Rodiče mě vychovávali podle přísloví Kdo šetří, má za tři, a tak nebylo divu, že jsem si hned z první větší výplaty ještě jako učnice druhého ročníku založila výherní vkladní knížku. Připadala jsem si velmi dospělá, že mohu disponovat vlastními penězi.

Mé úspory se ovšem zpočátku počítaly na desetikoruny, teprve po vyučení začaly narůstat. Onoho dotyčného roku k nám na vánoce přijela babička, a tak jsem se jí svou spořivostí hned pochlubila.
Štědrý den byl krásný, ale pak naši radost zastřel černý flór. Babičce se udělalo špatně a zemřela.

Zanedlouho poté jsem se seznámila s chlapcem, kterého jsem si po velmi krátké známosti vzala. Na svatbě jsme se sešli všichni - jen babička chyběla. Hodně jsem na ni myslela - vždyť babička se na mou svatbu tolik těšila.

A pak jsem ji náhle uviděla. Stála mezi dveřmi, nic neříkala, usmívala se, pomalu ustupovala a přitom v ruce držela mou zelenou výherní vkladní knížku. Vyskočila jsem a zavolala na ni - tolik jsem jí toho chtěla říct.

„Co to vyvádíš?" zatřásl se mnou manžel. Zíral na mě a já na něj a pomalu mi docházelo, že to byl jen sen. Ovšem sen přímo prorocký! Babička mi v něm chtěla předat svůj svatební dar.

Večer jsem se totiž - se vzpomínkou na babičku - podívala do novin na tah výherních vkladních knížek. Bylo to první losování od chvíle mé svatby a já při něm vyhrála 250 procent!

Je tomu už třicet let, ale od té doby jsem nikdy neměla tak živý sen a také jsem již nikdy nic nevyhrála...