Po smrti svého manžela nechtěla má tchyně
bydlet sama ve svém domku ani u nás v Praze a rozhodla se žít v domově
důchodců. Ten byl úplně nový, v pěkném prostředí u lesa a hlavně v
kraji, kde se narodila. V pokoji
bydlela s paní německé národnosti. Ta neuměla moc česky, ale dobře
rozuměla a byla velice zbožná.
Vždy v létě tchyně domov opouštěla a
bydlela se mnou a s dětmi ve svém bývalém domku, který nám dala jako
rekreační chalupu. Jednou, zrovna v den, kdy se měla vrátit do domova,
ji postihla již třetí srdeční příhoda, tentokrát smrtelná. Když jsem pak
jela do domova důchodců vyřídit nějaké formality, dozvěděla jsem se
neuvěřitelnou zvěst.
Sestra, která upravovala v pokoji mé
tchyně postele, říkala spolubydlící Němce: „Tak už jen tři dny a
kolegyně se vám zase vrátí." A Němka na to; „Nevrátí, ona mrtvá."
Sestra z toho byla vyděšená a zmohla se jen na odpověď, že žádnou
takovou zprávu nedostali. Ale bohužel to byla pravda. Tři dny poté se
osudová předpověď naplnila. |