CIZÍ SYMPAŤÁK

Za nějaký čas mě pozvala moje kamarádka Marta do divadla. Prý mi trocha rozptýlení neuškodí. Po příchodu do divadla, ještě u šaten, mě upoutal cizí muž. Nejenže dobře vypadal, ale navíc z něj sršelo charisma a jakýsi tajemný šarm. Jaká náhoda - měl místo hned vedle mne! Během představení jsem si všimla, že místo na jeviště se občas po očku dívá na mě. O přestávce jsme se dali do řeči. Sympatie byly oboustranné, a tak jsme si vyměnili telefonní čísla.

Druhý den ráno mi pípla esemeska. Byla od něj, od Leoše! Zval mě na oběd. Začali jsme se scházet a já se cítila poprvé od máminy smrti šťastná. Všechno mělo jedinou vadu na kráse. Nikdy jsem netrpěla na noční můry, ale od chvíle, kdy jsme k sobě měli s Leošem blíž, se mi začal zdát divný sen.

RUCE VE TMĚ

Probudila jsem se zbrocená potem. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, že jsem doma ve své ložnici. Srdce mi bušilo jako o závod. Zase ten hnusný sen. Sápaly se po mně dvě silné ruce, do obličeje jsem útočníkovi neviděla. Už mě držel za krk a prsty svíral víc a víc.

Točila se mi hlava, marně jsem lapala po dechu. Náhle sevření povolilo. Někdo mě pohladil po tváři. Otevřela jsem oči a uviděla svoji maminku. Skláněla se nade mnou a plakala. Potom jsem se vždycky probudila.

LHÁŘ A TYRAN

Po práci jsem měla v kavárně schůzku s Martou. „Haní," spustila rozpačitě, „říkala mi kolegyně Renata, že tě viděla se svým bývalým manželem." „Prosím tě, copak já znám jejího ex?" nechápala jsem. Marta na mě nervózně pohlédla a řekla: „Je to Leoš."

Jako by mi vylila na hlavu kbelík ledové vody. Vždyť Leoš mi tvrdil, že nikdy nebyl ženatý! „Třeba se spletla," hlesla jsem. „Kdepak, všimla si ho dost dobře a navíc Leoš není úplně běžné jméno. Dej si pozor, Hani, on je psychopat. Renata si s ním dost užila. Moc dobře si pamatuju, jak chodívala do práce s tělem plným modřin," varovala mě Marta.

Nechtěla jsem tomu vůbec uvěřit. Můj Leoš byl přece tak galantní! Přesto ve mně hlodal červíček pochybností. Vzpomněla jsem si i na ty děsivé sny. Zdálo se, že do sebe najednou všechno zapadá.

Nevydržela jsem to a jednou večer na Leoše uhodila: „Jestli mi něco tajíš, ven s tím!" Vtom jsem si toho poprvé všimla. V jeho očích se mihl záblesk zloby. „Jak to myslíš!?!" vyštěkl na mě. Řekla jsem mu o svém rozhovoru s Martou. Vůbec nezapíral. Pak ke mně najednou přiskočil a začal se mnou třást. „Ty jsi jenom moje, rozumíš mi?!"

PRAVÁ TVÁŘ

Vztah s Leošem jsem ihned ukončila. Sice mě ještě nějakou dobu pronásledoval, ale nakonec mi dal pokoj. Vlastně jsem měla velké štěstí, že jsem včas odhalila Leošovu pravou tvář. Vděčím za to kamarádce Martě a myslím, že taky své milované mamince.