"Stalo se to už dost dávno, ještě za minulýho režimu, měla jsem kamarádku, která bydlela na Žižkově v takovým hnusným starým šedým cihlovým baráku s litinovým zábradlím na schodech, s vykachlíkovanou chodbou, kde se ještě topilo uhlím nebo taky plynem, ale už tam měli výtah.

Ten barák měl takovej tmavej sklep na to uhlí a na brambory a dvorek na kterým stála taková už nepoužívaná bouda co se tam dřív dávalo dřevo a pak tam byl takovej ten domácí binčus, starý šatníky a ledničky a rezavý kola.

Tam jsme si s kamarádkou chodili hrát na princezny, bylo tam okno s barevnýma sklama, fůra starejch zajímavejch hader, třeba taky korzet, krajky a sametový boty a takovej starej fotel se zlaýma stužkama to byl jako trůn a ten špalek se sekerou, s náma si tam občas hrál takovej kluk, o něco starší, vypadal jako cikán ale asi nebyl,normálně chodil do školy dělal nám jako kata nebo stráž v bráně. (Jistě, opravdová poprava tam nebyla, akorát jednou jsme sekali takovýho hadrovýho panáka jako že stínáme loupežníky, jinak se na tom špalku sekali hlavy vánočním kaprům.)

Pak jsme jednou objevili, že za tou boudou, kde bylo akorát tak křoví a co se nevešlo, je taková vysoká zeď a tak jsme ji zkoušeli přelézt, ale nikomu se to nepovedlo, až ten kamarád našel až u země díru teda vlastně dvě a tak jsme mu dali baterku a on tam posvítil a měl takový ty fóry o krysách a pavoukách na kostlivcích v temným a hlubokým sklepení, tak mě s kamarádkou tím pěkně zhnusil, tak tam nakonec lezl sám. No čekali jsme na něj asi dvě hodiny, pak už nám bylo zima a už se setmělo a začal lítat déšť a pěkně studenej tak jsme to zabalili ať si tam najde třeba poklad, už nám to bylo celkem fuk.

Pak jsme na to nějak zapomněly, ale on pak vůbec nepřišel do školy! A už nikdy potom, kde bydlí jsme nevěděly a tak jsme jen čekaly, kdy si pro nás přijde esenbé (pro toho kdo to třeba nezná, tak se za totáče říkalo policajtům), ale nikdo ho nehledal, ani přes televizi, a potom, když jsme se svěřily rodičům, tak si mysleli, že je to nějaká naše pohádka.

Tak jsme ho s kamarádkou začaly hledat samy.

První, co nás napadlo, že asi ještě bude za tou zdí, tři dny by tam nějak přežil, měl teplou bundu a sváču. No a taky nás konečně napadlo podívat se shora, tak jsme vzali dalekohled a vylezli na balkón. No a tam si kamarádka všimla, že za tou zdí není vůbec barák, jenom další špinavej dvorek a na něm nějaká slečna a takovej mrňavej pes a chlap v teplákách a opravuje motorku. Tak jsme tam hodily balón a šly si pro něj normálně vchodem z ulice přes ten sousední barák, jako že nám tam spadl. Tak ten chlap nám řekl, ať si ho najdem samy, že nemá čas, tak jsme toho využily a pěkně to prohledaly, nakonec jsme obě byly jenom požahaný od kopřiv, ale druhej konec té díry tam prostě nikde nebyl. Taky, kdyby tam byl, tak už by k nám tudy chodil asi ten pes.

Nejhorší na tom bylo, že ten kamarád už se vůbec nikdy neobjevil, jenom ve škole se na něj jednou ptal jeho táta, protože se rozvedli a myslel, že máma ho někam unesla, když se odstěhovala neznámo kam mimo Prahu.

Už nikdy ani jedna z nás neměla tu odvahu hledat ty díry pod tou zdí, navíc v té době jsme obě shlídly u známejch na „Vídni“ (nebo že by to byl Dresden nebo Bonn? nevím jak tehdy, ale dneska se ten televizní kanál jmenuje asi ORF), takovej horror o nějakých slizkých potvorách z podzemí a tak se nám tam nechtělo už tuplem. A na ty princezny už jsme si tam nikdy nehrály.

Pokud si to dobře pamatuju, tak venku bylo ještě světlo, ale v těch dírách byla tma, ta zeď nebyla tak silná, aby to nedosvítilo až na druhou stranu nebo tak aby se někdo mohl dobře schovat v té díře a pak třeba zdrhnout, až jsme odešly.A kdyby se tam třeba zapasoval tak by určitě hodně řval a možná by mu lezly nohy.

Tak, to už asi bude konec toho horroru, doufám.

Včera jsem našla při úklidu svýho pracovního stolu fotku, na které jsem s tím klukem, kamarádka jednou sebrala doma foťák a fotily jsme se jako princezny, jenom nám nějak nedošlo, že se tam vejde jenom devět negativů a z toho v tom přítmí ještě většina nevyjde. To znamená, že se nepletu a že jsme si ho nevymyslely. Tak jsem si na to vzpomněla a napsala tenhle příběh na Astrál, snad mě někdo pomůže s odpovědí, jestli i takhle nemohlo vypadat astrální cestování, třeba vstup do paralelního světa, jako v tom filmovým triku v Harry Potterovi nebo v X-files.

Jenže tady to bylo asi doopravdy. A mám strach, že se tam náš kamarád třeba znovu objeví. Možná je někdo z Vás ze Žižkova a třeba to tam zná, kamarádka už tam asi pět let nebydlí, (já jsem tam byla naposled podívat se, když tam dali na vysílač ty sochy od toho idiota Černýho, ty přerostlý malý děti), odstěhovali se i s rodičema někam, kde to mají blíž do práce, takže do toho baráku, na číslo už si nevzpomínám, jen si vzpomenu, že se tam šlo do kopce od elektriky,byla tam taková křižovatka a bylo to kousek od parku,kam se šlo kolem nějaké zeleniny nebo potravin, podívám se, třeba jsem si to tenkrát jako holčička zapsala do památníčku, ale nejdřív ho musím najít."

Renáta