Když byl můj otec mladý, chodíval se svým otcem po vesnicích, kde oba hráli na housle na zábavách i po domech - tam za to vždy dostávali pečivo i jiné potraviny a věci. Jako chudí lidé si takto přivydělávali na obživu své rodiny.

Jednou pozdě v noci, když se vraceli domů z podobné výpravy, vedla jejich cesta kolem hřbitova. Otec mého táty nesl na zádech nůši, v níž měli všechno jídlo, které ve vesnici dostali. Náhle z rozmaru zavolal přes hřbitovní zeď na zde pohřbeného bývalého souseda, aby mu skočil do nůše.

V tom okamžiku nůše poklesla a náhle byla tak těžká, že ji děda nesl jen s největším úsilím. Nic neříkal, jen supěl a v obličeji měl výraz hrůzy a úžasu. Když došel na konec hřbitovní zdi, nůše nadskočila a měla opět stejnou váhu jako předtím.

Blanka Špicnerová, Praha