Když jsem před deseti lety nastoupila do nového zaměstnání, ujala se mě o něco starší kolegyně, se kterou jsem se brzo skamarádila. Jirka miluje horoskopy, ale ještě víc dá na numerologii a podobné metody. Vždycky mě pobavilo, když mi tvrdila, že bych určitě byla dobré médium. Jenže teď už se jí nesměju.

„Dneska jsem měla hloupý sen," vyprávěla jsem jí jednou po ránu. Zdálo se mi totiž o maličkém synovi naší kolegyně, která byla na mateřské. Našla jsem ho v metru, ztratil se, volal mámu. Držela jsem ho na rukou a najednou mu začala téct krev. Jirka se na mě divně podívala a špitla: „Včera jsem Hanku náhodou potkala ve městě, byla úplně zničená. Radeček je vážně nemocný, nikdo jí nemůže zaručit, že ještě bude chodit."

NUTNÁ OPERACE

Pak se stalo, že jsem Jiřce před víkendem nejistě řekla: „Dnes jsem ve snu viděla tvoji Alenku, byla po operaci." Kolegyně jenom pokývala hlavou, vypadalo to, že můj sen bere docela vážně. V pondělí mi děkovala: „Alena leží na Karláku se slepým střevem. Byl to nervák! Přijela do nemocnice doslova za pět minut dvanáct! Od té doby mě Jirka zpovídá pravidelně. „No, tak povídej, co se ti zdálo?" ptá se pokaždé.

Kdysi jsem jí vyprávěla o svém muži. Zdálo se mi, jak se zhroutil v kuchyni a z hrudi mu tryskala krev. „Měla bys ho dokopat na internu," navrhla Jirka. Poslechla jsem ji. Zanedlouho musel Olda podstoupit operaci srdce, dělali mu několikanásobný by-pass. Přibližně za půl roku se sen opakoval a byl ještě o něco dramatičtější. Nahnala jsem vzpouzejícího se manžela znovu k doktorovi - dostal kardiostimulátor.

Ještě párkrát se mi přihodilo, že mě krvavé sny včas varovaly a já jim posléze začala věřit stejně jako moje kolegyně Jirka. Bohužel mám také jiné sny.

Je to rok, co se mi zdálo o vzdálené sestřenici Heleně, šla jsem k ní na návštěvu do vysokého paneláku na sídlišti cizího města. Byla noc, ale světla na ulicích nesvítila, okna se leskla, ale všude tma, nikde nikdo. Až u Heleny v bytě bylo rušno. Pobíhal tam její manžel a dvě děti, mě si však nikdo nevšímal. Najednou se dům začal hroutit jako domeček z karet. Když se na mě zřítil strop, celá vyděšená jsem se probudila. Nedalo mi to a hned druhý den jsem zavolala naší společné známé. „Ty to nevíš?" divila se. „Helena je na léčení, zhroutila se, pokus o sebevraždu, nevypadá to dobře."

OPUŠTĚNÉ ULICE

Tak jsem postupně přišla na to, že čím víc krve ve snu vidím, jakkoli to působí hrozivě, můžu ve skutečnosti čekat celkem dobrý konec. Ovšem tiché a opuštěné ulice či domy, takový ten pověstný klid před bouří, to naopak nevěstí vůbec nic dobrého. Teď právě prožívám ošklivé období. Nevím si rady. Po Vánocích přišla Jirka do práce celá natěšená: „Alenka mě zve, abych za ní v létě přiletěla!" Jenže její dcera Alena žije na Novém Zélandu a mně se nedávno zdál ošklivý sen, jak jsem přišla do kanceláře, nikdo tam nebyl a já se ptala: „Kde je Jirka?" A nějaký hlas mi odpověděl: „Jiřina je mrtvá, to letadlo spadlo!"

Kolegyni jsem tohle samozřejmě neříkala. Jenže co mám dělat? Mám jí zkazit cestu za dcerou, na kterou se tak těší? Co když se tentokrát sen třeba nevyplní? Ale co když ano - to bych si pak celý život vyčítala, že jsem ji nevarovala.