I když naše republika leží mimo epicentrum velkých a často zhoubných zemětřesení, přesto historie zaznamenává i u nás nejedno s katastrofálními účinky.

„Léta tisícého třidsátého šestého třesení veliké v české zemi bylo měsíce listopadu, takže sú se lidé skonání světa býti domnívali. A trvalo tři dny a tři noci. Severus biskup lidem půst uložil a sám se na zem prostřev Pánu Bohu se modlil, nejedl ani pil, až Pán Buch svůj hněv ukrotiti ráčil...“

Tak píše Václav Hájek z Libočan ve známé Kronice české o jednom z nejstarších zemětřesení v českých zemích.

Další zápisy dávných kronik sahají do květnových dnů roku 1200, kdy se země na mnoha místech začala velmi otřásat… V poledne a potom také k večeru se strhla prudká sněhová vánice, která následně vyvrcholila prudkými otřesy zemského povrchu. Obdobnou informaci podává rovněž i polský kronikář Cromerus, který píše, že 3. května postihlo silné zemětřesení celé Polsko.

Prahu a celé střední Čechy postihlo velké zemětřesení 3. června 1366. Postrašení lidé vybíhali do noční tmy, anebo se ukryli ve sklepích. Řada budov byla zničena, anebo vážně poškozena.