Ad:
Vesmírní lidé a ti druzí (Regenerace,
č.9, roč. 2001)
Do
schránek mnoha z nás se dostala objemná obálka s dalšími materiály
od „Vesmírných lidí“, s krásným natištěným srdíčkem.
Kromě obvyklých výzev k lásce, zrušení peněz, k setkání na
Hradě (tentokrát s poznámkou, že Václav Havel nezve), k setkání
prezidentů ČR a SR s Vesmírnými lidmi, zde byla i nová výzva – k založení
nové politické strany - „Pozitivní strany“. Lze vidět, že sféra činnosti této sekty
se rozšiřuje naprosto plánovitě a cílevědomě – co ještě schází ?
Co
je za těmito aktivitami ? Na tuto otázku reaguje Vladimír Liška uveřejněním
další ze svých statí „Vesmírní lidé
a ti druzí“ v časopise Regenerace, č. 9/2001.
Jde
vcelku o popisnou práci, stručně se zmiňující o nejznámějších sektách
UFO ve světě a plynule přechází do situace v ČR.
Za
první veřejný signál existence UFO kultů považuje autor vystoupení
I.Bendy a informaci o jeho aktivitách v TV Nova v pořadu „Na
vlastní oči“ dne 29.9.1998. Ve skutečnosti tato aktivita trvala již
rok, a již v roce 1993 zde existovaly první skupiny kolem různých nadací
a činnosti Petra Chobota. O nich se
autor také zmiňuje, ale jen letmo.
Nárůst
„ufomanských“ aktivit v roce 1993 autor nehledá ve společenských
podmínkách, ale pravý důvod vidí ve vydání knihy M.
Hesemanna „UFO – poselství“ vydavatelstvím ETNA, v jejím nekritickém
přijetí a k převzetí jejího obsahu do věrouky ufomanských sekt.
I když snadnost a dostupnost informací o tomto druhu činnosti mohla usnadnit uspořádání ideologických struktur vznikajících domácích UFO sekt, zde je zřejmé, že autor poněkud přehnal úlohu, jakou tuto kniha mohla mít. V žádném případě se nestala žádnou „biblí ufománie“, jak píše. Ano, tato kniha je zařazena do „doporučené literatury“ těchto skupin, ale nemá žádné výsadní postavení. Jak se lze i přímým kontaktem s příznivci I.A.Bendy přesvědčit, mnozí z nich ji vůbec neznají a nečetli jí.
Zdá
se však, že v tomto hodnocení se odráží úplně jiné pohnutky
autora, které lze vysledovat i v jiných pracích a knihách Vladimíra Lišky.
Jakoby zde byla snaha vyrovnat si účty „ex post“ s těmi, kteří se
kdysi s ním dostali do sporu.
Vydavatelství
ETNA není zmiňována poprvé – ať už je to kvůli „pitvě mimozemšťana“
(„Tajné dějiny budoucnosti.“ Bohemia, Praha 1998, kap. „Skutečný nebo
údajný mimozemšťan“), nehledě na články v Rodokapsu.
Autor
si tak nejen vyřizuje účty po bitvě dávno prohrané, ale zároveň tak i
ospravedlňuje své chování, které bylo vždy neudržitelné ve světle
nesporných faktů.
Tak
dnes ve své stati kritizuje „roztříštěnost
ufologického hnutí“, přičemž byl sám jeho příčinou, jeho osoba a
jednání se stalo nepřekonatelnou překážkou pro jakoukoli spolupráci,
kterou od počátku sabotoval a chápal ji jako jednosměrnou silnici, bez
nejmenšího přičinění z vlastní strany. Tak se dnes dozvídáme z jeho
knihy „Skrytý svět záhad a tajemství“ (Fontána, Praha, 2001), jeho
odchod z veřejné scény byl prý zapříčiněn i promarněním možností
projektu Záře, ze které se prý stal pouhý diskusní klub, navíc prý se
boom informací kolem UFO fenoménů vyčerpal a nepřinášel (zřejmě
jen jemu) nic nového. Racionální přístupy, reprezentované tímto
projektem se prý vytrácejí a jsou nahrazovány „ufománií“.
Význam
knihy „UFO – kontakty“ Vl. Liška
zdůrazňuje ve stati několikrát, a hledá v ní pravého viníka „ufománie“. Ve skutečnosti se zde „ufomanské“ tendence objevovaly již před vydáním této knihy,
v podstatě od roku 1990, materiály světových „ufomanských“ sekt např. „Raeliánců“,
se zde dostávaly včas a byly překládány a množeny navíc s jakýmsi
puncem výjimečnosti a tajuplnosti.
Také
Petr Chobot a jeho příznivci vůbec nečerpali z této knihy,
ale přinášeli svá poselství z ruských zdrojů. A Ivo Benda začal své působení na podzim 1997, plné 4 roky po vydání
knihy. Ke svému učení připojil nejen svá „poselství“,
a informace ze známých „ufomanských“
zdrojů, ale i „poselství“ M.
Drskové a do zdrojů připojil i fantastickou povídku J. Pavlíka, a to i
proti jeho vůli.
To,
že se naši „kontaktéři“ kopírují
způsoby jednání a rozvoje UFO sekt v zahraničí, není však vina
knihy, kde jsou popsány, jak se autor stále snaží naznačovat. Je to však
podobná snaha, jako v případě kolem „Mein
Kampf“ – svalit vinu za rozvoj hnutí na vydavatele knihy.
Další
vývody autora jsou opět poněkud přehnané. Snaží se v působení „ufománie“ vidět jakousi skrytou záměrnou sílu, která má za
cíl vytvořit věroučný ideový směr, jež by v budoucnu mohl nahradit
tradiční náboženství. Za těmito silami vidí i možnost ve skutečné
snaze mimozemšťanů ovládnout Zemi, v jejímž scénáři hrají „ufomaniaci“ roli „páté
kolony“.
Možnost,
proč se ufománie sdružuje do sektářských
forem vidí autor v záměrných podvodech, projevech duševních poruch,
ale také v cílené snaze diskreditovat racionální ufologické hnutí.
Že
k diskreditaci racionální „ufologie“
skutečně tímto dochází, je nesporné, otázkou však je, kdo by mohl takto
záměrně působit, komu by tento racionální směr „ufologie“
byl tak nebezpečný, aby podporoval a inicioval vznik a rozvoj „ufománie“.
V
duchu svých konspirativních teorií také u telepatických „poselství“ nastoluje Vl. Liška názor, zda nejde o zkoušky nějakých
supertajných psychotronických zbraní.
Z
vývodů autora lze v závěru souhlasit s tím, že mimozemská „poselství“ nejen že nepřináší nic nového, ale zároveň vždy
reagují na pozemské problémy svým specifickým způsobem.
Autor
také správně podotýká, že tento způsob – tedy dosud neškodné vizionářství
příznivců UFO sekt zatím nikomu neškodí, ale obsahuje skrytá nebezpečí
v možnosti vzniku ufomanského extremismu s tragickými následky.
L.
Šafařík