Můj táta tam trávil mládí (ve vesnici) a vyprávěl různé příhody. Dodnes tam místní před soumrakem přestávají chodit a raději obcházejí zkratkou 2 km. Místní báby vyprávějí, že je tam večer slyšet „nářek mrtvých...“

Jezdím tam na Dušičky a nemám tam dobrý pocit. Občas slyším šepot, skřípot z jedné hrobky... 

Jednou jsem přicházela a paní, která vycházela mi řekla, že bych tam neměla chodit, že se tam „pohybují“ hroby. Nic takového jsem tehdy neviděla, ale jako bych viděla mezi hroby stíny. Zvedl se vítr, začalo před hřbitovem houkat moje auto, tak jsem utekla taky.