Svatá chýše loretánská, jejíž kopie je v Praze na Hradčanech, má podivuhodnou historii. Je možné, že na počátku byl nějaký anomální atmosférický jev, či dokonce středověké UFO ? 

Ve střední Itálii nedaleko Ravenny prosperuje už téměř pět set let populární poutní místo Loreta. Jejím centrem je nerozměrná kaple, domek obložený vzácně zdobeným mramorem. O domku se oficiálně tvrdí, že je totožný se stavením v Nazaretu v Palestině, v němž bydlel sv. Josef a P. Maria, kde se jí zjevil anděl a ona počala z Ducha svatého. Do Itálie se prý z Palestiny dostal na konci 13. století v souvislosti s okupací „Svaté země" Saracény, neboť prý nebe nemohlo připustit, aby tak pozoruhodný domek padl do rukou nevěřících.

O fantastické cestě domečku z Palestiny do Itálie věděli mniši celou řadu poutavých detailů. Tak se lze např. v kapucínských breviářích dočíst, že andělé v noci z 9. na 10. května 1291 přenesli nejprve domeček přes Středozemní moře a umístili jej nedaleko Rjeky v Dalmácii. Obyvatelé sice poznali, jaké milosti se jim dostalo, ale přesto svatou chýšku dost zbožně neuctívali, a tak jim ji andělé zase odnesli, tentokrát do střední Itálie. To se stalo 10. prosince 1294 a několik venkovanů dosvědčovalo, že viděli letět domek přes moře (!). Nejprve se ocitl nedaleko města Recanati, ale ani tam nebyl zřejmě spokojen, protože se stěhoval znovu, a teprve koncem r. 1295 se usadil na jiné místě nedaleko Recanati trvale, a to ve vavřínovém háji, náležejícím vdově Lauře. Zde pak vzniklo konečné poutní místo Loretto.

Pravda o loretánské kapli je ta, že je to napodobenina stavení, které v Nazaretu ukazovali v době křižáckých válek podnikaví řeholníci jako příbytek sv. Josefa a jeho manželky, kde „Slovo tělem učiněno jest“. Když uplynula staletí a domek v Nazaretu upadl v zapomenutí, přenesl se jeho věhlas na italskou stavbičku. Roku 1464 byl na rozkaz papeže Pavla II. sklenut nad chýškou nádherný chrám, v němž je uchována jako v pouzdře, prý proto, jak vtipně poznamenal kterýsi ostrý jazyk, aby ji andělé zase někam neodnesli. 

Římská církev hledala po vítězství nad husity nové formy rekatolizackého působení. Jednou z nich se stala i chýše „Matka relikvií“. Ani oficiální, papežské stvrzení celé legendy na sebe nedalo čekat déle než do r. 1507, kdy vychází o loretánském domečku zvláštní papežská bula „Ut pic creditur et fama est". Postupně byl na oslavu „přeletu“ zaveden zvláštní svátek nazývaný „Přenesení milostného domku blahoslavené P. Marie“ a položen na 10. prosinec. 

To už ovšem věhlas italské Lorety vedl k budování spousty imitací kouzelného domku. Ve snaze podchytit lidskou zvědavost začali různí velmožové z popudu římskokatolické církve stavět v různých krajích jeho kopie. Počítalo se správně s tím, že kde si nebudou moci lidé prohlédnout originál, zatouží uvidět alespoň imitaci, aby získali představu o tomto podivuhodné létajícím domku. 

A tak začaly od konce 16. století růst v Evropě Lorety jako houby po dešti. V Čechách byla prvá napodobenina italské „Matky relikvií“ založena v Hájku u Prahy krátce po bitvě bělohorské. Nejslavnější u nás se ovšem stala pražská Loreta na Hradčanech. Každá z těchto imitací lákala k sobě poutníky nejen neuvěřitelností vyprávění o vzdušné cestě originálu, ale i bohatým výběrem papežských odpustků a sbírkou dalších atrakcí, např.: kopie tzv. Loretánské madony (originál v italské Loretě shořel r. 1921), kousek zdiva z „pravé“ Lorety v Itálii, vousatá svatá Starosta, zpívající zvonky, zázračný kapucínský balzám atd., atp. 

Oslavy svátku „Přenesení milostného domku blahoslavené P. Marie“ bylo omezeno zvláštní instrukcí Benedikta XV. (1914—1922) jen na Itálii a přilehlé ostrovy.