Dnes již snad neplatí to, že bych mohl být volán k odpovědnosti a tak mohu prozradit, že svou základní vojenskou službu jsem absolvoval právě v Litoměřicích a sloužil jsem v kasárnách v těsné blízkosti vrchu Radobýl a celého systému Richard. Takže jsem měl relativně dost času na to, abych mohl navštívit nejen všechny možné prostory bývalého koncentračního tábora v Terezíně a v Litoměřicích, ale i podzemní prostory továrny Richard. Nemíním zde vypisovat, co je všeobecně známo a nebo stavět teorie na daných faktech, tak jak to dělá pan Jesenský, nemíním vyprávět, co vše jsem viděl, co vše jsem slyšel od bývalých vězňů, kteří přežili stavbu Richardu a posléze i práce ve výrobních halách a co vše jsem viděl v podzemních prostorech, protože tam, kde se bádat nedá, se nic nenajde.

Aby se neřeklo, že si něco vymýšlím, či někoho napadám, jen heslovitě uvedu poněkud jiné skutečnosti, než které uvádí ve svých líbivých tezích pan Jesenský.

Výrobní prostory systému Richard patřily skutečně koncernu Auto - Union, s tím, že se zde vyráběly tankové motory a motory pro ostatní těžkou bojovou techniku.

Požadované povolení o přístavbu budov v Malé pevnosti Terezín nemá nic společného s továrnou Richard. Vězňové, kteří v továrně pracovali, byli ubytováni v těsné blízkosti Richarda a to v litoměřickém lágru. "Baráky", ve kterých byli vězni ubytováni, stojí zčásti dodnes v areálu kasáren a slouží jako pomocné sklady, dále stojí i budova, kde sídlil strážní oddíl SS a v té jsou dnes běžná kasárna. Zbytek lágru těsně před skončením války vyhořel a posléze zde byl vybudován nový armádní a výcvikový areál.

Terezín jako tábor nesloužil jako vyhlazovací a tak, když celosvětové události v té době dostávaly jiné obrátky, než ty, které si představovali nacističtí pohlaváři, dostalo se do obrátek i nacistické běsnění. Tak se plnily lágry v Polsku, v protektorátu, ale i na území samotného Německa. Takže v požadavku o přístavbu budov v Terezíně není třeba hledat ani tu nejmenší souvislost s továrním systémem Richard. A jelikož vlaky nestačily odvážet transporty s vězni, byla za účelem rychlé likvidace "fyzického materiálu" zbudována budova s pecemi, která stojí dodnes a je situována ve velmi těsné blízkosti vstupu do systému Richard.

Podle tvrzení svědka ze svazu protifašistického odboje, bývalého vězně a člověka, který přežil masakr vězňů, pracujících v komplexu Richard (na nákladním voze, pod mrtvými těly svých spoluvězňů), se v komplexu Richard vyráběly komponenty do pohonných agregátů, jak již bylo uvedeno, na konci války se zde začaly vyrábět díly pro tzv. tanky Tigger a pro tehdy nejnovější tank, který měl být Hitlerovou chloubou a tajným trumfem, tank Panther, který však již realizován nebyl a v bojových akcích bylo použito jen několik prototypů. Zároveň se zde začalo s výrobou navigačních systémů a s kompletací určitých dílů pro rakety V 1 a V 2 a proto tedy tento komplex spadal pod plán výstavby leteckých továren. O výrobě letadel typu V 7 v tomto komplexu se nikde neuvádí, takže je to pouhá domněnka pana Jesenského a těžko se to někdo doví, protože zajatci, kteří pracovali ve výrobních halách a nebo ve výstavbě Richardu, byli vždy po určitých časových odstupech měněni a to tím způsobem, že ti předešlí byli zastřeleni i se strážním oddílem SS.

Těsně před koncem 2. světové války nacisté demolovali celý systém podzemního komplexu Richard, aby tak, jak to bylo jejich zvykem ve stylu "spálené země", po nich nic nezbylo. Podloží Radobýlu je tvořeno z vápencové horniny a tak dík nacistické destrukci tohoto systému v podzemí nezůstal kámen na kameni. Stropy se propadly na úroveň podlah a zůstaly jen betonové zdi. Do dnešních dnů se zachovalo jen několik místností a hal se vstupním prostorem, kde je ještě zbytek kolejnic. V 60. létech zde ČsLA prováděla průzkum a tehdy vojáci museli podepsat pro nebezpečnost a náročnost akce revers. V letech 1970 - 1989 zde prováděly průzkum různé aktivity i různé firmy, při čemž byl natočen i televizní seriál, jenž byl zakončen směšným závěrem v roce 1989 s tím, že nebylo nalezeno nic, co by bylo důležité k tomu, aby se zde prováděl a financoval další průzkum.

Tvrzení pana Jesenského, že výrobní komplex Richard je nanejvýš podivný, že se zde vyráběly a zkoušely letouny V 7, čemuž prý nasvědčují podle něj všechny indicie a důkazné materiály, je tvrzením nereálným, vykonstruovaným a nepřijatelným. Závěrečná rekapitulace v článku pana Jesenského je jen jeho pouhou smyšlenkou. Již koncem roku 1944 se v Richardu pomalu upouštělo od výroby a naposledy v březnu 1945 vyjela velká kolona těžkých nákladních aut, plně naložených materiály z Richarda směrem do Německa. Richard zůstal prázdný a připravený pro závěrečný úkol nacistických pyrotechniků. Pak byl poslední strážní oddíl zlikvidován a posléze byli zlikvidováni i pyrotechnici jinými "odborníky."

Není tedy zapotřebí se ještě dále zabývat výmysly a naivními historkami, které jsou velmi dobře zkomponovány, aby to vše, co chce pan Jesenský říci, pěkně do sebe zapadalo, a vypadalo to tak, že v každé výrobní hale pod horou Radobýl stálo jedno nacistické UFO, připraveno ke startu a ke spáse Třetí říše.

Na úplný závěr lze snad ještě dodat to, že pokud bude mít ve všem každý tak jasno, jako pan Jesenský, nebude během týdne o čem psát a svět bude zcela bez problémů, protože nic není jednodušší tak jako výzkum, výroba a zkoušky tzv. nacistických UFO.

Jiří Keller

 Z časopisu ZAZ č. 5, roč. 1995