme je zaprotokolovány v registrech komorního soudu.
Svědčilo sedmnáct osob, z toho deset žen. Z
jejich výpovědí lze odvodit, že česká "čachtická paní" se
jmenovala Kateřina Bechyňová.
Korunním svědkem obžaloby byl kožešník z
Nového Města pražského Prokop, zvaný "Papež". Jeho sestru ubila
šlechtična na schodech pohrabáčem. Dorotu, dceru kováře z Pěčína,
nechala zavěsit hlavou přes bidlo dolů, a k hlavě dala přivázat moždíře;
když bylo zřejmé, že Dorota mučení nepřežije, poslala ji k matce domů.
Zde nešťastnice hodinu po příchodu skonala. Podobně zahynula v šestnácti
letech jakási Hedvika, na jejíž smrti přiznala spoluvinu Manda Vaňková: "Paní
byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, až zemřela."
Manda přiznala i bití a usmrcení těhotné Kačky
Matějkovy. Vrátný Linhart doznal, že obě děvečky byly sneseny do dolního
hradu, kde zemřely.
"Mne kázala paní pak synu bíti, i bil
mne, a kdyby mne bil víc, snad by mne, starce, ubil," doplnil o sobě.
Také vrátného dceru Kateřinu léčili z ran, způsobených krutou vražednicí.
Nebylo výjimkou, že Kateřina Bechyňová vláčela
často některou ze služebných za vlasy po komnatě, pacholka, který jí
odporoval, že právě nemá čas, nechala bez provazu vhodit do hladomorny, a z
kočky, která jí potrhala krajky, dala zaživa stáhnout kůži.
Že sadistické týrání nebylo žádným hradním
tajemstvím, dosvědčovalo veršování, které v té době kolovalo po Praze:
"Dál od Karlštejna, dál,
dál! Tak náčelník lapků zavolal.
Tam místo nás jiný morduje,
krev panen pije a hoduje."
Přestože svědectví
byla výmluvná, snažila se paní Kateřina řadu svědků
podplatit, což se projevilo hned při zahájení soudu 5. ledna
1534, kdy přísedící najednou slyšeli o "dobrotivé a
laskavé paní". Ranhojič Duchek Smejkal z Líhy však přiznal,
že manželka purkrabího mu poručila, aby soudu "o těch
mordích nic neříkal".
Komorní soud za předsednictví
Vojtěcha z Pernštejna zasedal krátce, do 16. ledna
1534, a
rozsudek vynesl 23. ledna 1534. Letopisec 19. století uvádí: "Item,
v pátek hned potom odsouzena paní Kateřina hrdla pro rozličné
mordy, kteréž učinila nad svou čeledí, děvečkami i některými
mužského pohlaví, kteréž jest rozličně mordovala, řezala
nožem hustě těla jejich, koží odírala, solila, drala
vochlemi, a jinak rozličně a neslýchaně je mučila. A
zamordovala jich, jak sama přiznala, čtrnácte osob."
Kateřinu z Komárova
odsoudili k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského
hradu, kam ji vsadili 27. února 1534; tady 15. března téhož
roku také zemřela. Stalo se tak za panování českého krále
Ferdinanda I. Habsburského.
Tím však záležitost
zdaleka neskončila. Původce procesu - Václav Hájek z Libočan
- byl už 30. dubna 1534 zažalován ovdovělým Janem Bechyněm z
Lažan pro krádež klenotů a zbaven děkanství na hradě. Čáslavský
rytíř Václav Halaš z Radimovic zachoval, že "Hájka
jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do
Prahy". Není známo, zda to byla odveta karlštejnského
purkrabího, kterému Hájek procesem pošramotil rodinnou pověst,
ale jisté zůstalo, že dva dny po smrti paní Kateřiny 17. března
zemřel náhle nejvyšší hofmistr Českého království
a tehdejší předseda komorního soudu pan Vojtěch z Pernštejna,
kterého hned druhý den z Prahy odvezli do rodinné hrobky v
Pardubicích. Spěch s jeho pohřbem v době, kdy smuteční obřady
za nejvyšší zemské hodnostáře trvaly často až měsíc, byl
nezvykle nápadný. Byl snad až ten poslední obětí Kateřiny
Bechyňové?
|
