Velkou část prázdnin jsem pravidelně trávívala na vsi u babičky, mezi vesnickými dětmi. Bylo to krásné, byť místy drsné.

KOVÁŘ HRUBIÁN

Jedno srpnové odpoledne se během několika minut proměnilo blížící se bouřkou v tmavomodrý dusný podvečer. Ve světnici jsme si vylezly na kachlovou pec a daly se do vyprávění dětských strašidelných historek, načež se ozval v síni podivný zvuk. Klika se pohnula a do místnosti vešla sousedka v dřevácích. Přišla si od babičky půjčit pár svíček a sirky. Řekly jsme jí, že babička přijde za chvíli, a pokračovaly v našem dětském „děsivém" vyprávění.

Sousedka si sedla ke stolu a poslouchala. Po posledních slovech naší krvavé báchorky se hořce usmála a povídá: „Děti, vy vůbec netušíte, že ty nejstrašnější rány přináší život sám."

A pak nám vylíčila sto let starý příběh kovářky z vedlejší vesnice. Její muž byl hrozný hrubián a pil jak duha. Vždycky, když se vracel z knajpy nalitý, zbil ji i děti. Bezmocná žena se neměla na koho obrátit, byla z druhého konce republiky a ve vsi se bála kohokoli oslovit. Po letech bití a ponižování, když už nevěděla kudykam, při sbírání dřeva v lese, spočinula na chvilku pod skalou se svatým obrázkem. V té chvíli jí vytryskly slzy beznaděje a úpěnlivě se počala modlit. S rukama sepjatýma prosila Boha, aby si z tohoto světa vzal jejího muže, aby přestalo trápení její i jejích dětí.

JENOM SLZY

Od té doby chodila pod skálu denně a v zoufalé bezmoci se modlila za to, aby byla co nejdříve vdovou. Léto nebo zima, každý den spínala ruce u svatého obrázku a snášela výprasky, starala se o děti a bránila je vlastním tělem před ranami opilého kováře. V jejím životě nebyla žádná radost, usmát se dokázala jenom na svoje děti, na životní pouti jí provázely jen slzy.

Až jednoho dne, když zase klečela na studeném kamení pod svatým obrázkem, Bůh si konečně povolal kováře k sobě. Opilý chlap si zkracoval cestu do městečka tunelem, klopýtl a vlak ho v tunelu roznesl po kolejích. Jenže kovářka se to nikdy nedozvěděla - když skončila svou modlitbu za smrt manžela a sklonila hlavu, aby se na závěr pokřižovala, ulomila se ze stromu nad skalou silná větev, která ji na místě zabila. Ženu našli v lese až druhý den. Byl pak uspořádán společný pohřeb obou manželů, obě děti si vzala k sobě jejich babička.

A tak zemřel nejen násilník, ale i žena, jež se modlila za jeho smrt.

HISTORKY UŽ NE!

Když sousedka dovyprávěla, se svíčkami odešla a zanechala nás zkoprnělé na vychladlé peci. Myslím, že to byl poslední rok, kdy jsme si o prázdninách vyprávěli strašidelné historky...