"v noci prý ozývá se bouchání a praskání, nebo slyšáno žalostivé a úpěnlivé vzdychání... nájemníci ve mlýně prý mluví o hrozném vidění nočním, jiní mají za to, že jde o skučení větrů nebo svévolné zpívání, třetí myslí, že to nepokojné svědomí."

O další čtyři dny později další zpráva: "Strašidlo ve zdejším mlýně pana Kolihy řádí pořád ještě a celá věc působí mnoho křiku v městečku našem. Posud nepodařilo se vypátrati divné spády strašidla, nájemníci jsou celí poděšení a hlídači na hlídky vyslaní nemají pokoje."

Dopisovatel si v dalším neodpouští málo zakryté útoky na majitele mlýna, který byl současně uhříněveským starostou — ze zpráv máme dojem, jako by strašení vyvolal kdosi, kdo má zájem na novém využití mlýna, - "an prý se o tom mluví, aby byl zde zřízen velikolepý obchod s kůžemi z domácích výrobků."

V Podskalí i v Uhříněvsi ustaly tajuplné jevy stejně náhle, jak začaly.

Badatelé hledali mezi oběma jevy nějakou logickou souvislost. Jedna z hypotéz, kterou vyslovil univ. prof. dr. Jiří Král, vysvětluje tzv. "podskalské strašidlo" jako tzv. Aelovu harfu. To je strunný hudební nástroj, který se rozeznívá dutím větru nebo umělým průvanem. Je to úzká dutá skříňka, kterou je napjato několik střevových strun, a to i přes dolní i horní kobylku; rozeznívá se, je-li postavena kolmo proti směru silnějšího vzduchového proudu. Prof. Král se domýšlí, že se s ní seznámil některý z podskalských plavců, kteří se pravidelně dostávali hluboko do Německa a přišli ještě dál. Upozorňuje také na zprávu P. Šebesty v cestopise "Svítání nad pralesem", z oblasti kmene Jakudů na Malajském poloostrově. Jejich čarodějové upevňují na stromy v pralese duté díly bambusů, do nichž navrtali otvory. Vítr, který do nich vniká, vyluzuje pak z těchto »varhan« rozmanité tóny, které se za silnějšího větru spojují v mohutný koncert, jenž za noci působí skutečně strašidelně, jako hudba duchů. 

Další spojení mezi Podskalím a Uhříněvsí viděli badatelé také v tom, že starosta pan Koliha byl stavitelem, a ne stejném čísle Pokroku se píše, že stavěl např. v Dubečku vížku na kostele. Dřevo z podskalských ohrad šlo tehdy z velké části na stavby. Badatelé se domnívali, že uhříněveský starosta a stavitel se zřejmě znal s majitelem ohrady "U Turků" panem Procházkou. Jeden nebo druhý mohl znát »tajemství« Aelovy harfy a uplatnili je k strašení. Buď šlo o nějaké ekonomické pohnutky, anebo jen o taškařici. 

Je otázkou, zda by podobné jevy mohly být využity k nějakému ekonomickému prospěchu, spíše naopak. Čím větší rozruch, tím více problémů a nežádoucí pozornosti na podnikatelské aktivity. Pokud zvuky z Podskalí by bylo možné svést na Aelovu harfu, v uhříněveském mlýně se mluví i o dalších zvucích a dokonce i o "vidění". Je také otázkou, proč se "harfa" ozývala jen večer. Jindy vítr nevál? A co je na těchto místech dnes?